Psaní vnímám jako určitý druh proměny.... Napsat knihu inspirovanou rodinnými tragédiemi pro mě znamenalo znovu se s nimi potýkat, proměnit je a zároveň věnovat vzpomínku jednotlivým členům své rodiny, dát jim možnost, aby znovu ožili.

Společnost knih lze volit lépe, než společnost lidskou. Tím spíše se mezi knihami vybírej přátele pro celý život.

Kdo zabíjí člověka, zabíjí rozumnou bytost; kdo však zabíjí dobrou knihu, zabíjí rozum sám.

Pravda má býti praktická a má se osvědčovati v životě; pravda, která k ničemu se nehodí, než aby vyplňovala tlusté knihy, kterých nikdo nečte, není žádná pravda. Důležité jest, že otázka pravdy a omylu se nerozřeší díváním se na zápas pravdy a lži, nýbrž aktivní účastí a osobní volbou pravdy.

Osmdesát, možná devadesát procent vydané literatury je z uměleckého hlediska bezcenné.... Z té desetiny knih, které mají uměleckou hodnotu, jich skutečně dobrých je třeba deset nebo patnáct.

Kniha může být stejně tak velká jako bitva.

Než jsem podepsal Chartu 77, tak jsem měl již za sebou čtyři rozsudky a léta věznění za protikomunistickou, dnes již soudně rehabilitovanou, odbojovou činnost. Podrobnosti … jsou popsány v knize „Vladimír Hučín, není to o mně, ale o nás“. Nepatřil jsem k žádným významným chartistům, ale když šlo o mé časté zadržování na 24 nebo 48 hod. tak se to většinou neobešlo bez tvrdých zákroků příslušníků StB - SNB při nichž tekla i krev. Po mém propuštění z věznice Minkovice v r. 1986 jsem viděl v Ch 77 i určitou naději pro svoji další činnost … o to větší bylo mé zklamání … po 17.listopadu 1989 … osobně jsem ve společenství Ch 77 poznal celou řadu kvalitních lidí, ale když už se řekne "A" tak by se mělo říci i "B". Je možné, že toto mé malé prohlášení ke 30. výročí CH 77 bude pro mnohé čtenáře málo konkrétní, ale já jsem ochoten v případě zájmu sdělit další podrobné informace a nést v tomto směru jak říkají právníci, důkazní břemeno !

Nejdříve si knihu koupíš, potom si ji přečteš. Kolik spisovatelů by zemřelo hladem, kdyby tomu bylo naopak.

Kniha dokáže člověka probudit!

Máme všechno, co potřebujeme ke štěstí, ale šťastní nejsme. Něco nám chybí. Pátral jsem po tom. Jediná věc, o které jsem věděl, že schází určitě, byly knihy, které jsem deset let pálil. Tak jsme si myslel, že by nám knihy mohly pomoct. (451 ° Fahrenheita)

Kniha je předmět, který ožívá v rukou čtenáře.

Ženská duše je pro mě otevřená kniha, jenže napsaná v nesrozumitelném jazyce.

Má práce, tak jako práce Proustova, sestává z jedné obrovské knihy, jenže já ji psal v běhu a ne na posteli nemocného.

Kniha je leknínem, který roste jen v těch myslích, kde je dostatek vody.

Čínský spisovatel by se neměl bát kritizovat a ukazovat na temné stránky společnosti i lidské povahy. Neměli bychom ale mluvit jedním hlasem. Někomu je příjemnější křičet na ulicích a mluvit do světa, jiný svůj názor raději ve skrytu napíše do vlastní knihy.

Ty knihy prostě nestály za nic. Byly špatné, byly odfláknuté. Snažily se být exaktní, ale používaly příkladů, které byly skoro správné, ale vždycky na nich byly nějaké mouchy. Definice nebyly přesné. Všechno bylo trochu mnohoznačné - autoři nebyli dost chytří na to, aby chápali, co „přesnost“ znamená. Jen ji předstírali. Vykládali něco, čemu nerozuměli a co bylo v dané chvíli dítěti úplně k ničemu. Psal to někdo, kdo pořádně nevěděl, o čem mluví, takže to bylo vždycky trochu špatně! A jak dobře učit podle knížek napsanými lidmi, kteří pořádně nerozumějí tomu, o čem mluví, to nedovedu pochopit. Nevím proč, ale ty knížky byly mizerné; MIZERNÉ PO VŠECH STRÁNKÁCH! Něco vypadalo na první pohled dobře, a pak mě z toho jímal děs. A takhle to vypadalo se všemi těmi knihami. Vykládaly o věcech, které byly neužitečné, zmatené a matoucí, mnohoznačné a částečně nesprávné.

On byl cvok, který se natřel načerno a porazil celý svět. Ona zlodějka knih, která neměla slova.

Byly časy, kdy byl jeden student bezmála vyloučen z fakulty, protože jeho kolega zpozoroval v jeho knihovně Kafkovu knihu a ohlásil to … (o studiu na na fakultě žurnalistiky Univerzity Karla Marxe v Lipsku)

Jak zjistíte, jestli je něco živé? Přesvědčíte se, jestli to dýchá.... Zlodějka knih

Nikdy jsem si zvlášť nepotrpěl na knihy, protože v nich trvá moc dlouho, než autor vylíčí barvu očí všech postav.

Sjednocená Evropa je klasickým utopickým projektem, pomníkem marnivosti intelektuálů, programem, jehož nevyhnutelným údělem je krach..." (2002, v knize Umění vládnout)

Pamatuj, Mayo: Ve dvaceti nemusíme docenit to, co doceníme ve čtyřiceti, a vice versa. To platí o knihách i o životě jako takovém. (Příběhy opředený život A. J. Fikryho)

Je mnoho mocného na světě, ale není nic mocnějšího nežli člověk. (citát ze hry Antigona)

Nepišme pouze proto, aby nám příbývalo knih, hleďme každou knihou důkladně zakrýti nějakou mezeru v naší literatuře.

...celé Písmo je jediná kniha, jež míří ke stejnému cíli, božskému Slovu, pochází od jediného Boha a byla napsána jediným Duchem.

Voják potřebuje meč, vládce trůn, filozof knihy, básník pero, žena však bojuje a vítězí jediným pohledem.

Žijeme příliš v knihách, a ne dost v přírodě. Podobáme se pošetilci Pliniovi mladšímu, který studoval styl řeckého řečníka, zatímco venku pohřbíval Vesuv patero měst.

