Nemilovat knihy znamená nemilovat moudrost. Nemilovat moudrost však znamená stávat se hlupákem.

Pamatuj, Mayo: Ve dvaceti nemusíme docenit to, co doceníme ve čtyřiceti, a vice versa. To platí o knihách i o životě jako takovém. (Příběhy opředený život A. J. Fikryho)

Sjednocená Evropa je klasickým utopickým projektem, pomníkem marnivosti intelektuálů, programem, jehož nevyhnutelným údělem je krach..." (2002, v knize Umění vládnout)

Náruživý knihomol - čte dokonce i ty knihy, které recenzuje.

Knihy se dají zničit snadno. ALe slova budou žít tak dlouho, dokud si je lidé budou pamatovat. - Jsem zlomená

Nepišme pouze proto, aby nám příbývalo knih, hleďme každou knihou důkladně zakrýti nějakou mezeru v naší literatuře.

Možná není problém tom, jak daleko jsou lidé od sebe, ale jak se s tím dokážou vyrovnat. Dash&Lily;: Kniha přání

Žádný šálek čaje není dost velký, ani žádná kniha není dost tlustá na to, abych byl spokojený.

Slova tóry se zjeví jen tomu, kdo je miluje. A my jsme chtěli mluvit o knihách, a nemilovali jsme je, chtěli jsme se jim vysmát... (Foucaultovo kyvadlo)

Na světě je dnes už tolik knih, že při příští potopě Bůh pravděpodobně nepoužije vodu, ale papíru.

Přísně vzato je jen jeden druh knih, který zvětšuje štěstí na zemi - kuchařské knihy.

To je pozoruhodné: ocenění in memoriam tedy není udělováno na základě zásluh zesnulé osobnosti, ale na základě ochoty pozůstalých účastnit se předávacího aktu.(součást odpovědi na otázku <q>Z Kanceláře prezidenta republiky vám před časem oznámili, že vašemu otci Jiřímu Hájkovi, který patřil k prvním mluvčím Charty 77, bude 28. října uděleno státní vyznamenání in memoriam. Slavnostního aktu jste se odmítl zúčastnit a řád nakonec udělen nebyl. Proč?</q>)

Na tebe národe český a moravský, vlasti milá, zapomenouti nemohu, nýbrž tebe pokladů svých, kteréž mi byl svěřil Pán, dědicem činím. 'Věřím i já Bohu, že po přejití vichřic hněvu, hříchy našimi na hlavy naše uvedeného, vláda věcí tvých k tobě se zase navrátí, ó lide český!' (Kšaft umírající matky Jednoty Bratrské)

Spisovatelé by měli při psaní knih předstírat, že píší nejlepší dopis svého života pro svého nejchytřejšího kamaráda, což jim pomůže vyhnout se přílišnému vysvětlování.

Prožil jsem toho hodně a myslím si teď, že již vím, co je třeba pro štěstí. Tichý život v ústraní na venkově, s možností být užitečný lidem, pro které je snadné konat dobro a kteří nejsou zvyklí na to, že by je někdo konal pro ně; potom pracovat a zabývat se něčím, o čem lze doufat, že to je k nějakému užitku, potom odpočinek, příroda, knihy, hudba, láska k bližnímu- taková je moje představa štěstí. A potom, k tomu všemu, mít tebe za družku a děti - je snad něco víc, po čem může toužit srdce muže?

Zrušte půjčování knih - bacily se šíří z nich!

... Ano, jsem přesně takový jako postavy v mých knihách. Jsem tvrdý chlapík a je o mně známo, že dokážu holýma rukama přepůlit rohlík...

Lidé, kteří píší knihy, jsou zřídka intelektuálové. To jsou ti lidé, kteří mluví o knihách, které napsali jiní.

Nejsem fašista. Dovedu si představit risika s mezinárodním prosazováním takového cíle. Československo nemá možnosti jít cestami Itálie. (J. A. Baťa ve své knize v kapitole k fašistické Itálii )

Jsou horší zločiny, než pálení knih. Daleko horší je je nečíst.

... zavřete knihy a poslouchejte mě. Nebudeme se zabývat ničím menším než celým světem. - Země divů

Když dojde ke srážce dvou kultur, názory poraženého jsou potlačeny a vítěz pak sepíše historické knihy - knihy ve kterých opěvuje vlastní pravdu a pomlouvá poraženého nepřítele.

