S každou další Wilsonovou knihou se však jejich vědecká úroveň zhoršovala.

Knihy nás mění, polepšují a vylepšují, pokud jsme polepšení schopni a pokud o ně stojíme.

Povedz mi, čo čítaš a ja ti poviem, komu si tú knihu ukradol.

Pravda má býti praktická a má se osvědčovati v životě; pravda, která k ničemu se nehodí, než aby vyplňovala tlusté knihy, kterých nikdo nečte, není žádná pravda. Důležité jest, že otázka pravdy a omylu se nerozřeší díváním se na zápas pravdy a lži, nýbrž aktivní účastí a osobní volbou pravdy.

Všechno konání lidstva spěje k tomu, aby se v důsledku stalo knihou.

Smutek je k tomu abychom plakali radost abychom výskali kam člověk pohlédne samý pláč a výskot ale o tom už napsal tlustou knihu.

To je pozoruhodné: ocenění in memoriam tedy není udělováno na základě zásluh zesnulé osobnosti, ale na základě ochoty pozůstalých účastnit se předávacího aktu.(součást odpovědi na otázku <q>Z Kanceláře prezidenta republiky vám před časem oznámili, že vašemu otci Jiřímu Hájkovi, který patřil k prvním mluvčím Charty 77, bude 28. října uděleno státní vyznamenání in memoriam. Slavnostního aktu jste se odmítl zúčastnit a řád nakonec udělen nebyl. Proč?</q>)

Knihy musejí být těžké, protože je v nich celý svět.´´ (Inkoustové srdce)

Nuda vládnoucí v některých knihách jim stačí ke slávě. Kritika, která už zvedla kopí, usne dřív, než je vrhne.

Kniha života je plná vykřičníků i otazníků.

Nepišme pouze proto, aby nám příbývalo knih, hleďme každou knihou důkladně zakrýti nějakou mezeru v naší literatuře.

Žádnou jinou knihu, než svět. Žádné jiné vyučování než fakta.

Knihy a tablety by měly být dětem ukázány a dospělí by měli pomoci dětem je objevovat. Ukázat cenné věci. Je třeba být průvodcem.

Některé pokrokové ženy si pletou erekci s reakcí, protože oboje znají jen z knih.

Žádný šálek čaje není dost velký, ani žádná kniha není dost tlustá na to, abych byl spokojený.

Žádná kniha není tak špatná, aby nebyla nějak užitečná.

Myslím si, že výchozím bodem pro vytvoření nové choreografie může být mnoho věcí. Může to být kniha, kterou jsem četl, hra, na které jsem byl v divadle, může to být hudba, která vás přiměje vstát a tančit, zrovna tak to může být i nějaká životní zkušenost. Myslím si každopádně, že to nejdůležitější, pokud se jedná o nějaký zdroj kolem vás, je to, že vnímáte sami sebe jako jeho součást.

A co se týče hodnocení literatury, už francouzští strukturalisté, například Todorov, zdůrazňují, že k ní nelze přistupovat bez zaměření na čtenáře. Hodnocení totiž předpokládá, že si uvědomujeme, co čtenář od literatury vyžaduje a co mu literatura může dávat. Kniha se sama o sobě bez ohledu na konkrétní čtenáře, kteří ji budou číst, hodnotit nemůže.

Než jsem podepsal Chartu 77, tak jsem měl již za sebou čtyři rozsudky a léta věznění za protikomunistickou, dnes již soudně rehabilitovanou, odbojovou činnost. Podrobnosti … jsou popsány v knize „Vladimír Hučín, není to o mně, ale o nás“. Nepatřil jsem k žádným významným chartistům, ale když šlo o mé časté zadržování na 24 nebo 48 hod. tak se to většinou neobešlo bez tvrdých zákroků příslušníků StB - SNB při nichž tekla i krev. Po mém propuštění z věznice Minkovice v r. 1986 jsem viděl v Ch 77 i určitou naději pro svoji další činnost … o to větší bylo mé zklamání … po 17.listopadu 1989 … osobně jsem ve společenství Ch 77 poznal celou řadu kvalitních lidí, ale když už se řekne "A" tak by se mělo říci i "B". Je možné, že toto mé malé prohlášení ke 30. výročí CH 77 bude pro mnohé čtenáře málo konkrétní, ale já jsem ochoten v případě zájmu sdělit další podrobné informace a nést v tomto směru jak říkají právníci, důkazní břemeno !

Při čtení knih mívám pocit, že se v nich zapomíná na oběti lidských činů, nikdy v nich nemluví. Kromě jedné z nich, která mne velmi zaujala, a to Bez dcerky neodejdu. Četla jsem ji pětkrát. (Prodaná nevinnost)

Literární kritikové zastupují většinu lidstva - tu, která knihy nečte.

Knihy se dají zničit snadno. ALe slova budou žít tak dlouho, dokud si je lidé budou pamatovat. - Jsem zlomená

Scénáře Jiřího Hubače, všechny bez výjimky, bylo možné točit jako kuchařskou knihu. Tam nebylo nic špatně. On byl skutečný Mistr.

Žádný jazyk na světě snad neměl tolik odpůrcův, nezkusil tolik nezasloužených ublížení a pronásledování, nezápasil s tolikerými nebezpečnými překážkami, úšklebky a rouháním, neztratil tolik drahých pokladův, knih a spisův, hned v hltavém plameni, hned v podzemních skrýších a jeskyních, jako náš tento, a přece naposledy všecko šťastně přežil, nad nenávistí zvítězil a hloupost zahanbil.

Je více filozofie v láhvi vína než ve všech knihách.

Nos starý kabát a kup novou knihu.

Když přestaneš snít, přestaneš žít. (kniha Neklidná hvězda)

Dobré knihy neprozradí všechna svá tajemství najednou.

Žena je jako kniha, a ať dobrá či špatná, musí se nejdříve líbit svým titulním listem.

Knihy, které se nedají číst, které třeba nejsou napínavé, mi přijdou arogantní. Sama ráda čtu napínavé a zábavné knihy. A se stejným očekáváním přistupuji i ke svým knihám.

Ťažko sa znáša, keď vás nespravodlivo obviňujú. Ale ešte ťažšie je to v prípade, že tí, čo na vás hľadia zhora, sú iba obyčajní sedliaci, ktorí v živote nečítali knihu a od svojho rodiska sa nikdy nevzdialili na viac ako dvadsať míľ.

Možná není problém tom, jak daleko jsou lidé od sebe, ale jak se s tím dokážou vyrovnat. Dash&Lily;: Kniha přání

Kdo zabíjí člověka, zabíjí rozumnou bytost; kdo však zabíjí dobrou knihu, zabíjí rozum sám.

Budoucnost je sto tisíc nitek, zatímco minulost je tkanina, kterou nelze utkat znovu.(Z knihy: Xenocida)

Kdybych byl diktátorem, zakázal bych zákonem půjčování knih.