Prožil jsem toho hodně a myslím si teď, že již vím, co je třeba pro štěstí. Tichý život v ústraní na venkově, s možností být užitečný lidem, pro které je snadné konat dobro a kteří nejsou zvyklí na to, že by je někdo konal pro ně; potom pracovat a zabývat se něčím, o čem lze doufat, že to je k nějakému užitku, potom odpočinek, příroda, knihy, hudba, láska k bližnímu- taková je moje představa štěstí. A potom, k tomu všemu, mít tebe za družku a děti - je snad něco víc, po čem může toužit srdce muže?

Kniha je základem poznání, učitelem věků, vládcem království ducha.

Řekni mi, co čteš, a já ti řeknu, komu jsi tu knihu ukradl.

Muži umělci jsou umělci, ženy umělkyně jsou ženy. Takhle věci fungují a bylo to tak vždycky. Literatura je ještě více macho-umění než ostatní. Existuje hranice mezi sentimentální literaturou a mužnou literaturou, na kterou by mělo být pamatováno. Muži spisovatelé mají svou plodnost velmi zakotvenou a je to hrůza, pokud žena prodá více knih než oni.

Kdykoliv začneš číst knihu, cítíš se, jako bys nastoupil do vlaku, který tě veze na prázdniny.

Kniha, ktorá nestojí za druhé prečítanie, obyčajne nestojí ani za to prvé.

Knihy a filmy sú ako jablká a pomaranče. Obidve sú ovocie, ale chutia úplne rozdielne.

Ptáte se, dobří přátelé, komu se věřit má. Vězte - životu - ten učí líp než řečník, než kniha líp.

Řekli nám, že to musíme mít hotové včas, protože vychází nový Harry Potter a v regálech by pro nás nezbylo žádné místo.(o své knize )

Každá kniha je dobrodružství. K tomu fantazie, nebo si přečíst něco jiného. To mě tlačilo do psaní.

Že se manžel Xantipy stal velkým filosofem, je pozoruhodné. Při tom věčném štěkání ještě myslit! Ale psát nemohl, to už bylo nad jeho síly: Sokrates nezanechal jedinou knihu.

Lidi šíří nudné lži o politice, Bohu a lásce. Všechno, co o člověku potřebuješ vědět, ti řekne odpověď na otázku: Jakou knihu máš nejradši? (Příběhy opředený život A. J. Fikryho)

Můžeme-li odpustit vydání špatné knihy, pak jen těm chudákům, kteří píší, aby se uživili.

Věříme ve špatné věci. - Dash&Lily;: Kniha přání

Scénáře Jiřího Hubače, všechny bez výjimky, bylo možné točit jako kuchařskou knihu. Tam nebylo nic špatně. On byl skutečný Mistr.

Jedině muž, nikdy žena, je s to hodinu před plesem číst filosofickou knihu nebo dokonce na plese na ni myslet.

Knihu robí dobrou jej dobrý čitateľ.

Domnívám se, že knih není nikdy dost.

Každý nový román posouvá můj termín odevzdání, tak mě jen nechte žít tak dlouho, abych dokončil další knihu.

Já vím, co se stane, a teď to víte i vy. Ale ty peripetie, které nás k tomu dovedou, ty mě zlobí, matou, zajímají a ohromují... Zlodějka knih

Je to kniha knih, z níž se učila číst celá naše křesťanská civilizace, odkud svět západní kultury čerpal své pojetí morálky, umění a literatury(o Bibli)

Žena je buď kniha se sedmi pečetěmi anebo korespondenční lístek.

Bylo by užitečnější studovat více lidi než knihy.

Znáš všechny knihy a autory, ale žádný jsi nečetla. To je, jako kdyby pršely peníze a tys odmítala chytit třeba jen jedinou minci. - Michael

Mé knihy, to jsem já!

Ta kniha je jak moudrá učitelka, / na každej osud má svůj paragraf, / a já jsem rád, když sazba není velká. / Přece jen někdo vyjde živ a zdráv. - Píseň o trestním zákoníku

Svět je pěkná kniha, ale málo platna tomu, kdo v ní neumí číst.(Mylord Artur v prvním jednání, výjevu čtrnáctém hry Pamela.)

Hluboko sběhlý v knihách, v něm samém mělčina.

Sú to knihy vďaka ktorým mám pocit, že som snáď nebola celkom sama.

Všechny knihy zežloutnou, ale kniha přírody má každý rok nové, nádherné vydání.

Když přestaneš snít, přestaneš žít. (kniha Neklidná hvězda)

Kniha je nejlepším přítelem. Jsme knihami spojeni s duchem všech národů a dob.

Život se mění podle rozmarů osudu.(z knihy Země, kam nikdy nedojdeš.)

Rozdíl mezi Vínkem vzpomínek a knihou Let let je ten, že Hiršal přestane kámošit s Bednářem a začne s Kolářem, to naprosto ty dvě knížky vystihuje...

Knihkupectví je jeden z mála důkazů, ze lidé stále myslí.

Knihy jsou nahromaděným pokladem světa, vhodným dědictvím pokolení a národů.

Lidé jsou nejlepší na deskách a v knihách, protože tak je můžete vypnout nebo vrátit na polici.

V knihách jsem cestovala, a to nejen do jiných světů, ale na můj vlastní.

Má vlasy jako peří. (Zlodějka knih)

Náš plán přikazuje vytvořit v Palestině demokratický stát, kde budou žít muslimové, křesťané a židé. Nevolali jsme však po vytvoření laického státu. Francouzská spisovatelka Ania Francosová, autorka knihy Palestinci, připisuje ve svých novinových článcích revoluci heslo, vyzývající k vytvoření laického státu. Podle mého názoru je to deformace výrazu demokratický, v nějž věříme.

Z čeho já osobně mám nebo nemám nějaké obavy, může být vám jako čtenáři nějaké mé knihy šumák. Mít nebo nemít obavy a jaké je s prominutím o ničem. Pocity a motivace jsou jedno. Je tu text, a ten nějak komunikuje. Anebo ne.

Láska je tak osamělý sport. (Kniha)

Věřit v knihy jako prostředek činu je ze všeho nejvíc otázka víry a nevíry.

Mnohý pokrm odsunujeme od sebe, jakmile jsme ho okusili. Proč bychom měli každou knihu bez rozdílu pročísti celou?