Setkávání s Bohem musí vycházet zevnitř. Musím k Němu přistoupit a s pomocí jeho Slova kráčet vpřed, kudy On chce, abych šel. (Slova papeže Františka k významu modlitby v jeho životě z knihy „Papež František – muž modlitby“)

Knihy jsou nahromaděným pokladem světa, vhodným dědictvím pokolení a národů.

Ak sa občas negatívna kritika objaví, vždy je bolestivá. Recenzenti by si mali uvedomiť, že nerecenzujú iba knihu, ale aj ľudskú bytosť, ktorá ju napísala.

Byla jsem ve třetím měsíci a tam [v knize o dětech] se psalo, že moje dítě je veliké jako oliva. A bylo to.(jak její dcera přišla ke svému jménu)

Knihy a filmy sú ako jablká a pomaranče. Obidve sú ovocie, ale chutia úplne rozdielne.

... Dopis svůj obsah nesděluje jenom písmem. Dopis se stejně jako kniha čte i přivoněním, dotykem, pohlazením. Moudří proto říkají: „Přečti, co dopis říká.“ Kdežto hlupáci říkají: „Přečti, co se v dopise píše.“... Jmenuji se Červená

Je to kniha knih, z níž se učila číst celá naše křesťanská civilizace, odkud svět západní kultury čerpal své pojetí morálky, umění a literatury(o Bibli)

V Hamletovi totiž nejde o dilema života a smrti, ale o bytí a nebytí – a to je dost velký rozdíl. Shakespeare asi věděl, proč Hamletova otázka zní: "Být, či nebýt?", a ne "Žít, nebo nežít?", jak je to v Saudkově překladu. Žití je to, co máme společné se všemi živočichy. Skutečné lidské bytí je dar posvěcený darem myšlení: "Myslím – tedy jsem!" konstatuje Descartes. A naproti tomu: "Co je člověk, umí-li na životě vydobýt jen potravu a spánek? Pouhé zvíře! Ten, který nám dal schopnost přemýšlet...jistě si nepřál, aby božský rozum v nás bez užitku hnil," uvažuje Hamlet. – v knize Deset vyznání (2001) Marcely Kašpárkové

Nevědomost je blažená, říká se, ale já tomu nevěřím. Nevědomost je past, která vede lidi k tomu, aby činili nesprávná rozhodnutí. (z knihy Andílek)

Ano, tam jsem měl životní roli, byl jsem asi tři minuty na plátně, hrál jsem sestřeleného letce. Byl to pro mne skutečně životní zážitek, při natáčení jsem se setkal s mnoha zajímavými lidmi, o nichž se píše v knize Filipa Jánského.(o filmu Nebeští jezdci)

Toto zabije ono. Kniha zabije budovu. (Chrám Matky Boží v Paříži)

Zdá se mi, že člověk, který prošel branou smrti a teď už vidí skutečnou velikost a dobrotu Boží – a v jejím světle si promítá zpětně celý svůj život, vidí každý svůj čin v těch nejširších a místně i časově nejvzdálenějších souvislostech po zákonu příčiny a následku a vidí tedy všechny své chyby se všemi jejich blízkými i vzdálenými důsledky – i chyby jiných, zrozené z těchto jeho chyb – ani se nemůže rázem oddat tváří v tvář Bohu věčnému blaženství. (...) Duši otevřenou tomuto poznání musí zachvátit nesmírná lítost, bolestná lítost, která pak trvá tak dlouho, dokud se na mapě zla budou stále ještě objevovat další a další důsledky našich zlých činů. A v tomto očistném ohni lítosti nad kdysi způsobeným a nadále působícím zlem vidím očistec. – v knize Deset vyznání (2001) Marcely Kašpárkové

Kniha spisovatele B o tom, jak mu manželka udělala ze života peklo, stojí už po léta na listině bestsellerů. Tantiémy za ni dostává teď spisovatelova vdova.

Knihy a tablety by měly být dětem ukázány a dospělí by měli pomoci dětem je objevovat. Ukázat cenné věci. Je třeba být průvodcem.

Svět je hotov stát se krásnou knihou.