Žiju si tak mezi dvěma póly, které mě přitahují, mezi tebou a svými knihami.

Jako autoři detektivek se snažíme, aby naše knihy prováděly jakousi diagnózu současnosti a měly hlubší poselství, a aby mluvily o nás samých.

!!! POZOR SPOILER KE KNIZE LOVCI!!!! Během jednoho týdne jsem zabil premiérku i prezidenta. Myslím, že tohle se zapíše do dějin.

Muslimům má kniha urážlivá nepřijde, pouze islamistům. Protože islamisty uráží vše: to, jak žijeme, čím jsme jiní, jaký máme vztah k ženám, jaké máme touhy, to, že se smějeme. Islamisté milují smrt, nikoliv život.

Úžasnou věcí na knihách je, že jsou v nich občas fantastické obrázky.

Víš, že jsem přečetla tisíc romantických knih a viděla snad všechny zamilované filmy na světě, ale nic nebylo tak opravdové jako to, co je mezi vámi dvěma. (Megan, Hrej hráčem)

Bible se dnes křesťanům znovu stala lidskou knihou. Nevidí v ní spis nadiktovaný Bohem, tak jako jej v ní neviděl ani Ježíš. Kdyby byl takto chápal Starý zákon, nemohl by říci nejedno své: "Říkáno bylo starým, ale já pravím vám" (Mt 5). Nebyl by tak směle přestupoval přikázání...

Napsal jsem humoristickou knihu o období, ve kterém mnoho humoru nebylo. Je to takový chronologický přehled stalinismu. Velká část knihy je věnována Československu - nezákonné okupaci vaší země. Myslím si, že Izrael je jediná země, která rozumí Československu, a naopak jedině český národ plně chápe Izraelce.

Lidi šíří nudné lži o politice, Bohu a lásce. Všechno, co o člověku potřebuješ vědět, ti řekne odpověď na otázku: Jakou knihu máš nejradši? (Příběhy opředený život A. J. Fikryho)

Knihy jsou mrtvým materiálem, dokud v nás neožijí.

Lidé jsou nejlepší na deskách a v knihách, protože tak je můžete vypnout nebo vrátit na polici.

Na knihách je katastrofální, že se nedá číst víc než jedna najednou a že knihu jednou přečtenou nelze už nikdy víc číst prvně.

Nevědomost je blažená, říká se, ale já tomu nevěřím. Nevědomost je past, která vede lidi k tomu, aby činili nesprávná rozhodnutí. (z knihy Andílek)

„Tvrzení, že nás prý jezuité naučili česky, je taková nehoráznost, když vidím ty Koniáše, kteří házeli knihy do plamenů, a hodili by do plamenů pekelných i lidi, kteří s nimi nesouhlasí - já to nechci nijak připomínat, pane poslanče, ale aspoň byste býval měl chodit na hodiny dějepisu, nebo aspoň si přečíst třeba román Temno. Ten napsal Alois Jirásek, což nebyl zcela jistě nepochybně komunista, abych vás uklidnil, že byste snad z toho zrudnul.“ (Právo, 30. dubna 2008)

Bábi měla sice proti čtení jisté námitky filozofického druhu, ale byla ta poslední, kdo by chtěl tvrdit, že knihy, zvláště ty s velkými stranami a na měkkém papíře, nemají své uplatnění.

Byly časy, kdy byl jeden student bezmála vyloučen z fakulty, protože jeho kolega zpozoroval v jeho knihovně Kafkovu knihu a ohlásil to … (o studiu na na fakultě žurnalistiky Univerzity Karla Marxe v Lipsku)

Malárie nakonec dostane každého, a tak vznikají malarické historky, jež si přeživší biologové vyprávějí, kdykoli se k tomu naskytne v nějakém tropickém baru příležitost. Nejinak je tomu i v této knize, jíž se téma malárie vine jako červená nit (což je pro chorobu krve docela vhodná metafora).

Velká kniha přírody je psána matematickou řečí.

"Podívej se na ty barvy," řekl táta. Je těžké, neoblíbit si muže, který nejenže si všímá barev, ale ještě o nich mluví. (Zlodějka knih)

Ten, kdo čte, žije s každou další knihou život navíc. Kdo nečte, má jen ten svůj.

Kniha je předmět, který ožívá v rukou čtenáře.

Místem, kam si chodíme pro vědomosti, jsou knihy samy. Pravou univerzitou dneška je sbírka knih.

Je mnoho mocného na světě, ale není nic mocnějšího nežli člověk. (citát ze hry Antigona)

Knihy jsou nádobami ducha.

Muži obdivují ženy, které mluví jako knihy, ale berou si ženy, které vaří jako z kuchařské knihy.

Staré dřevo k spálení, stará kniha ke čtení, staré víno k pití, starý přítel k vyprávění.

S pomocí knih se mnozí stávají učenými i mimo školu. Bez knih pak nebývá učený nikdo ani ve škole.

Kritik dopsal konečně svou zdrcující recenzi, teď si bude moci tu knihu v klidu přečíst.

„Duchovní“ povaha vatikánských zájmů se neprojevuje tím, že by představitelé či diplomaté Svatého stolce jednali za všech kolností nezištně, altruisticky, že by zásadně vylučovali možnost využít slabostí svých partnerů či protivníků atd. Mají však odlišné pořadí priorit, než je jinak běžné, a z toho plyne, že jsou občas „nevypočitatelní“, čímž se rozumní, že jejich postup nelze odhadnout podle měřítek, která se užívají jinde. Při jednáních se „světskými státy“ jsou pro Vatikán často důležité mnohé věci, jež jsou pro jeho protějšek vedlejší a naopak. Je-li postaven před volbu, může pozorovatele překvapit tím, že se rozhodne pro variantu, jež je pro něho podle veškerého zdání nevýhodná. Ale udělá to vědomě, protože tím získá něco v oblasti, o které onen pozorovatel nemá ani tušení. — v knize Fenomén Vatikán (2004)

Má práce, tak jako práce Proustova, sestává z jedné obrovské knihy, jenže já ji psal v běhu a ne na posteli nemocného.

Znáš všechny knihy a autory, ale žádný jsi nečetla. To je, jako kdyby pršely peníze a tys odmítala chytit třeba jen jedinou minci. - Michael

Nejužitečnější jsou knihy, které nutí čtenáře k doplnění.

Nahé jsou všechny národy bez knih a nemohou zápolit beze zbraně s protivníkem našich duší, uchystané za kořist věčných muk.

Vzorem kadeta Bieglera z Haškova Švejka byl německý profesor Udo Kraft, který před svou smrtí ve válce napsal knihu Sebevýchova k smrti za císaře. Podobně dnes nešťastné lidské zdroje podstupují „sebevýchovu k smrti za globální ekonomický růst".

Ženská duše je pro mě otevřená kniha, jenže napsaná v nesrozumitelném jazyce.