Neodvážiš-li se ničeho, pak na konci dne nic bude vše, co jsi získal. (Kniha hřbitova)

Nemusíte pálit knihy, abyste zničili kulturu. Stačí přesvědčit lidi, aby je přestali číst.

Zjistil jsem, že se z knihy velmi poučím, ale samy ze mne člověka neučiní.

Budoucnost je sto tisíc nitek, zatímco minulost je tkanina, kterou nelze utkat znovu.(Z knihy: Xenocida)

Neexistuje taková bezcená kniha, v níž by nebylo napsáno alespoň něco dobrého.

Vzdělání kdysi souviselo s ambicí dokázat, že domnělé jistoty jsou iluzivní. Společnost, která ve jménu domnělé efektivity a oslněná představou, že vše může podřídit kontrole ekonomického pohledu, osekává svobodu myšlení, a tím se připravuje o možnost rozpoznat iluze jako iluze, se upsala nevzdělanosti, ať ve svých databázích shromáždila jakoukoliv sumu vědění. (poslední věta v knize Teorie nevzdělanosti: omyly společnosti vědění)

Napsal osm knih. Jistě by udělal lépe, kdyby zasadil osm stromů nebo zplodil osm dětí. (D 173)

Vladimír je ryzí, láskyplný, intelektuální buldozér. Měl by o divadle Život napsat knihu. Je to brilantní herec, ale i rétor a učitel. Říká se, že není malých rolí. Viděl jsem jej ve spoustě představení, kdy svým výkonem udělal z představení dechberoucí spektákl.

Je to spíš jihoafrický Dostojevskij než Tolstoj. Coetzee se zajímá o lidské niterné a filosofické záležitosti. Explicitní vyjadřování jihoafrické nositelky Nobelovy ceny za literaturu za rok 1991 Nadine Gordimerové je mu však cizí. Její knížky, to jsou vlastně moderní dějiny Jihoafrické republiky. To se o Coetzeeho knihách říct nedá.

Spisovatelé by měli při psaní knih předstírat, že píší nejlepší dopis svého života pro svého nejchytřejšího kamaráda, což jim pomůže vyhnout se přílišnému vysvětlování.

Knihy jsou hrobkami myšlenek.

Spisovatel A má mnohem lepší mínění o inteligenci čtenářů než jeho kolega B, B-ovy knihy jdou zato mnohem líp na odbyt.

Ve svých knihách se dotýkám složitých věcí, komplikovaných vztahů. Záleží mi na tom, abych je lidem ukázala pravdivě.

Možná není problém tom, jak daleko jsou lidé od sebe, ale jak se s tím dokážou vyrovnat. Dash&Lily;: Kniha přání

Zjistila jsem, že můj deník je svého druhu katarze, ve které psaní neběhá kolem dokolečka, jak to někdy dělají myšlenky o některých událostech. (z knihy Andílek)

Ani románům, ani čtenářům neprospívají snahy uhodnout, jestli se v knize skrývají nějaká konkrétní fakta. Takové pokusy zpochybňují samotnou možnost, že smyšlené přiběhy mohou být důležité, což je něco jako základní předpoklad našeho lidského druhu.

Kompilátor je autor knih z cizích citátů, aforista je autor citátů do cizích knih.

Jeho knihy sloužily tak vysokým ideálům, že přestaly sloužit ke čtení.

Udělat knihu je stejné řemeslo jako udělat pendlovky.

Jsem nemocen psaním knih, a stydím se, když je dopíši.

Rozpočet by měl být vyvážený, státní pokladna by se měla znovu naplnit, veřejný dluh by se měl snížit, arogance úřednictva by se měla zmírnit a být pod dozorem a pomoc cizím zemím by se měla omezit, pokud Řím nemá přijít na mizinu. Lidé se opět musí naučit pracovat namísto toho, aby žili z veřejné podpory. (z knihy A Pillar of Iron od Taylor Caldwellové)

Velká kniha přírody je psána matematickou řečí.

„A pak ať někdo tvrdí, že rodinná disharmonie působí neblaze na intelektuální výkony dětí. Nás se to rozhodně netýkalo, naše slovní zásoba se dramaticky rozšiřovala.“ - Druhá stříbrná kniha snů

Knihy nejsou morální či nemorální. Knihy jsou dobře či špatně napsané. A dost.

Čas jako všeničící proud odnáší vše. (Smrť v knize Mort)

Porozumění psanému slovu a chápání literatury nebo jakéhokoli druhu umělecké tvorby je naprosto nezbytným prvkem slušné společnosti. Proč si myslíš, že nacisti ze všeho nejdřív pálili knihy?

"Ticho není klid ani pokoj, a není ani mír." (Zlodějka knih)

Vesmír je plný myšlienok. Vždy sa nájde niekto, kto ich započuje a zapíše do knihy...

Všechny dobré zásady jsou již v knihách napsány, nyní ještě zbývá je uskutečnit.

Četba dobrých knih je jako hovory s těmi nejpočestnějšími lidmi z minulého století.

Nejlepší výchovy se dosahuje spíše tím, co se učíme v životě, než tím, co se dočteme v knihách.

Lidem říkám, že jsem nikdy nepřečetl ani jedinou svou knihu. Oni si myslí, že si z nich dělám legraci, ale je to pravda pravdoucí.

Kniha, která nestojí za dvojí čtení, nestojí za jedno.

Některé pokrokové ženy si pletou erekci s reakcí, protože oboje znají jen z knih.

Drazí-li se kniha s hlavou a zaduní to, je to vždy vinou knihy?

A jako většina trápení to napohled začalo šťastně.... Zlodějka knih

Doina Jela prokázala velkou odvahu tím, že zapsala a napsala knihu, v jejíchž základech je uložena krutost v krystalickém stavu, ale současně i touha po spravedlnosti. Tuto knihu bychom měli číst všichni, což by do jisté míry nahradilo soudní proces, bez něhož bude společnost i nadále chorá a nevyléčená.

Je nevyhnutné, aby človek vedel čítať nielen knihu, ale aj skutočný život.

Kde začnou pálit knihy, tam nakonec budou lidi upalovat.

Místem, kam si chodíme pro vědomosti, jsou knihy samy. Pravou univerzitou dneška je sbírka knih.

V knihách je více pokladů než mohou najít piráti na ostrově pokladů.