Květiny a knihy jsou pro mnoho lidí právě tak nezbytné jako denní chléb.

Voda je mnohem rozumnější než lidé, ta kašle na hranice. (z knihy Anna, Hanna a Johanna)

!!! POZOR SPOILER KE KNIZE LOVCI!!!! Během jednoho týdne jsem zabil premiérku i prezidenta. Myslím, že tohle se zapíše do dějin.

Německý učenec nechává knihy příliš dlouho otevřené, Angličan je zavírá příliš brzy. Obojí je však ve světě k užitku.

Jako spisovatelka až tak pilná nejsem. Když napíšu knihu, dám si pak klidně i dva roky pauzu. A co se týká talentu a jeho hranic: jsem si samozřejmě dobře vědoma svých limitů a je mi jasné, že tak jako Nabokov nikdy psát nebudu....

On byl cvok, který se natřel načerno a porazil celý svět. Ona zlodějka knih, která neměla slova.

Knihy jsou němí učitelé.

Knihy jsou kompasy, dalekohledy, sextanty a mapy, připravené jinými lidmi, abychom mohli plout nebezpečnými oceány života.

Já myslím, že "navždycky" není nic víc než tohle. Prostě dlouhá šňůra samých "teď". A taky myslím, že nám nezbývá nic jinýho než se snažit žít naplno vždycky jenom jedno "teď" a nelámat si zbytečně hlavu ani s tím minulým "teď", ani s příštím. (z knihy Zaříkávač koní)

Stejně jako je lepší k pálení staré dřevo, k projížďce starý kůň, ke čtení stará kniha a k pití staré víno; je třeba si přát mít staré přátele.

Jsou lidé, kteří mají knihovnu, tak jako eunuchové mají harém.

Psaní vnímám jako určitý druh proměny.... Napsat knihu inspirovanou rodinnými tragédiemi pro mě znamenalo znovu se s nimi potýkat, proměnit je a zároveň věnovat vzpomínku jednotlivým členům své rodiny, dát jim možnost, aby znovu ožili.

Patriotismus, který umí pociťovat hrdost, ale chronicky nedokáže pocítit stud, pokulhává. (k odmítavým reakcím na na knihu Jana Tomasze Grosse Zlaté žně, která popisuje okrádání obětí holokaustu Poláky)

Některé knihy byly, jak se zdá, napsány ne proto, aby se z nich člověk poučil, ale aby se dověděl, že autor něco zná.

Kdyby byl Karel Čapek psal jinou řečí než češtinou, byl by světový spisovatel. Jeho jasnozřivost, to je něco jako když jsme četli knihy Julese Vernea. Jenomže Čapek byl navíc filozof. Tím Verneho předčil. Škoda, že se nějak zapomnělo, jaký to byl spisovatel. Myslím si, že je naše rodinné stříbro.

Byl plachý, úzkostlivý, mírný a dobrý, ale knihy psal kruté a bolestné. Svět viděl plný neviditelných démonů, kteří ničí a rvou člověka nechráněného. Byl příliš jasnovidný, příliš moudrý, aby dovedl žít, příliš slabý, aby bojoval, slabostí ušlechtilých, krásných lidí, kteří nedovedou podstoupiti boj se strachem před nedorozuměními, nelaskavostmi, intelektuální lží, vědouce předem, že jsou bezmocní a podléhající tak, že zahanbují vítěze.

Slabá kniha je jako slabá žena. Kdekdo se s ní vyspí.

Sú to knihy vďaka ktorým mám pocit, že som snáď nebola celkom sama.

Člověk se stane vzdělancem jen díky vlastní duševní práci, to znamená vlastním promýšlením toho co se dozvíme od jiných lidí nebo z knih.

Staré knihy čtou jen intelektuálové, a ty jsme už dokonale zvládli; právě u nich je nejméně pravděpodobné, že by četbou knih zmoudřeli. (Rady zkušeného ďábla)

Nemusíte pálit knihy, abyste zničili kulturu. Stačí přesvědčit lidi, aby je přestali číst.

Má práce, tak jako práce Proustova, sestává z jedné obrovské knihy, jenže já ji psal v běhu a ne na posteli nemocného.

Řekni mi, co čteš, a já ti řeknu, komu jsi tu knihu ukradl.