Všechno, co lidstvo udělalo, vymyslelo, čeho dosáhlo, i to, čím je, všechno to leží zázračně uchováno na stránkách knih.

Jsou horší zločiny, než pálení knih. Daleko horší je je nečíst.

Jeho knihy sloužily tak vysokým ideálům, že přestaly sloužit ke čtení.

Dítě spíš snese špínu, než aby mu chyběl loket, který by ho pochoval, a srdce, které by ho přivinulo. (z knihy Doktorka z domu Trubačů)

Pro duši naladěnou na citlivý rytmus knihovny je máloco horší než zívající mezera v místě, kde má být kniha. (Stráže! Stráže!)

Nikdy jsem neuvažoval, že bych mohl dělat něco jiného. Neměl jsem žádný diplom, žádnou jasnou kariéru. Je však obtížné stát se spisovatelem jako mladý. Raději nečtu své rané knihy. Ne kvůli tomu, že by se mi nelíbily, nepoznávám se v nich. Je to něco jako když se starý herec dívá na své bývalé postavy.

Kniha je zrcadlem, v němž spatříme pouze to, co v sobě nosíme.

Knihy jsou němí učitelé.

Je to kniha knih, z níž se učila číst celá naše křesťanská civilizace, odkud svět západní kultury čerpal své pojetí morálky, umění a literatury(o Bibli)

Jsou knihy, které je třeba jen ochutnat, jiné je třeba zhltnout, a konečně jsou takové, které je nutné takříkajíc přežvýkat a pomalu trávit.

Četba dobrých knih je jako hovory s těmi nejpočestnějšími lidmi z minulého století.

Lidé mají v dnešní době zvláštní názor, že se lze všemu naučit z přednášek. Já však myslím, že přednášky nemohou tolik prospěti jako četba knih, z nichž se přednášky konají.

Dva největší lidské vynálezy - knihtisk, který vedl k rozšíření knih, a televize, která lidi odnaučuje číst.

Každá kniha, ktorú si vyberieš, má v sebe lekciu alebo lekcie, a často ťa zlé knihy naučia viac, než tie dobré.

... Dopis svůj obsah nesděluje jenom písmem. Dopis se stejně jako kniha čte i přivoněním, dotykem, pohlazením. Moudří proto říkají: „Přečti, co dopis říká.“ Kdežto hlupáci říkají: „Přečti, co se v dopise píše.“... Jmenuji se Červená

Žijeme příliš v knihách, a ne dost v přírodě. Podobáme se pošetilci Pliniovi mladšímu, který studoval styl řeckého řečníka, zatímco venku pohřbíval Vesuv patero měst.

Ano, tam jsem měl životní roli, byl jsem asi tři minuty na plátně, hrál jsem sestřeleného letce. Byl to pro mne skutečně životní zážitek, při natáčení jsem se setkal s mnoha zajímavými lidmi, o nichž se píše v knize Filipa Jánského.(o filmu Nebeští jezdci)

Dobrá kniha hovoří i po té, co jsme ji zavřeli.

Myslím, že by bylo smutné, kdybyste opravdu potřebovali náboženství k tomu, abyste byli dobří. Neboť když se nad tím zamyslíte, znamenalo by to, že buď jste získali svou morálku a své hodnoty z Bible, Koránu či jiné svaté knihy, anebo že jste dobří jenom proto, že se bojíte Boha, protože nechcete jít do pekla nebo chcete jít do nebe.

"Umírající kdovíproč vždycky kladou otázky, na které znají odpověď. Snad je to proto, že tak tak mohou umřít a nemýlit se." (Zlodějka knih)

Spisovatelé by měli při psaní knih předstírat, že píší nejlepší dopis svého života pro svého nejchytřejšího kamaráda, což jim pomůže vyhnout se přílišnému vysvětlování.

Nemůžete čekat, že člověk v hromadě hnoje bude sladce vonět. z knihy Bílý tygr

Předností většiny knih je, že se bez nich lze obejít.

Byla to pro mě záhada, a teď to bude navždy. Z knihy Pianista: Wladyslaw Szpilman

Na tebe národe český a moravský, vlasti milá, zapomenouti nemohu, nýbrž tebe pokladů svých, kteréž mi byl svěřil Pán, dědicem činím. 'Věřím i já Bohu, že po přejití vichřic hněvu, hříchy našimi na hlavy naše uvedeného, vláda věcí tvých k tobě se zase navrátí, ó lide český!' (Kšaft umírající matky Jednoty Bratrské)

Kde začnou pálit knihy, tam nakonec budou lidi upalovat.

... Trilogie štěstí, skvělá a nádherná, měla pokračovat po celé léto až do podzimu. Pak měla náhle skončit, protože nádhera ukázala cestu utrpení... Zlodějka knih

Můžeme-li odpustit vydání špatné knihy, pak jen těm chudákům, kteří píší, aby se uživili.

Většina dnešních knih vypadá, jako by byly sepsány zajeden den, a to z knih, které byly přečteny den předtím.

Člověk prý se vždy vrací k svým prvním láskám. Zvláště k těm, kterých tehdy ve své hlouposti nepochopil. S lidskými láskami se to daří jen ve snu, ale dvě věci hodné pomilování uvítají ztraceného milence i v šedinách: knihy a rodná země.

Čteme ze stále ošumělejší knihy přírody.

Řekla bych, že v průměru se dnes lidem daří dobře. Oni ale bohužel příliš hledí na to, aby se jim dařilo ještě líp, a zapomínají, že to není to nejdůlěžitější.(V rozhovoru pro knihu Renáty Holčákové Ztráty a nálezy v životě.)

Nikdy nepřestanete číst, ani když přečtete všechny svoje knihy, stejně jako nikdy nepřestanete žít, přestože smrt je neodvratná.

Zrnko vtipu vydá víc než mnohá kniha moudrosti.

On jediný dokázal dětem říci, že na světě je smrt, a nevylekal je.(O Janu Karafiátovi v předmluvě k Broučkům v roce 1967 „Kniha, která si odpočinula“)

Je nevyhnutné, aby človek vedel čítať nielen knihu, ale aj skutočný život.

Nevypadá to, že by knihovníci byli moudřejší než ostatní lidé.

Stinnou stránkou nových knih je, že kvůli nim nemáme čas číst staré.

Potěšení z četby se zdvojnásobuje, když člověk žije s někým, kdo sdílí stejné knihy.

Účel světí prostředky. (v předmluvě knihy se praví "cíl ospravedlňuje prostředky" je to tedy shrnutí toho co autor obecně popisuje, ne přímo autorův citát?)

Kniha je učitel bez hole a metly, bez křiku a zlosti. Nikdy nespí, když k němu přijdeme; ptáme-li se ho, nezatají své myšlenky; když se mýlíme, neposmívá se.

Věřím, že i průměrný člověk, pokud cokoliv dělá s láskou a čistými úmysly (autor knihy, prodejce, řemeslník), může být úspěšný a dosáhne všeho.