Není to zvláštní, o kolik knížky ztloustnou, když je člověk čte víckrát? Jako by pokaždé zůstalo něco přilepené mezi stránkami. Pocity, myšlenky, zvuky, vůně... A když pak po mnoha letech v té knize zas listuješ, objevíš v ni sebe samu, o něco mladší, tak nějak jinou, jako by tě ta kniha zachovala jako vylisovaný květ, cizí a důvěrně známou zároveň. (Inkoustová krev)

Jsou knihy, ktoré by měl mít člověk zakázáno číst příliš brzy. Pak se s nimi mine nebo se ho nedotknou. Stejné je to i s filmy. Měla by na nich být nálepka: Nevidět nebo nečíst, dokud něco neprožijete.

Dětská duše je kniha, v níž vychovatel neustále má čítati.

Věřím, že i průměrný člověk, pokud cokoliv dělá s láskou a čistými úmysly (autor knihy, prodejce, řemeslník), může být úspěšný a dosáhne všeho.

Vyprávíš mi příběhy o dlouhých klikatých chodbách, o neviditelných dveřích a o místech, kde mrtví odpočívají na policích jako knihy. Vždycky když skončíš, je řada na mně. Musím vyprávět já. Připadá mi, že se bojíš, že tvé příběhy zapomenu. Ale to se nikdy nestane. (Archiv)

Německý učenec nechává knihy příliš dlouho otevřené, Angličan je zavírá příliš brzy. Obojí je však ve světě k užitku.

Lidstvo ukládá svou moudrost do knih, a proto samo zůstává blbé.

Zastávám názor, že dokonalost formy i krásy je vlastní veškerému lidstvu. (Čtyři knihy o proporcích lidského těla)

Ženy se mi kreslí líp, myslím, že to je přirozené. Muži mě baví, ale jako ženská můžu mít nějakou představu o tom, jaké to je být mužem. Chci hlavně reflektovat to, co prožívám a jak to prožívám. Když například čtu knihu, kterou napsala žena z pohledu muže, nechápu, co ji k tomu vedlo.

Obsah některých knih dokáže strávit jen oheň.

Žádnou jinou knihu, než svět. Žádné jiné vyučování než fakta.

Svět je nádherná kniha, ale nemá cenu pro toho, kdo v ní neumí číst.

Knihy, jsou klidní a spolehliví přátelé.

Knihy musejí být těžké, protože je v nich celý svět.´´ (Inkoustové srdce)

Kniha je nejmocnější zbraní národa. Národ, který si váží knih, váží si zároveň své duchovní nezávislosti a neztratí ji, dokud bude mít svou literaturu.

Žiju si tak mezi dvěma póly, které mě přitahují, mezi tebou a svými knihami.

Bezpečným znakem dobré knihy je, že se nám líbí o to víc, o co jsme starší.

Jako autoři detektivek se snažíme, aby naše knihy prováděly jakousi diagnózu současnosti a měly hlubší poselství, a aby mluvily o nás samých.

Přísně vzato je jen jeden druh knih, který zvětšuje štěstí na zemi - kuchařské knihy.

Ťažko sa znáša, keď vás nespravodlivo obviňujú. Ale ešte ťažšie je to v prípade, že tí, čo na vás hľadia zhora, sú iba obyčajní sedliaci, ktorí v živote nečítali knihu a od svojho rodiska sa nikdy nevzdialili na viac ako dvadsať míľ.

Knihy jsou kompasy, dalekohledy, sextanty a mapy, připravené jinými lidmi, abychom mohli plout nebezpečnými oceány života.

Některé knihy byly, jak se zdá, napsány ne proto, aby se z nich člověk poučil, ale aby se dověděl, že autor něco zná.

Spálené knihy, nu budiž, ale spálené pečeně?

Stejně jako je lepší k pálení staré dřevo, k projížďce starý kůň, ke čtení stará kniha a k pití staré víno; je třeba si přát mít staré přátele.

Ten, kdo čte, žije s každou další knihou život navíc. Kdo nečte, má jen ten svůj.

Psaní se u mě rovná výzkumu. Při psaní ohledávám, ochutnávám, zkoumám. Musí tam jít o něco zásadního. Na začátku knihy jsem jiný než po dopsání.

... zavřete knihy a poslouchejte mě. Nebudeme se zabývat ničím menším než celým světem. - Země divů

Kniha neobstála při testu na bakteriích. Buď není vtipná, nebo bakterie nemají smysl pro humor.

Vzácný tisk je zapůjčená kniha, kterou jsme dostali zpět.

!!! POZOR SPOILER KE KNIZE LOVCI!!!! Během jednoho týdne jsem zabil premiérku i prezidenta. Myslím, že tohle se zapíše do dějin.

Většina z nich je jako otevřená kniha... až ne tebe. Ty mě mateš.(Zář-Jake)

Nejsem fašista. Dovedu si představit risika s mezinárodním prosazováním takového cíle. Československo nemá možnosti jít cestami Itálie. (J. A. Baťa ve své knize v kapitole k fašistické Itálii )

Mohla bych ti popsat o čem to (kniha) je, ale je to stejné, jako bych ti popisovala katedrálu s tím, že je to spousta kamene a nahoře je věž.

Muži obdivují ženy, které mluví jako knihy, ale berou si ženy, které vaří jako z kuchařské knihy.

Náruživý knihomol - čte dokonce i ty knihy, které recenzuje.

Lukavský se totiž stal po Vojanovi a Kohoutovi zatím posledním kralevicem dánským, na kterého se vzpomíná jako na legendu – Marcela Kašpárková v knize Deset vyznání (2001)

Každé ráno sa rodím a preto každý deň robím to čo by som robil keby som celý život mal prežiť vediac čo viem dnes Styeman Karlen, z knihy Benátčan

Psaní o České republice mi hodně pomohlo. Při umístění knihy jsem si uvědomil, že obsah je velmi můj, intimní, nepíšu jen o České republice, ale také o sobě.

Často si přeju, aby to vzalo konec, Liesel, ale ty pak uděláš něco... já nevím, třeba sejdeš po schodech do sklepa se sněhulákem v rukou. (Zlodějka knih)

Knihy byly jediným místem, kde existoval soucit, útěcha, štěstí a láska. Knihy měly rády každého, kdo je otevřel, rozdávaly pocit bezpečí a přátelství a nic za to nepožadovaly, nikdy, ani když se s nimi zacházelo špatně.

Slabá kniha je jako slabá žena. Kdekdo se s ní vyspí.

Po osmi knihách už tolik nevnímám samotné psaní jako obřad a víc se soustředím na to, co chci říct.