Žádná kniha ani báseň není nikdy dokončena, jen dočasně opuštěna.

Muži obdivují ženy, které mluví jako knihy, ale berou si ženy, které vaří jako z kuchařské knihy.

Existuje teorie, která říká, že když jednou někdo objeví zcela přesně, nač je vesmír a proč tu je, vesmír v tom okamžiku zmizí a bude nahrazen něčím ještě bizarnějším a nevysvětlitelnějším. Pak je tu ještě jiná teorie, která říká, že se to už stalo. (Z knihy Stopařův průvodce po Galaxii).

Erudice: prach, setřepaný ze starých knih do prázdné hlavy.

Norsko je jako dobrá kniha, která, ať cestujete od jihu či od západu, většinou začíná mírně a bez velikých efektů. Míli za mílí přidává na síle a tam, kde vrcholí, v divokých skalách, v ledovcích nad mořem, na tuleních výspách a v černém řevu vodopádů, tam nedá vydechnout. Jako k dobré knize i k Norsku se člověk vrací. Nemůže-li jinak, aspoň ve spaní.

Čím více roste naše známost s dobrými knihami, tím menší stává se okruh lidí, s nimiž toužíme obcovat.

... většina problémů, jež svět za mého života zažil, vzešla z kontinentální Evropy a jejich řešení odjinud... (2002, v knize Umění vládnout)

Psaní se u mě rovná výzkumu. Při psaní ohledávám, ochutnávám, zkoumám. Musí tam jít o něco zásadního. Na začátku knihy jsem jiný než po dopsání.

Vyrostl ze své knihovny, jako se vyrůstá z kazajky. Knihovny všeobecně mohou být duchu příliš těsné nebo nadměrně velké.

Náš plán přikazuje vytvořit v Palestině demokratický stát, kde budou žít muslimové, křesťané a židé. Nevolali jsme však po vytvoření laického státu. Francouzská spisovatelka Ania Francosová, autorka knihy Palestinci, připisuje ve svých novinových článcích revoluci heslo, vyzývající k vytvoření laického státu. Podle mého názoru je to deformace výrazu demokratický, v nějž věříme.

Já vím, co se stane, a teď to víte i vy. Ale ty peripetie, které nás k tomu dovedou, ty mě zlobí, matou, zajímají a ohromují... Zlodějka knih

Skvělá kniha - nejprve ji zhltneme, pak si ji v klidu přečteme a nakonec si ji koupíme.

Vesmír je plný myšlienok. Vždy sa nájde niekto, kto ich započuje a zapíše do knihy...

Malárie nakonec dostane každého, a tak vznikají malarické historky, jež si přeživší biologové vyprávějí, kdykoli se k tomu naskytne v nějakém tropickém baru příležitost. Nejinak je tomu i v této knize, jíž se téma malárie vine jako červená nit (což je pro chorobu krve docela vhodná metafora).

Neodvážiš-li se ničeho, pak na konci dne nic bude vše, co jsi získal. (Kniha hřbitova)

Láska je prapodivný vládce a šťastný ten, kdo nesetká se leč v knihách s její krutostí!

Zrnko vtipu vydá víc než mnohá kniha moudrosti.

To, co je skvělé na čtení, je, že na jednom řádku můžete narazit na něco, co jste se snažili vyjádřit celý život, nebo něco, na co jste se snažili přijít celý život.

Láska je tak osamělý sport. (Kniha)

Je to kniha (tj. Bible), o které tisíciletá židovská a křesťanská tradice tvrdí, že obsahuje Boží zjevení, že skrze ni mluvil a mluví Bůh. Jenže mnozí ji četli a Boha mluvit nezaslechli. Lidské zkušenosti s Biblí jsou různé. Někteří se na ní inspirovali a čerpali z ní podivuhodnou sílu, jiní se nad ní pohoršovali a odmítali ji.

Když si vezmeš na cestu knížku, stane se něco podivuhodného: začne shromažďovat tvé vzpomínky. Později ji stačí jen otevřít a ty budeš zase tam, kde sis z ní poprvé četla. Všechno se vrátí už s prvními slovy: obrazy, vůně, zmrzlina, kterou jsi při čtení jedla... Věř mi, knihy jsou jako mucholapka. Na ničem neulpívají vzpomínky tak dobře jako na potištěných stránkách.