Muži umělci jsou umělci, ženy umělkyně jsou ženy. Takhle věci fungují a bylo to tak vždycky. Literatura je ještě více macho-umění než ostatní. Existuje hranice mezi sentimentální literaturou a mužnou literaturou, na kterou by mělo být pamatováno. Muži spisovatelé mají svou plodnost velmi zakotvenou a je to hrůza, pokud žena prodá více knih než oni.

Že se manžel Xantipy stal velkým filosofem, je pozoruhodné. Při tom věčném štěkání ještě myslit! Ale psát nemohl, to už bylo nad jeho síly: Sokrates nezanechal jedinou knihu.

Občas si člověk přečte nějakou knížku a pocítí až fanatickou potřebu přesvědčit úplně každého, aby si ji přečetl také, protože se mu zdá, že je to jediný způsob, jak náš roztříštěný svět uvést zase do pořádku. A pak jsou knihy jako Císařský neduh, o kterých lidem vykládat nemůžete, knihy tak jedinečné, tak zvláštní a vaše, že když o své lásce k nim promluvíte, máte dojem, že je zrazujete.

Knihy sú ako zrkadlo : človek v nich uvidí iba to, čo má vo svojom vnútri. (TV)

Vždy mne irituje, když jsem nazýván cestopiscem. Tak jsem se rozhodli napsat něco o lidech, kteří nikdy neodešli.(o knize On the Black Hill)

Zastávám názor, že dokonalost formy i krásy je vlastní veškerému lidstvu. (Čtyři knihy o proporcích lidského těla)

Tam kde se pálí knihy, posléze se upalují lidé.

Život je příliš krátký, abychom ztráceli čas s knihami, které skončí špatně. (O život)

Miloval jsem útěky do světa slov a knih. (Jak mi Starbucks zachránil život)

Svět je stvořen, abychom posléze dospěli ke krásné knize.

Je zoufalé nemít rozečtenou krásnou knihu, nemít v zásobě nic, co bychom mohli otevřít bez zklamání.

Náš plán přikazuje vytvořit v Palestině demokratický stát, kde budou žít muslimové, křesťané a židé. Nevolali jsme však po vytvoření laického státu. Francouzská spisovatelka Ania Francosová, autorka knihy Palestinci, připisuje ve svých novinových článcích revoluci heslo, vyzývající k vytvoření laického státu. Podle mého názoru je to deformace výrazu demokratický, v nějž věříme.

Jakkoliv je tedy budoucnost církve nepředvídatelná, zdá se mi, že můžeme předpokládat toto: Opus Dei v ní bude hrát velkou úlohu a dokonce ustanoví její nosnou strukturu, ať už se církevní stádce rozmnoží nebo se budou zmenšovat. – v úvodní kapitole knihy Případ Opus Dei

Jedině muž, nikdy žena, je s to hodinu před plesem číst filosofickou knihu nebo dokonce na plese na ni myslet.

Knihy, jsou klidní a spolehliví přátelé.

Člověka je možno poznat podle knih, které čte.

Žena je buď kniha se sedmi pečetěmi anebo korespondenční lístek.

Náruživý knihomol - čte dokonce i ty knihy, které recenzuje.

Bojte se člověka, který přečetl jen jednu knihu.

Doina Jela prokázala velkou odvahu tím, že zapsala a napsala knihu, v jejíchž základech je uložena krutost v krystalickém stavu, ale současně i touha po spravedlnosti. Tuto knihu bychom měli číst všichni, což by do jisté míry nahradilo soudní proces, bez něhož bude společnost i nadále chorá a nevyléčená.

Já myslím, že "navždycky" není nic víc než tohle. Prostě dlouhá šňůra samých "teď". A taky myslím, že nám nezbývá nic jinýho než se snažit žít naplno vždycky jenom jedno "teď" a nelámat si zbytečně hlavu ani s tím minulým "teď", ani s příštím. (z knihy Zaříkávač koní)

Láska je prapodivný vládce a šťastný ten, kdo nesetká se leč v knihách s její krutostí!

Kniha je nejtrpělivější a nejzábavnější společník.

Volům leží knihy v žaludku.

citace z knihy,, Kurz zázraků,, -jeho komentář k tomu, jak různou dobu lidé k duchovnímu procitnutí potřebují : ,, Zpoždění nic neznamená ve věčnosti, ale je tragické v čase!,, další krásný citát z knihy,, Kurz zázraků,, ,, Zabralo to čas, abyste ztratili sebe, ale není třeba vůbec žádného času, abyste byli tím, kým jste!,, PS: - ztratit sebe, myšleno svoje EGO

Je pro mne chválou, že ty a tobě podobní opisují má slova do svých knih.

Mladá autorka bezpochyby volí temné stránky života. Portrétuje svět lidí odpudivých, ošklivých a zlých, kteří budí stejné množství odporu jako soucitu. Předností tohoto románu je, že se maximálně přibližuje svým hrdinům a odhaluje v nich skryté démony, ani na moment však neztrácí svou důvěryhodnost, ačkoli hrdinové mají groteskní rysy a návyky. Silnými stránkami spisovatelky jsou také smysl pro humor a cit pro jazyk, básnický a zároveň adekvátní pro zvolenou optiku. (o Małgorzatě Rejmerové a její knize Toximie

Pokud je Berkeley to, co se v 60. letech přihodilo americkým univerzitám, a Andy Warhol to, co se přihodilo výtvarnému umění, pak Portnoyův komplex je to, co se přihodilo židovské americké literatuře – padla veškerá (a zejména sexuální) tabu. (o knize Philipa Rotha)

Nikdy nečtu předem knihu, kterou mám recenzovat, abych nebyl předpojatý.

Nemám slov, abych vyjádřil, co cítím při čtení knih. Trávím spoustu času čtením, protože to velmi miluji. Dokážu se v té knížce úplně ztratit a zapomenout, kde jsem.

Knihkupectví je jeden z mála důkazů, ze lidé stále myslí.

Konečným cílem cenzury je povolovat jen takové knihy, které stejně nikdo nečte.

Neexistuje taková bezcená kniha, v níž by nebylo napsáno alespoň něco dobrého.

Pokoj bez knih je jako tělo bez duše.

Kniha spisovatele B o tom, jak mu manželka udělala ze života peklo, stojí už po léta na listině bestsellerů. Tantiémy za ni dostává teď spisovatelova vdova.

Knihy jsou kompasy, dalekohledy, sextanty a mapy, připravené jinými lidmi, abychom mohli plout nebezpečnými oceány života.

Musíte si vybrat. Buď ten muž byl a je Synem Božím; anebo šílencem či něčím ještě horším. Můžete ho umlčet jako blázna, můžete ho poplivat a zabít jako démona; anebo mu můžete padnout k nohám a nazývat ho Pánem a Bohem. Ale neohánějme se žádnými blahosklonnými nesmysly o tom, že to byl velký mravní učitel. Tuto možnost nám nenechal otevřenou. Neměl to v úmyslu. - v knize K jádru křesťanství

Chcete si připadat chytřejší? Čtěte hloupé knihy.