Budeš-li rozdávat z bohatství svých vědomostí, čím více rozdáš, tím víc ti zůstane. (z knihy Doktorka z domu Trubačů)

Povedz mi, čo čítaš a ja ti poviem, komu si tú knihu ukradol.

Pro NASA je vesmír stále vysokou prioritou.<br >(o budoucnosti americké vesmírné agentury)

Dej muži zbraň a mužský mozek funguje se zjevným úspěchem, ale dej mu knihu...

Nikdy nepůjčuj knihy, protože nikdo ti je nikdy nevrátí. Jediné knihy v mé knihovně jsou ty, které mi půjčili jiní.

Extremisté se knih bojí, síla vzdělání je děsí. Kniha a pero - to jsou naše nejsilnější zbraně. Jedno dítě, jeden učitel, jedna kniha a jedno pero můžou změnit svět.

Myslím, že by bylo smutné, kdybyste opravdu potřebovali náboženství k tomu, abyste byli dobří. Neboť když se nad tím zamyslíte, znamenalo by to, že buď jste získali svou morálku a své hodnoty z Bible, Koránu či jiné svaté knihy, anebo že jste dobří jenom proto, že se bojíte Boha, protože nechcete jít do pekla nebo chcete jít do nebe.

Politici vždycky mluvili jako kniha, akorát někteří potřebovali do vazby.

Poláci závidí, že sami nemají mezi spisovateli tak velkého psychologa. S naším pocitem nedostatečnosti se však mísí dvojznačný vztah ke všemu ruskému – jejich kulturu milujeme, nenávidíme, obdivujeme i zesměšňujeme zároveň. Milujeme ji ovšem právě proto, že ji můžeme tak snadno odsoudit – ukazuje přece tolik hrůz, špatných životních podmínek, pohrdání lidskou důstojností a krutostí páchaných na malých národech. Ale zase – polská knihkupectví jsou plná knih, opakujících dokola, že Dostojevskij nenáviděl Polsko, ale plynně hovořil naší mateřštinou. To nás uklidňuje, protože nic nepovažujeme za krutější pohrdání, než neúctu ke kráse polštiny. A teď si představte, že sám velký Dostojevskij dobře znal naši kulturu, tajně ji obdivoval, četl Mickiewicze a možná si od něj trochu vypůjčoval. No není to skvělé?.

Knihy jako největší přátelé rády s námi rozmlouvají, o čemkoli s námi upřímně a jasně a bez přetvářky hovoří, poučují nás, dávají nám návody, povzbuzují nás, utěšují a jako přítomné nám předvádějí věci našemu zraku velmi vzdálené. Ó, podivuhodná je moc, vznešenost a přímo jakási božskost knih.

Nuda vládnoucí v některých knihách jim stačí ke slávě. Kritika, která už zvedla kopí, usne dřív, než je vrhne.

Klasické jsou knihy, které chce mít každý přečtené, ale nikdo nechce číst.

Byla to pro mě záhada, a teď to bude navždy. Z knihy Pianista: Wladyslaw Szpilman

Člověka je možno poznat podle knih, které čte.

Mnozí filozofové psali knihy i o umění. Když přemýšlím o filozofických otázkách, tak začínám nahlížet jinak i na svou vlastní hru. Nabízí se třeba otázka limitů v interpretaci, protože na jednu stranu by měl umělec respektovat skladatelův záměr, ale v každém díle je současně i spousta svobody. Takže je důležité vyrovnat emoce a intelekt.

Domov je tam, kde Tě vítají, když vstoupíš. (z knihy Vyhnání Gerty Schnirch)

Ano, tam jsem měl životní roli, byl jsem asi tři minuty na plátně, hrál jsem sestřeleného letce. Byl to pro mne skutečně životní zážitek, při natáčení jsem se setkal s mnoha zajímavými lidmi, o nichž se píše v knize Filipa Jánského.(o filmu Nebeští jezdci)

Žádná z knih opravdového spisovatele není založena čistě na fikci s výjimkou memoárů.

Nakladatel mě požádal, abych napsal knihu o technice malby. Napsal jsem ji. Když jsem ji přečetl, naučil jsem se malovat.

Každá kniha, ktorú si vyberieš, má v sebe lekciu alebo lekcie, a často ťa zlé knihy naučia viac, než tie dobré.

Stepní vítr nespálí všechno, ale lidská zloba a předsudek zkazí kdeco ( z knihy Na řece)

... opravdu soudní čtenáři z této knihy musí vyčíst, že pravým vstupem na mystickou cestu je zvyšování mravní hodnoty jejich bytosti skutky mravnosti. (Přímá stezka)

Jsou horší zločiny, než pálení knih. Daleko horší je je nečíst.

Jsem pomalý čtenář, ale většinou se dostanu za rok přes sedmdesát nebo osmdesát knih, většinou beletrie. Nečtu je, abych studoval řemeslo, ale protože mě to baví.

Napsal jsem humoristickou knihu o období, ve kterém mnoho humoru nebylo. Je to takový chronologický přehled stalinismu. Velká část knihy je věnována Československu - nezákonné okupaci vaší země. Myslím si, že Izrael je jediná země, která rozumí Československu, a naopak jedině český národ plně chápe Izraelce.

Příroda je stále otevřená kniha a jen v ní opravdu stojí za to číst.

Chtěl bych jednou v životě napsat knihu, která by byla tak dobrá a silná, že by upoutala i člověka stiženého zánětem okostice.

Kniha je zrcadlem, v němž spatříme pouze to, co v sobě nosíme.

Všechny knihy, jejichž obsah souhlasí s koránem, jsou zbytečné; ostatní pak nebezpečné.

Řekla bych, že v průměru se dnes lidem daří dobře. Oni ale bohužel příliš hledí na to, aby se jim dařilo ještě líp, a zapomínají, že to není to nejdůlěžitější.(V rozhovoru pro knihu Renáty Holčákové Ztráty a nálezy v životě.)

Moje srdce je jako otevřená kniha, aby si v ní celý svět mohl číst.

Kniha je nejtrpělivější a nejzábavnější společník.

Když chci něco objevit, začnu tím, že přečtu o všem, co už se v tomto oboru udělalo - na to jsou všechny ty knihy v knihovnách.

Chcete si připadat chytřejší? Čtěte hloupé knihy.

Před použitím si knihu přečtěte!!!