... Beze slov by z Führera nezbylo nic. Nebyli by belhající se vězni, žádná potřeba útěchy ani vychytralé triky, které nám mají zlepšit náladu. K čemu byla slova?... Zlodějka knih

Přítomnost knihovny je v utopiích vzácná. Obecně vzato přistupují utopisté ke knihám s nedůvěrou: jde o objekt soukromého rázu, který izoluje jedince a vzdaluje ho kolektivu, nehledě k tomu, že kniha může čtenáři nasadit do hlavy nepatřičné myšlenky. K čemu jsou nám knihy, žijeme-li v ideálním světě? (Utopus to byl, kdo učinil mě ostrovem )

Nejúplněji jsem obsažen jen a jen ve svých knihách. Bude-li je někdo číst za sto let, nebude ho zajímat, jaký jsem byl já. Pokud ano, tak si mě stvoří z toho, co si přečetl.

Žádnou jinou knihu, než svět. Žádné jiné vyučování než fakta.

Kniha bez příběhu je jako člověk bez duše.

Knihy byly jediným místem, kde existoval soucit, útěcha, štěstí a láska. Knihy měly rády každého, kdo je otevřel, rozdávaly pocit bezpečí a přátelství a nic za to nepožadovaly, nikdy, ani když se s nimi zacházelo špatně.

Jsi-li ve společnosti žen a chceš z ní číst jako z knihy, nepoužívej slepeckého písma.

Musíte si vybrat. Buď ten muž byl a je Synem Božím; anebo šílencem či něčím ještě horším. Můžete ho umlčet jako blázna, můžete ho poplivat a zabít jako démona; anebo mu můžete padnout k nohám a nazývat ho Pánem a Bohem. Ale neohánějme se žádnými blahosklonnými nesmysly o tom, že to byl velký mravní učitel. Tuto možnost nám nenechal otevřenou. Neměl to v úmyslu. - v knize K jádru křesťanství

Filozofie je zapsána do této veliké knihy, tj. vesmíru, který je neustále vystaven našemu pohledu, ale nemůže být pochopen, pokud se nejprve nenaučíme jeho jazyku, v němž je zapsán. Jeho jazykem je jazyk matematiky a jeho znaky jsou trojúhelníky, kruhy a další geometrické obrazce, bez nichž by nebylo možno sestavit byť jediné slovo. Bez těchto znaků a slov vesmírem člověk bloudí jako temným labyrintem.

Rozhodnutí uděláme během pár vteřin a jejich důsledky pak neseme po zbytek života.(Z knihy Osamělost prvočísel)

Věřit v knihy jako prostředek činu je ze všeho nejvíc otázka víry a nevíry.

Heleďte, kompozice, to je jako kdybyste čet knihu, a když ji budete číst s velkejma pauzama, tak vždycky ten celek bude rozházenej. Tak je to i s kompozicí! Jakmile se do toho pustíte, tak musíte pořád tak trochu navazovat. Když to odložíte, tak najednou to, co se vám líbilo, se vám už líbit nebude!

Ženská duše je pro mě otevřená kniha, jenže napsaná v nesrozumitelném jazyce.

Pokud víte o knize, kterou byste si rádi přečetli, ale ještě ji nikdo nenapsal, musíte ji napsat sami.

Kromě mě, jen moji překladatelé čtou každé slovo mých knih.

No dobře, je to blbá kniha, ale už jsem ji napsal a vy s tím už nic nenaděláte!

Existence Bible, jako knihy pro lidi, je tím nejprospěšnějším, co kdy lidstvo poznalo. Každý pokus toto nějak znevážit či podcenit je zločinem proti lidstvu.

Bible' je 66 a víc knih pro 66 a víc roků.

Škoda, že se knihy kritizují, až už je pozdě.

Když chci něco objevit, začnu tím, že přečtu o všem, co už se v tomto oboru udělalo - na to jsou všechny ty knihy v knihovnách.

Nikdy jsem si zvlášť nepotrpěl na knihy, protože v nich trvá moc dlouho, než autor vylíčí barvu očí všech postav.

Některou knihu čteme tak, jako bychom autorovi dávali almužnu.