Buďte opatrní při četbě lékařských knih. Kvůli tiskové chybě byste mohli umřít.

Domov je tam, kde Tě vítají, když vstoupíš. (z knihy Vyhnání Gerty Schnirch)

Je tvrdé být obviňován pro nic za nic, ale horší, když se na vás koukají spatra burani, kteří jakživi nepřečetli knihu a nedostali se ani dvacet mil od místa, kde se narodili. (Kvothe)

Kniha může být stejně tak velká jako bitva.

Je pro mě velmi důležité, aby kniha vypadala tak, jak chci. Jsem přece nejen spisovatel, ale i výtvarník, proto je pro mě kniha důležitá především jako objekt.

Má vlasy jako peří. (Zlodějka knih)

Je škoda, že se do Polska nepodařilo přenést například humor Divadla Járy Cimrmana, který mám moc rád. Jsem přesvědčen, že kdyby vyšla v Polsku kniha jejich her, měla by velký úspěch.

Když kniha, jakákoliv kniha, dosáhne jisté intenzity uměleckého prožitku, stává se literaturou.

Co je nejdůležitější v životě?.... Žít. (z knihy Doktorka z domu Trubačů)

„Vybranými a zkomolenými citáty dal úplně jiný smysl té knížce a ještě mě sepsul mravně: prý bych mohl napsat objektivní knihu o USA, kdybych se prý… nebál.“

Čteme si v příběhu vlastního života, jako bychom byli jeho součástí, jako bychom ho sami napsali. (Dash & Lily: Kniha přání)

Vezmete-li své štěstí a dáte-li je do rukou partnerky, dříve nebo později je rozbije. Dáte-li své štěstí druhému, vždycky vám ho může vzít. Může-li vaše štěstí vycházet jen z vašeho vlastního nitra a je-li důsledkem vaší lásky, pak jste za ně zodpovědní sami. - z knihy Láska, vztaky a přátelství

Rozpočet by měl být vyvážený, státní pokladna by se měla znovu naplnit, veřejný dluh by se měl snížit, arogance úřednictva by se měla zmírnit a být pod dozorem a pomoc cizím zemím by se měla omezit, pokud Řím nemá přijít na mizinu. Lidé se opět musí naučit pracovat namísto toho, aby žili z veřejné podpory. (z knihy A Pillar of Iron od Taylor Caldwellové)

Po osmi knihách už tolik nevnímám samotné psaní jako obřad a víc se soustředím na to, co chci říct.

Knihy nemají být nářadím, které by zdobilo dům, nemají býti cenným zbožím, nýbrž mají býti zásobnicí, která živí ducha.

Sú to knihy vďaka ktorým mám pocit, že som snáď nebola celkom sama.

Napsat knihu je těžké, ale ani přečíst ji není snadné.

Spálené knihy, nu budiž, ale spálené pečeně?

Obsah některých knih dokáže strávit jen oheň.

Domnívám se, že člověk se nemá za to, co je, ani stydět, ale ani se povznášet. Prostě si říct – Pán Bůh tě postavil sem a nalož s tím, jak můžeš nejlépe.(V rozhovoru pro knihu Renáty Holčákové Ztráty a nálezy v životě.)

Největší a nejmilejší poklonu mi nedávno složil jeden Skot. Moje poslední kniha prý se mu tak líbila, že si ji málem koupil.

Rozhodnutí uděláme během pár vteřin a jejich důsledky pak neseme po zbytek života.(Z knihy Osamělost prvočísel)

Knihy jsou nesmrtelnými potomky otců, jimiž pohrdají.

Měl rád všechny knihy, protože se mu čtení líbilo jako činnost, měl rád to kouzlo, že může čmáranice na papíře v hlavě měnit na slova. (Příliš mnoho Kateřin)

Prožil jsem toho hodně a myslím si teď, že již vím, co je třeba pro štěstí. Tichý život v ústraní na venkově, s možností být užitečný lidem, pro které je snadné konat dobro a kteří nejsou zvyklí na to, že by je někdo konal pro ně; potom pracovat a zabývat se něčím, o čem lze doufat, že to je k nějakému užitku, potom odpočinek, příroda, knihy, hudba, láska k bližnímu- taková je moje představa štěstí. A potom, k tomu všemu, mít tebe za družku a děti - je snad něco víc, po čem může toužit srdce muže?

Jsou dva druhy knih. Jedny zkrášlují náš život, druhé náš byt.

Ten, kto hledá jádro příběhu v prostoru mezi knihou a autorem, se mýlí. Pátrat není třeba v prostoru mezi autorem a tím, co napsal, ale v prostoru mezi textem a čtenářem.

Přítomnost knihovny je v utopiích vzácná. Obecně vzato přistupují utopisté ke knihám s nedůvěrou: jde o objekt soukromého rázu, který izoluje jedince a vzdaluje ho kolektivu, nehledě k tomu, že kniha může čtenáři nasadit do hlavy nepatřičné myšlenky. K čemu jsou nám knihy, žijeme-li v ideálním světě? (Utopus to byl, kdo učinil mě ostrovem )

Dobrá kniha je jako svědění, na které nedosáhnete. Nemůžete je prostě nechat na pokoji.

... chtěl bych požádat své současníky i budoucí čtenáře,... jestliže zjistí, že jsem se v některé části svého díla dopustil úmyslně chyby a zamlčel jsem pravdu, aby mně to bez milosti vytkli. Pokud jsem tak učinil z nevědomosti, aby mně to vzhledem k rozsahu tohoto spisu a jeho širokém záběru odpustili. (Dějiny IV - kniha XVI/20)

Rozdíl mezi Vínkem vzpomínek a knihou Let let je ten, že Hiršal přestane kámošit s Bednářem a začne s Kolářem, to naprosto ty dvě knížky vystihuje...

Nepotřebujeme mravnosti a náboženství abstraktně, v soustavách a v knihách, ale v životě, v hospodaření a v politice. Etika není pro psací stůl, náboženství není pro kostel.

Knihy sú perfektná zábava. Žiadne reklamy, žiadna batéria, veľa radosti za každý jeden dolár. Zaujímalo by ma, prečo každý nemá pri sebe knihy namiesto tých mŕtvych nevyhnutných vecí v živote.

Kdo v ruce drží knihu, už v ní nemá místo pro meč.

Kvůli tomuhle čteme: protože skoro každá (aspoň trochu dobrá) kniha se nějak dotýká našeho skutečného života, protože téměř pokaždé narazíme na něco, co jsme prožili nebo prožíváme. (Báječný rok)

Připadá mi, že síla české tvořivosti paradoxně spočívá v tom, že se vždy probouzí v nějaké těžké chvíli, kdy je v sázce samotná existence. Ačkoliv dnes považujete svou historickou zkušenost se socialismem za tragický omyl, rozvíjelo se divadlo, film, psaly se velké knihy. Naproti tomu po sametové revoluci zmizel společný nepřítel a umělci se ocitli v rozpacích.