Miloval jsem útěky do světa slov a knih. (Jak mi Starbucks zachránil život)

Čtení knih je bez užitku, když tě neuchvátí a nestanou se ti vodítkem.

Nejlepší kniha je ta, o které si každý čtenář myslí, že by ji mohl napsat sám.

Rád cítím hnůj v maštalích, ale v knihách ho nemohu vystát.

Co je nejdůležitější v životě?.... Žít. (z knihy Doktorka z domu Trubačů)

Knihy sú perfektná zábava. Žiadne reklamy, žiadna batéria, veľa radosti za každý jeden dolár. Zaujímalo by ma, prečo každý nemá pri sebe knihy namiesto tých mŕtvych nevyhnutných vecí v živote.

Potěšení z četby se zdvojnásobuje, když člověk žije s někým, kdo sdílí stejné knihy.

Jsou lidé, kteří mají knihovnu, tak jako eunuchové mají harém.

Člověk čte knihu, ale chápe jen to, co má v hlavě.

Číst psychologický příběh o nešťastném manželství dvou lidí, kteří se rozvádějí, je pro mne smrtelnou nudou, to si raději přečtu dobrou detektivku od Chandlera. Na druhé straně kniha nemusí mít příběh k tomu, aby byla poutavá a aby nebyla nudná.

Kdybych byl diktátorem, zakázal bych zákonem půjčování knih.

Když dojde ke srážce dvou kultur, názory poraženého jsou potlačeny a vítěz pak sepíše historické knihy - knihy ve kterých opěvuje vlastní pravdu a pomlouvá poraženého nepřítele.

Na vrcholu radosti přichází žalost (z knihy Na řece)

Rozumný člověk má vědět, co třeba mít v hlavě a co se má hledat v knihách.

Bible se dnes křesťanům znovu stala lidskou knihou. Nevidí v ní spis nadiktovaný Bohem, tak jako jej v ní neviděl ani Ježíš. Kdyby byl takto chápal Starý zákon, nemohl by říci nejedno své: "Říkáno bylo starým, ale já pravím vám" (Mt 5). Nebyl by tak směle přestupoval přikázání...

Knihy o zdraví čtěte pozorně, mohli byste zemřít na tiskovou chybu.

Co ti ten parchant udělal, že jsi mu kvůli tomu pohodila knihu čelním sklem? (– Reece, Vzdej se mi.)

Věřím, že lidskou svobodu lze vyjádřit jedním slůvkem, které slouží jako cihlička přidržující dveře existence dokořán - možná. (Kniha - Možná, možná ne)

Člověk může žít bez naděje, bez přátel, bez knih, dokonce i bez hudby, pokud dovede naslouchat vlastním myšlenkám, zpěvu ptáka pod oknem a vzdálenému hlasu moře.

Knihy je třeba číst s takovou rozvahou a opatrností, s jakou byly napsány.

Dítě spíš snese špínu, než aby mu chyběl loket, který by ho pochoval, a srdce, které by ho přivinulo. (z knihy Doktorka z domu Trubačů)

Když si vezmeš na cestu knížku, stane se něco podivuhodného: začne shromažďovat tvé vzpomínky. Později ji stačí jen otevřít a ty budeš zase tam, kde sis z ní poprvé četla. Všechno se vrátí už s prvními slovy: obrazy, vůně, zmrzlina, kterou jsi při čtení jedla... Věř mi, knihy jsou jako mucholapka. Na ničem neulpívají vzpomínky tak dobře jako na potištěných stránkách.

Kdo chce psát o světě, který zná, musí nejdřív vědět, kdo je on. Mé knihy jsou vlastně o těchhle otázkách: kdo jsem, jak jsem se stal tím, kým jsem, a mám sám sebe prokouknutého?

Každá kniha má duši – duši toho, kdo ji psal, a duši těch, kdo ji četli a snili s ní. (Andělská hra)

Mravnostní cenzura je orgán, který vyškrtává z knih a jiných tiskovin následující slova: 36 řádek zabaveno.

Byla jsem ve třetím měsíci a tam [v knize o dětech] se psalo, že moje dítě je veliké jako oliva. A bylo to.(jak její dcera přišla ke svému jménu)

Neposuzujte ženy jak často chodí do knihovny. Možná se jim líbí knihovník.

Dobrá kniha hovoří i po té, co jsme ji zavřeli.

Bábi měla sice proti čtení jisté námitky filozofického druhu, ale byla ta poslední, kdo by chtěl tvrdit, že knihy, zvláště ty s velkými stranami a na měkkém papíře, nemají své uplatnění.

V životě jsem nikdy nikomu nezáviděl, spíš jsem schopen velkého obdivu k výlučnosti a výjimečnosti. Možná je to tím, že mám své kořeny na vesnici. To vesnické klukovství strašně pomáhá nehrát si na důstojnost. Neoblékat si ráno se sakem podobu na celý den, protože stejně nakonec každý pozná, že je to póza. Herec by měl být ve všedním životě svůj, aby mu zbylo dost sil, až se večer rozevře opona.<br>(závěr knihy Pokus o kus pravdy)

Nezáleží na osudu. Záleží jen na tobě. - Dash&Lily;: Kniha přání

Čteme si v příběhu vlastního života, jako bychom byli jeho součástí, jako bychom ho sami napsali. - Dash & Lily - Kniha přání

Na rozhovory se připravuji tak málo, jak to jenom jde. Něčtu předem knihy autorů, které zpovídám, když toho o lidech vím moc, cítím se zahlcený informacemi.

Nikdy jsem neuvažoval, že bych mohl dělat něco jiného. Neměl jsem žádný diplom, žádnou jasnou kariéru. Je však obtížné stát se spisovatelem jako mladý. Raději nečtu své rané knihy. Ne kvůli tomu, že by se mi nelíbily, nepoznávám se v nich. Je to něco jako když se starý herec dívá na své bývalé postavy.

Knihy, které se nedají číst, které třeba nejsou napínavé, mi přijdou arogantní. Sama ráda čtu napínavé a zábavné knihy. A se stejným očekáváním přistupuji i ke svým knihám.

Pokoj bez knih je jako tělo bez duše.

Konečným cílem cenzury je povolovat jen takové knihy, které stejně nikdo nečte.