Kniha se líbí všem teprve tehdy, když už ji nikdo nečte.

Dobré knihy neprozradí všechna svá tajemství najednou.

Byla to kniha, která zasluhovala přeložit do nějakého zcela nepoužívaného jazyka.

Tohle je kniha rozmazleného dítěte, věnovaná všem ztřeštěncům, kteří jsou příliš čistí, aby mohli šťastně žít. Kniha pro ty, kteří by neměli trpět odloučením, které sami vyprovokovali, a kteří přesto trpí bolestí tím nezvratnější, že o sobě vědí, že jedině oni sami jsou za ni zodpovědní.

Já doopravdy dokážu být bezstarostná. Dokážu být přátelská. Ale nechtějte po mně, abych byla byla hodná. Být hodná, to není moje parketa. Dělá vám to těžkou hlavu? Prosím vás - hlavně se nebojte. Když nic, jsem aspoň spravedlivá. -Smrt (Zlodějka knih)

Knihy, které se nedají číst, které třeba nejsou napínavé, mi přijdou arogantní. Sama ráda čtu napínavé a zábavné knihy. A se stejným očekáváním přistupuji i ke svým knihám.

Je pro mě velmi důležité, aby kniha vypadala tak, jak chci. Jsem přece nejen spisovatel, ale i výtvarník, proto je pro mě kniha důležitá především jako objekt.

Nevypadá to, že by knihovníci byli moudřejší než ostatní lidé.

Spálené knihy, nu budiž, ale spálené pečeně?

Kniha, ktorá nestojí za druhé prečítanie, obyčajne nestojí ani za to prvé.

Je škoda, že se do Polska nepodařilo přenést například humor Divadla Járy Cimrmana, který mám moc rád. Jsem přesvědčen, že kdyby vyšla v Polsku kniha jejich her, měla by velký úspěch.

... byla zabraná do knihy povídek a ustavičně vykřikovala, že by si autor zasloužil posmrtnou Nobelovku. Máma pořád rozdává posmrtné Nobelovky. (Dějiny lásky)

Kdo zabíjí člověka, zabíjí rozumnou bytost; kdo však zabíjí dobrou knihu, zabíjí rozum sám.

Máme všechno, co potřebujeme ke štěstí, ale šťastní nejsme. Něco nám chybí. Pátral jsem po tom. Jediná věc, o které jsem věděl, že schází určitě, byly knihy, které jsem deset let pálil. Tak jsme si myslel, že by nám knihy mohly pomoct. (451 ° Fahrenheita)

Síla knih spočívá v nabídce různých druhů věčnosti.

Knihy mají své osudy a své životy. A hynou nezájmem čtenářů. Nikdo by nevyslovil pochybnosti o Odysseji, ale jen málokdo ji ještě čte. Jestliže ještě nezahynula nezájmem čtenářů, je to zásluhou několika jedinců, kteří ji nesou dějinami, ve svých statečných srdcích a moudrých hlavách. Čeká! Čekám, až se mé srdce stane natolik statečným a moje hlava natolik moudrá, abych ji otevřel i já.

Můžeme-li odpustit vydání špatné knihy, pak jen těm chudákům, kteří píší, aby se uživili.

Umění knihtisku je faktem, od něhož se datuje druhý díl světa a umění, který se od prvního zcela liší.

Bůh není guvernantkou ani policajtem okresního formátu. Ale je nejvýš spravedlivý a nekonečně milosrdný – a hlavně: není bolesti, které by Bůh nemohl použít k velkému užitku a odměnit velikou radostí – a my teprve se zpožděním chápeme její smysl. Sami nedokážeme jednat vždycky spravedlivě, natož milosrdně, ale právě proto věříme, že jednou "někde" musí ke spravedlivému narovnání všech věcí dojít, že ti, kdo nespravedlivě trpěli, dojdou útěchy a milosrdenství. Bůh je harmonie – a má moc každé zlo nakonec vyvážit dobrem. – v knize Deset vyznání (2001) Marcely Kašpárkové

Život nezískává na hodnotě délkou, trváním, ale hloubkou, obsahem... Čteme-li něčí životopis, také jej nehodnotíme podle tloušťky knihy. ale podle bohatosti obsahu a formy zpracování.