MUŽI SÚ V KNIHÁCH ZAUJÍMAVEJŠÍ AKO V ŽIVOTE

Stepní vítr nespálí všechno, ale lidská zloba a předsudek zkazí kdeco ( z knihy Na řece)

Neposuzujte ženy jak často chodí do knihovny. Možná se jim líbí knihovník.

Když čtu knihu, pořád ještě pro mě není tak důležité rozumět, jako vytvářet si k textu odpovídajíci fantazie.

Extremisté se knih bojí, síla vzdělání je děsí. Kniha a pero - to jsou naše nejsilnější zbraně. Jedno dítě, jeden učitel, jedna kniha a jedno pero můžou změnit svět.

Po prvotině mě rozčilovalo, jak novináři cílí otázky osobně a místo o textech se chtějí bavit o mně, o tom, nakolik je kniha autobiografická. Ten zájem byl dost jednoduchý a otázky chabé. Teď se učím brát to jako hru. Člověk si v rozhovorech vytváří sebeobraz jako postavu, protože to, co o sobě řekne, není úplně pravda, ať chce nebo nechce.

Když čtu špatnou knihu, lituji z celého srdce, že v dnešní době už umí číst každý.

Psaní vnímám jako určitý druh proměny.... Napsat knihu inspirovanou rodinnými tragédiemi pro mě znamenalo znovu se s nimi potýkat, proměnit je a zároveň věnovat vzpomínku jednotlivým členům své rodiny, dát jim možnost, aby znovu ožili.

Nezáleží na osudu. Záleží jen na tobě. - Dash&Lily;: Kniha přání

Všechny informace, co jsem četl ve školních knihách o Anglii a královně byly zajímavé, ale nic se nevyrovnalo osobnímu poznání. Moje oči jsou ta největší kniha na svétě

Bibliofil má ke knihám zhruba stejný vztah jako filatelista k zeměpisu.

Věřím, že lidskou svobodu lze vyjádřit jedním slůvkem, které slouží jako cihlička přidržující dveře existence dokořán - možná. (Kniha - Možná, možná ne)

KEĎ ZAČNETE ČÍTAŤ DOBRÉ KNIHY PRESTANÚ SA VÁM PÁČIŤ ZLÉ

Spravedlivý skutek uzavírá knihu zla, pomsta začíná psát novou.

Věnuji tuto knihu své drahé ženě a své milé dceři, bez jejichž neúnavné pomoci a ochotných rad bych ji byl napsal dvakrát dříve.

Počet knih vždy nakonec přesáhne prostor, který jim je vymezen.

Člověk, jenž píše knihy, si myslí, že je moudřejší a vtipnější než ostatní lidstvo. Předpokládá, že může poučovat a bavit.

"... mysl potřebuje knihy, tak jako meč potřebuje brus, pokud má svoje hrany udržovat nabroušené." Hra o trůny

Neznášam mudráckych filozofov, ktorí vám vykladajú, že čas je veľký liečiteľ. Čas je iba anesteziológ. Ubiehajúce roky potlačia bolesť, ale rana ostane. (Kniha: Mŕtvoly sa nerátajú)

Knihy jsou zrcadly duše.

Kniha je nejlepším přítelem. Jsme knihami spojeni s duchem všech národů a dob.

Když chci něco objevit, začnu tím, že přečtu o všem, co už se v tomto oboru udělalo - na to jsou všechny ty knihy v knihovnách.

On jediný dokázal dětem říci, že na světě je smrt, a nevylekal je. — Jan Skácel, předmluva k vydání Broučků roku 1967 („Kniha, která si odpočinula“)

Student musí vědět všechno, asistent všechno, co je v knihách, docent musí vědět, kde jsou knihy, a profesor, kde je docent.

Odvažuji se tvrdit, že neexistuje dosud ve světové literatuře kniha, která by pojala, obsáhla, vyložila a představila Vatikán tak, jak je to provedeno v Halasově knize. Toto tvrzení vyslovuji samozřejmě jen s tím stupněm jistoty, jenž odpovídá mé znalosti – vždy omezené – této literatury. - o Halasovi a jeho knize Fenomén Vatikán

Kniha, která nestojí za dvojí čtení, nestojí za jedno.

KNIHY ASI MAJU INŠTINKT POŠTOVÉHO HOLUBA, KTORÝ ICH VŽDY PRIVEDIE K TÝM SPRÁVNYM ČITATEĽOM

Poválečný odsun Němců z Československa dodnes zůstává živou a stále rozporuplnou událostí. Týká se řady posledních žijících účastníků, jejich potomků i těch, kteří stáli na druhé straně, na straně svědků bouřlivých shromáždění českých Němců toužících vejít Heim ins Reich. Tento příběh se rozpíná mezi nimi, těmi všemi, kteří prošli válkou. Rozpíná se mezi skutečnými historickými událostmi i mezi milníky jednotlivých lidských osudů. Rozpíná se ve skutečných ulicích skutečného města, které se muselo vyrovnat s poválečnou situací. Připomíná jeden z méně známých poválečných excesů, pochod na Pohořelice, který dodnes obestírá mnoho mýtů a polopravd. Smyslem této knihy není je vyvrátit ani zvážit míru provinění, obhajovat ani soudit. Je to příběh jednotlivce, který byl obětí války. (o knize Vyhnání Gerty Schnirch)

Nechtělo se mi za ním jít. Byla zima a já byl spokojený v Londýně, kde jsem strašil po divadlech, chodil na Shakespearovy hry a četl hry a sonety po celou noc. Neměl jsem zrovna myšlenky na nic, než na Shakespeara. Lestat mi ho dal. A když jsem měl po krk zoufalství, otevřel jsem knihy a začal číst. (Upír s tváří anděla)

Chtěl bych jednou v životě napsat knihu, která by byla tak dobrá a silná, že by upoutala i člověka stiženého zánětem okostice.

“Žádný člověk není bezcenný, když pochopíte jeho touhy. Žádný život není nic. Ani těch nejhorších mužů a žen. Když pochopíte jejich srdce, zjistíte, že udělali něco šlechetného, co je aspoň trochu vykupuje z jejich hříchů.” ( Z knihy: Mluvčí za mrtvé)

Většina z nich je jako otevřená kniha... až ne tebe. Ty mě mateš.(Zář-Jake)

Čteme si v příběhu vlastního života, jako bychom byli jeho součástí, jako bychom ho sami napsali. - Dash & Lily - Kniha přání

Pro čtenáře je dobrá kniha nejlevnějším koníčkem, pro autora nejdražším.