Evoluce života na Zemi přirozeně je solidní vědecká teorie, která podává jednotný výklad dějů, které se odehrály v pozemské biosféře od doby vzniku života před minimálně 3,8 miliardy let. Podrobnosti najdete přirozeně jak v učebnicích evoluční biologie, tak v mnoha populárně/vědeckých knihách, které napsali naši odborníci, anebo které byly přeloženy do češtiny. Podtrhuji, že pro věřícího člověka tím nevzniká ani ten nejmenší problém, protože mezi vědou a vírou v křesťanském pojetí nemůže z principu být žádný rozpor. Rozpory jsou pochopitelně mezi vírou a pověrou a vědou a pavědou, ale tak tomu bylo odjakživa.

Knihy mají své osudy a své životy. A hynou nezájmem čtenářů. Nikdo by nevyslovil pochybnosti o Odysseji, ale jen málokdo ji ještě čte. Jestliže ještě nezahynula nezájmem čtenářů, je to zásluhou několika jedinců, kteří ji nesou dějinami, ve svých statečných srdcích a moudrých hlavách. Čeká! Čekám, až se mé srdce stane natolik statečným a moje hlava natolik moudrá, abych ji otevřel i já.

Pokud víte o knize, kterou byste si rádi přečetli, ale ještě ji nikdo nenapsal, musíte ji napsat sami.

Kniha - výrobek - se rozeběhne po pultech, lidi si to přečtou - a to je konec zprávy.

... z jedné příležitosti se přímo rodí další, stejně jako se z risku rodí větší risk, ze života více života a ze smrti více smrti.... Zlodějka knih

Aby sme mohli čítať dobré knihy, nesmieme čítať zlé, lebo život je krátky a naše sily sú ohraničené.

Určitě by nebylo marné, kdybych mohl jako německý filozof Hegel, poté, co mu někdo předhodil, že jeho teorie neodpovídá skutečnosti, jednoduše pronést: "Ubohá skutečnost, ta na tom musí být špatně" (z knihy Andělé všehomíra)

Raději bych byl člověkem v podkroví se spoustou knih, než králem, kterému se nechce číst.

Kniha se líbí všem teprve tehdy, když už ji nikdo nečte.

Všude jsem hledal klid a nikde jej nenacházel, až v koutku s knihou.

Na knihách je katastrofální, že se nedá číst víc než jedna najednou a že knihu jednou přečtenou nelze už nikdy víc číst prvně.

Byl plachý, úzkostlivý, mírný a dobrý, ale knihy psal kruté a bolestné. Svět viděl plný neviditelných démonů, kteří ničí a rvou člověka nechráněného. Byl příliš jasnovidný, příliš moudrý, aby dovedl žít, příliš slabý, aby bojoval, slabostí ušlechtilých, krásných lidí, kteří nedovedou podstoupiti boj se strachem před nedorozuměními, nelaskavostmi, intelektuální lží, vědouce předem, že jsou bezmocní a podléhající tak, že zahanbují vítěze.

To, co drží nějakou knihu na nohou, jsou její vnitřní rozpory. (…) Kniha se nepíše s jednou myšlenkou, ale alespoň se dvěma. (…) Román mi neukazuje nějaký výsledek, nedává mi lekci, nýbrž je oblastí, kde se všechny hlasy střetávají a na tomto poli střetů by měla být zrovna tak krása a jasnost jako temnota a nesnadno pochopitelná místa.“…

Příroda, i když se na ni dívám z nejvyšší věže fantazie, zůstává pro mě, stejně jako pro tolik lidí z mé země, velkou knihou moudrosti.

Je to politováníhodné. Nejen proto, že většina lidí nečte. Více než třetina Rusů po opuštění školy nevezme knihu do ruky a polovina nepřečte ročně ani jednu knihu. Důvodem není to, že by lidé zapomněli na tlusté literární časopisy a na dobu, kdy vedli vzrušené diskuze o smyslu života. Je to tím, že byl všeobecný veřejný diskurs doveden k naprosté duševní ubohosti.

Počet knih vždy nakonec přesáhne prostor, který jim je vymezen.

Již titul mé knihy „Blahobyt pro všechny“ je velmi problematický, neboť neodpovídá vůbec mému přesvědčení, že již samotným dosažením tohoto cíle dojde ke štěstí a spokojenosti německého obyvatelstva a že by blahobyt pro všechny sám o sobě zaručoval vytvoření harmonie uvnitř lidské společnosti.

Važme si knih, dobrých a užitečných nad zlato a drahé kamení, ježto jsou nejvěrnějšími průvodci, kteří nám nejjistější cestu ke ctnosti a moudrosti ukazují.

Život je příliš krátký, abychom ztráceli čas s knihami, které skončí špatně. (O život)

Dostal jsem dopisy od šesti různých lidí. Jeden byl z Austrálie, jeden z Německa a další pro změnu z Anglie, ale všichni psali stejně: „Vaši knihu CESTA jsem vzal do ruky po večeři a skončil až druhý den ve tři čtvrtě na čtyři ráno a pak jsem vstal z postele, šel nahoru, vzbudil děti a prostě jsem seděl na posteli a držel je v náručí.“

Dobré knihy neprozradí všechna svá tajemství najednou.

On jediný dokázal dětem říci, že na světě je smrt, a nevylekal je. — Jan Skácel, předmluva k vydání Broučků roku 1967 („Kniha, která si odpočinula“)

Nemám slov, abych vyjádřil, co cítím při čtení knih. Trávím spoustu času čtením, protože to velmi miluji. Dokážu se v té knížce úplně ztratit a zapomenout, kde jsem.

Mezi největší objevy, na něž přišel lidský duch v nejnovější době, patří podle mne umění posuzovat knihy, aniž jsme je četli.

"Umírající kdovíproč vždycky kladou otázky, na které znají odpověď. Snad je to proto, že tak tak mohou umřít a nemýlit se." (Zlodějka knih)

Potíž s knihami je v tom, že mají konec. Svedou tě. Roztáhnou ti nohy a vtáhnou tě do sebe. A ty se do nich ponoříš, opustíš všechno, co máš, přetrháš vazby se skutečným světem a líbí se ti být uvnitř a pak se kniha rozplyne.

"... mysl potřebuje knihy, tak jako meč potřebuje brus, pokud má svoje hrany udržovat nabroušené." Hra o trůny

Knihy moudře složené lidskou pílí jsou zlato už vytěžené z hlubin, pročištěné různými zkouškami vodou a ohněm, označkované snad i k obecnému užívání, mající jistou hodnotu, a hodící se tedy k dennímu užívání.

Knihy jsou nesmrtelnými potomky otců, jimiž pohrdají.

Manželství je kniha, jejíž první kapitola je psána ve verších a další v próze.

Když čtu knihu, pořád ještě pro mě není tak důležité rozumět, jako vytvářet si k textu odpovídajíci fantazie.

Kolik myslí zkažených, jako je tvoje, by však z této knihy vytěžilo extrémní závěr, že ve smíchu spočívá dokonalost člověka! Smích zbaví na chvíli sedláka strachu. Zákon však nabývá platnosti pomocí strachu, jehož pravé jméno je bohabojnost. (Jméno růže)

Knihy jsou němí učitelé.

Pro mě je psaní, i když se tomu někdo může usmát, takový mysticismus, proto píšu, jen když to na mě přijde. A jestli se pak knihy prodá osm nebo dvanáct tisíc, je mi fuk.

Spisovatel je člověk, kterému nestačí knihy těch druhých.

Myšlení Tahle kniha nějaké myšlení skutečně obsahuje. Jestli si doma vyzkoušíte tohle nebo ne, je jen na vás. (Národ)

Literatúra nesúvisí s túrou. Kto by už vláčil knihy do kopca.

„Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky.“

Knihy jsou mrtvým materiálem, dokud v nás neožijí.

Nebezpečí má mnoho tváří. Aspoň myslím. - Dash&Lily;: Kniha přání

Jsi-li ve společnosti žen a chceš z ní číst jako z knihy, nepoužívej slepeckého písma.

Nejtragičtější věcí v životě, kterou stojí za to popsat, je banální fakt, že nikdy nemáme to, co bychom chtěli mít, nejsme tam, kde bychom chtěli být, nejsme tím, čím bychom chtěli být. Každý z nás to prožíval v určité etapě svého života a kvůli tomu trpěl. Myslím, že o tom je moje kniha.

S tělesnou láskou je tomu obvykle jako knihou: jen málokterou knihu chceme číst znovu a znovu, jakmile jednou známe zápletku.

Knihy mají kolovat. Ale knihy půjčené se pohybují pouze po parabole.

Pro mě je důležité to dílo, které mám právě napsat, protože nevím jak to mám udělat. To zaměstnává pozornost. S těmi napsanými už mám klid. Kniha je jako infekce, organismus si s ní nějak poradí. Onemocní na nějaký čas až do doby, než přijde jiná infekce.

Má-li být toto spravedlnost, půjdu domů a spálím své právnické knihy.

Mám ráda ty své knihy, které neměly úspěch a největší ohlas.

Když kniha, jakákoliv kniha, dosáhne jisté intenzity uměleckého prožitku, stává se literaturou.

... Beze slov by z Führera nezbylo nic. Nebyli by belhající se vězni, žádná potřeba útěchy ani vychytralé triky, které nám mají zlepšit náladu. K čemu byla slova?... Zlodějka knih

Je pouto mezi lidmi, kteří četli tutéž knihu.

Po prvotině mě rozčilovalo, jak novináři cílí otázky osobně a místo o textech se chtějí bavit o mně, o tom, nakolik je kniha autobiografická. Ten zájem byl dost jednoduchý a otázky chabé. Teď se učím brát to jako hru. Člověk si v rozhovorech vytváří sebeobraz jako postavu, protože to, co o sobě řekne, není úplně pravda, ať chce nebo nechce.

Je ovšem pravda, že když autor vydá svou knihu napospas, nehodlá jí promlouvat k těm mnohým, kteří ji s nechutí odhodí nebo vůbec nevezmou do ruky, ale k těm několika, kdo ho pochopí, třeba líp než většina jeho spolužáků a vrstevníků.

V Čechách se vždycky kradlo, což o to. Ale dřív se lidi alespoň styděli. (…) Amerika, která je nejúspěšnější kapitalistickou zemí, má ale také národ, který je nábožnější, než jsme my. Ne že by v tom nebyly mouchy. Ale celkově je americký systém založen na přísných, puritánských a často i pokryteckých duchovních základech. My jsme to budovali bez nich, což bohužel mělo a má své výsledky. Heslo TGM „Nebát se a nekrást“ jsme si trochu zkrátili na „Nebát se krást“.(V rozhovoru pro knihu Renáty Holčákové Ztráty a nálezy v životě.)

Knihami mrtví poučují živé.

Ještě horší jsou pro mě novináři. Říkají mi, že chtějí sexy a poutavý rozhovor, nad nímž budou diváci nebo čtenáři žasnout. Žádají mě, abych mluvila o své minulosti, protože jinak prý nikdo činnost, které se naše sdružení věnuje, nepochopí. Také z tohoto důvodu píšu tuto knihy. (Prodaná nevinnost)

Úcta a láska jsou klíčem k úspěchu vašeho vztahu. Musíte jasně vyjádřit své potřeby. Musíte věřit sobě i partnerovi. - z knihy Láska, vztaky a přátelství

Nechal se vyfotografovat před knihovnou a tvářil se přitom, jako by všechny ty knihy sám sepsal.

Když se hlava srazí s knihou a ozve se dutý zvuk, je to vždycky chyba té knihy? (D 399)

Kniha je lékař a zároveň i lék. Stanovuje diagnózu i terapii.

Nikdy nepřestanete číst, ani když přečtete všechny svoje knihy, stejně jako nikdy nepřestanete žít, přestože smrt je neodvratná.

„V knihách musí něco být. Něco, co si nedovedeme představit, když kvůli tomu zůstane žena v hořícím domě, něco v nich musí být. Jen tak pro nic za nic by tam člověk nezůstal.“ „Neměla rozum.“ „Měla zrovna takový rozum jako ty nebo já, možná lepší, a my jsme ji spálili.“ (451 stupňů Fahrenheita; str. 54)

,, Nepotřebujete pomoct, pane Hubermanne?",, Ne ne, jen hrajte dál pane Steinere." Pane Steinere. Lieselina tátu jste prostě museli mít rádi. (Zlodějka knih)

Hodnotu mají jen staré knihy. Novou si přece každý může napsat sám.

Všechno, co lidstvo udělalo, vymyslelo, čeho dosáhlo, i to, čím je, všechno to leží zázračně uchováno na stránkách knih.

Můj čas není můj. Není můj od doby, kdy byl vydán „Jih proti Severu“. Skutečnost, že jsem od roku 1936 neměla čas si sednout k psacímu stroji a napsat – nebo se o to pokusit – další knihu, vám napoví, co tím myslím.