Je to politováníhodné. Nejen proto, že většina lidí nečte. Více než třetina Rusů po opuštění školy nevezme knihu do ruky a polovina nepřečte ročně ani jednu knihu. Důvodem není to, že by lidé zapomněli na tlusté literární časopisy a na dobu, kdy vedli vzrušené diskuze o smyslu života. Je to tím, že byl všeobecný veřejný diskurs doveden k naprosté duševní ubohosti.

Mě si vůbec nevšímejte. Já bych klidně někde zapomněl vlastní hlavu, kdybych ji neměl přišitou. (Reginald Půlbotka v knize Sekáč)

Pro mě je důležité to dílo, které mám právě napsat, protože nevím jak to mám udělat. To zaměstnává pozornost. S těmi napsanými už mám klid. Kniha je jako infekce, organismus si s ní nějak poradí. Onemocní na nějaký čas až do doby, než přijde jiná infekce.

... byla zabraná do knihy povídek a ustavičně vykřikovala, že by si autor zasloužil posmrtnou Nobelovku. Máma pořád rozdává posmrtné Nobelovky. (Dějiny lásky)

Tohle je kniha rozmazleného dítěte, věnovaná všem ztřeštěncům, kteří jsou příliš čistí, aby mohli šťastně žít. Kniha pro ty, kteří by neměli trpět odloučením, které sami vyprovokovali, a kteří přesto trpí bolestí tím nezvratnější, že o sobě vědí, že jedině oni sami jsou za ni zodpovědní.

Vše, čím Vatikán je a co dělá, je zcela podřízeno tomuto základnímu účelu služby „duchovním“ cílům vyplývajícím z papežovy role náboženského vůdce. — v knize Fenomén Vatikán (2004)

Existuje teorie, která říká, že když jednou někdo objeví zcela přesně, nač je vesmír a proč tu je, vesmír v tom okamžiku zmizí a bude nahrazen něčím ještě bizarnějším a nevysvětlitelnějším. Pak je tu ještě jiná teorie, která říká, že se to už stalo. (Z knihy Stopařův průvodce po Galaxii).

„V knihách musí něco být. Něco, co si nedovedeme představit, když kvůli tomu zůstane žena v hořícím domě, něco v nich musí být. Jen tak pro nic za nic by tam člověk nezůstal.“ „Neměla rozum.“ „Měla zrovna takový rozum jako ty nebo já, možná lepší, a my jsme ji spálili.“ (451 stupňů Fahrenheita; str. 54)

Písmo svaté: Posvátné knihy naší svaté víry na rozdíl od falešných a pohanských rukopisů, na nichž jsou založena všechna ostatní náboženství.

Každá kniha má duši – duši toho, kdo ji psal, a duši těch, kdo ji četli a snili s ní. (Andělská hra)

Knihy jsou mrtvým materiálem jen tehdy, dokud do nás nezasejí něco, co v nás vyklíčí a přinese užitek našemu okolí.

... Beze slov by z Führera nezbylo nic. Nebyli by belhající se vězni, žádná potřeba útěchy ani vychytralé triky, které nám mají zlepšit náladu. K čemu byla slova?... Zlodějka knih

Dej muži zbraň a mužský mozek funguje se zjevným úspěchem, ale dej mu knihu...

Píšu jenom proto, abych rozšířil tu krásu, která mi teď patří. Nemám jiný důvod psát knihu, než abych přidal tři nebo čtyři stovky akrů ke svým velkolepým pozemkům.

Všechny knihy, jejichž obsah souhlasí s koránem, jsou zbytečné; ostatní pak nebezpečné.

Jestliže nemůžeme s potěšením číst knihu zas a znovu, není třeba ji číst vůbec.

... většina problémů, jež svět za mého života zažil, vzešla z kontinentální Evropy a jejich řešení odjinud... (2002, v knize Umění vládnout)

Má-li být toto spravedlnost, půjdu domů a spálím své právnické knihy.

Ty knihy prostě nestály za nic. Byly špatné, byly odfláknuté. Snažily se být exaktní, ale používaly příkladů, které byly skoro správné, ale vždycky na nich byly nějaké mouchy. Definice nebyly přesné. Všechno bylo trochu mnohoznačné - autoři nebyli dost chytří na to, aby chápali, co „přesnost“ znamená. Jen ji předstírali. Vykládali něco, čemu nerozuměli a co bylo v dané chvíli dítěti úplně k ničemu. Psal to někdo, kdo pořádně nevěděl, o čem mluví, takže to bylo vždycky trochu špatně! A jak dobře učit podle knížek napsanými lidmi, kteří pořádně nerozumějí tomu, o čem mluví, to nedovedu pochopit. Nevím proč, ale ty knížky byly mizerné; MIZERNÉ PO VŠECH STRÁNKÁCH! Něco vypadalo na první pohled dobře, a pak mě z toho jímal děs. A takhle to vypadalo se všemi těmi knihami. Vykládaly o věcech, které byly neužitečné, zmatené a matoucí, mnohoznačné a částečně nesprávné.

Byla to kniha, která zasluhovala přeložit do nějakého zcela nepoužívaného jazyka.

Jako spisovatelka až tak pilná nejsem. Když napíšu knihu, dám si pak klidně i dva roky pauzu. A co se týká talentu a jeho hranic: jsem si samozřejmě dobře vědoma svých limitů a je mi jasné, že tak jako Nabokov nikdy psát nebudu....

Věřím, že Bible je tím nejlepším darem, který kdy Bůh lidem dal. Veškeré dobro od Spasitele světa je k nám komunikováno skrze tuto knihu.

Knihy považuji za nejlepší výzbroj pro cestu životem a lituji všech inteligentních lidí, kteří je nemají.

Masłowskou podezřívám z toho, že je ruským špehem. Tu knihu napsala, aby se mohla beztrestně pohybovat v naší polské realitě a vytřít nám, Polákům, zrak. Nikdy v [život]ě bych se s ní nechtěl osobně setkat, neboť se bojím, že ze mě vysaje všechno to nejcennější a svým špehovsky-ruským způsobem si to předělá k obrazu svému. Na druhou stranu, jedná-li se o tu knihu, jsem velice spokojený. Otázka, zdali jde o literaturu mužskou nebo ženskou, zde není na místě. Je to kus lehce zkaženého literárního masa a zdá se, že bylo nutné žít čtyřicet let, abych si vůbec něco tak zajímavého přečetl.

Scénář je anorektická verze románu. (Doslov ke knize Holomráz)

Kdo chce psát o světě, který zná, musí nejdřív vědět, kdo je on. Mé knihy jsou vlastně o těchhle otázkách: kdo jsem, jak jsem se stal tím, kým jsem, a mám sám sebe prokouknutého?

Ještě horší jsou pro mě novináři. Říkají mi, že chtějí sexy a poutavý rozhovor, nad nímž budou diváci nebo čtenáři žasnout. Žádají mě, abych mluvila o své minulosti, protože jinak prý nikdo činnost, které se naše sdružení věnuje, nepochopí. Také z tohoto důvodu píšu tuto knihy. (Prodaná nevinnost)

Pro mě je psaní, i když se tomu někdo může usmát, takový mysticismus, proto píšu, jen když to na mě přijde. A jestli se pak knihy prodá osm nebo dvanáct tisíc, je mi fuk.

Kniha je řeč, kterou se mezi sebou dorozumívají generace.

Je to jeden z těch, kteří si kryjí záda pro historické knihy. Když nyní neuspějeme, budou moci říci: Já vám to říkal.

„Jsem vypravěč, nic víc nic méně. Ani filozof, ani sociolog. Já napořád ve svých posledních knihách mluvím k podobným postavám a postavičkám, jaké vystupují na Dobročinném večírku. A jak nim mluvím? Inu tak, že jim vypravuji příběhy, příběhy jejich, své vlastní, napolo smyšlené a napolo pravdivé. Já nemohu a nechci řešit problémy jako kněz, jako kritik, jako lékař. Nekáži, nepropaguji, nedávám recepty. Jen vypravuji. A není-li v něm vyprávění aspoň zárodek, aspoň náznak, aspoň světélko nových nadějí, jsem špatný vypravěč.“

Klasické jsou knihy, které chce mít každý přečtené, ale nikdo nechce číst.

Kniha je lidské dílo, které má nějakou hodnotu a proto má tržní cenu, podle které se lidé orientují, často i rozhodují, jestli si tu knihu koupí. To je nesporný fakt. Jestliže i tuto banalitu, tuto trivialitu, někdo nechce přijmout, musí počítat s tím, že s ním budu zásadně polemizovat. Tak bych charakterizoval spor o kulturu.

Květiny a knihy jsou pro mnoho lidí právě tak nezbytné jako denní chléb.

Je-li tvé srdce spravedlivé, bude ti každé stvoření zrcadlem života a knihou svatých naučení.

Kniha je nejmocnější zbraní národa. Národ, který si váží knih, váží si zároveň své duchovní nezávislosti a neztratí ji, dokud bude mít svou literaturu.

Čtení knih je bez užitku, když tě neuchvátí a nestanou se ti vodítkem.

Musíme přečíst hodně knih, abychom zjistili, o čem je život, a musíme hodně zažít, abychom přišli na to, že buď špatně žijeme, nebo jsme četli špatné knihy.

Zjistila jsem, že můj deník je svého druhu katarze, ve které psaní neběhá kolem dokolečka, jak to někdy dělají myšlenky o některých událostech. (z knihy Andílek)

Kniha dokáže člověka probudit!

Knihy a filmy sú ako jablká a pomaranče. Obidve sú ovocie, ale chutia úplne rozdielne.

Kdykoliv začneš číst knihu, cítíš se, jako bys nastoupil do vlaku, který tě veze na prázdniny.

Dobrá a krásná kniha je ta, která plnými hrstmi rozsévá otazníky.

Politici vždycky mluvili jako kniha, akorát někteří potřebovali do vazby.

Je to zvláštní, protože někdy, když čtu knihu tak myslím,že jsem postava v té knize.

Nemoci usnout a nesmět se pohnout: manželská postel (kniha: Nesmrtelnost)

Knihy jsou lidem tím, čím jsou perutě ptákům.

Knihy jsou hrobkami myšlenek.

Všude jsem hledal klid a nikde jej nenacházel, až v koutku s knihou.

„Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky.“

Většina z nás se nemůže toulat sem a tam, hovořit s kdekým, poznat všechna města na světě. Na to nemáme čas, ani peníze, ani dost přátel. Věci, které hledáte, Montagu, na světě jsou, ale jediný prostředek, který s devadesáti devíti procenty těch věcí seznámí průměrného človíčka, jsou knihy. (451 stupňů Fahrenheita)

Člověk je tu proto, aby si něco předsevzal a aby to vykonal. Pouhá existence je moře bez vody, kniha bez obsahu, život bez života.

... Ano, jsem přesně takový jako postavy v mých knihách. Jsem tvrdý chlapík a je o mně známo, že dokážu holýma rukama přepůlit rohlík...

Jsou lidé, kteří mají knihovnu, tak jako eunuchové mají harém.

Pergamen tvou touhu neuhasí. Klíč k moudrosti nenajdeš na stránkách knih. Kdo po tajích života myšlenkou každou prahne, ve své duši najde pramen jich.

Z obtížnosti překladu jsem byl zpočátku tak rezignovaný, že jsem měl skutečnou zlost na knihu a autora. (o Odysseovi Jamese Joyce)

Já totiž jsem toho názoru, že dějiny naší doby se zachovávají přesněji na deskách, než v historických knihách.

Ptáte se, dobří přátelé, komu se věřit má. Vězte - životu - ten učí líp než řečník, než kniha líp.

Knihy je třeba číst s takovou rozvahou a opatrností, s jakou byly napsány.

Knihy mají mnoho příjemných vlastností pro ty, kdo je umějí volit; ale nic dobrého není bez stínu: je to potěšení, které není čiré, stejně jako ta ostatní; má svoje nevýhody, a to značně tíživé. Duše se jimi cvičí, ale tělo zůstává zatím v nečinnosti, vadne a smutní.

Knihu bych nevyměnil za žádnou ženu na světě. (Nabídka pána Vonka)

Pro NASA je vesmír stále vysokou prioritou.<br >(o budoucnosti americké vesmírné agentury)

Knihy, které každý chválí, jsou ty, které nikdo nečte.

Potíž s knihami je v tom, že mají konec. Svedou tě. Roztáhnou ti nohy a vtáhnou tě do sebe. A ty se do nich ponoříš, opustíš všechno, co máš, přetrháš vazby se skutečným světem a líbí se ti být uvnitř a pak se kniha rozplyne.

"Ticho není klid ani pokoj, a není ani mír." (Zlodějka knih)

Můj čas není můj. Není můj od doby, kdy byl vydán „Jih proti Severu“. Skutečnost, že jsem od roku 1936 neměla čas si sednout k psacímu stroji a napsat – nebo se o to pokusit – další knihu, vám napoví, co tím myslím.

Nejsem fašista. Dovedu si představit risika s mezinárodním prosazováním takového cíle. Československo nemá možnosti jít cestami Itálie. (J. A. Baťa ve své knize v kapitole k fašistické Itálii )

Dobrá kniha je drahokam, ktorý vrhá záblesky radosti a šťastia do všetkých vrstiev ľudskej spoločnosť.

Pospěšte, abyste přečetli nejlepší knihy. Není jich mnoho a může se státi, že váš život uplyne, než-li je přečtete.

Politika není špatné povolání. Když uspějete, dostane se vám spousty poct. Když se zostudíte, můžete o tom aspoň napsat knihu.

Patriotismus, který umí pociťovat hrdost, ale chronicky nedokáže pocítit stud, pokulhává. (k odmítavým reakcím na na knihu Jana Tomasze Grosse Zlaté žně, která popisuje okrádání obětí holokaustu Poláky)