Svět je nádherná kniha, ale nemá cenu pro toho, kdo v ní neumí číst.

Na vrcholu radosti přichází žalost (z knihy Na řece)

Literatúra nesúvisí s túrou. Kto by už vláčil knihy do kopca.

Je nevyhnutné, aby človek vedel čítať nielen knihu, ale aj skutočný život.

Bezpečným znakem dobré knihy je, že se nám líbí o to víc, o co jsme starší.

Nadepsat poslední stránky knihy slovem obsah zní v některých případech troufale.

Příroda, i když se na ni dívám z nejvyšší věže fantazie, zůstává pro mě, stejně jako pro tolik lidí z mé země, velkou knihou moudrosti.

Řekli nám, že to musíme mít hotové včas, protože vychází nový Harry Potter a v regálech by pro nás nezbylo žádné místo.(o své knize )

Čínský spisovatel by se neměl bát kritizovat a ukazovat na temné stránky společnosti i lidské povahy. Neměli bychom ale mluvit jedním hlasem. Někomu je příjemnější křičet na ulicích a mluvit do světa, jiný svůj názor raději ve skrytu napíše do vlastní knihy.

Většina dnešních knih vypadá, jako by byly sepsány zajeden den, a to z knih, které byly přečteny den předtím.

V knihách je více pokladů než mohou najít piráti na ostrově pokladů.

Nos starý kabát a kup novou knihu.

"Za ty roky jsem viděla tolik mladíků, kteří si mysleli, že se ženou na jiné mladíky. Ale tak to nebylo. Hnali se ke mně." - Zlodějka knih

Myslím, že by bylo smutné, kdybyste opravdu potřebovali náboženství k tomu, abyste byli dobří. Neboť když se nad tím zamyslíte, znamenalo by to, že buď jste získali svou morálku a své hodnoty z Bible, Koránu či jiné svaté knihy, anebo že jste dobří jenom proto, že se bojíte Boha, protože nechcete jít do pekla nebo chcete jít do nebe.

Ani románům, ani čtenářům neprospívají snahy uhodnout, jestli se v knize skrývají nějaká konkrétní fakta. Takové pokusy zpochybňují samotnou možnost, že smyšlené přiběhy mohou být důležité, což je něco jako základní předpoklad našeho lidského druhu.

Víš, že jsem přečetla tisíc romantických knih a viděla snad všechny zamilované filmy na světě, ale nic nebylo tak opravdové jako to, co je mezi vámi dvěma. (Megan, Hrej hráčem)

Je mnoho mocného na světě, ale není nic mocnějšího nežli člověk. (citát ze hry Antigona)

Knihu bych nevyměnil za žádnou ženu na světě. (Nabídka pána Vonka)

Má vlasy jako peří. (Zlodějka knih)

Co je nejdůležitější v životě?.... Žít. (z knihy Doktorka z domu Trubačů)

Dříve nesměly mladé dívky ani číst takové knihy, jaké dnes samy píší.

Kniha dobrá je poklad, kniha špatná je duch mučící.

Politika není špatné povolání. Když uspějete, dostane se vám spousty poct. Když se zostudíte, můžete o tom aspoň napsat knihu.

Než jsem podepsal Chartu 77, tak jsem měl již za sebou čtyři rozsudky a léta věznění za protikomunistickou, dnes již soudně rehabilitovanou, odbojovou činnost. Podrobnosti … jsou popsány v knize „Vladimír Hučín, není to o mně, ale o nás“. Nepatřil jsem k žádným významným chartistům, ale když šlo o mé časté zadržování na 24 nebo 48 hod. tak se to většinou neobešlo bez tvrdých zákroků příslušníků StB - SNB při nichž tekla i krev. Po mém propuštění z věznice Minkovice v r. 1986 jsem viděl v Ch 77 i určitou naději pro svoji další činnost … o to větší bylo mé zklamání … po 17.listopadu 1989 … osobně jsem ve společenství Ch 77 poznal celou řadu kvalitních lidí, ale když už se řekne "A" tak by se mělo říci i "B". Je možné, že toto mé malé prohlášení ke 30. výročí CH 77 bude pro mnohé čtenáře málo konkrétní, ale já jsem ochoten v případě zájmu sdělit další podrobné informace a nést v tomto směru jak říkají právníci, důkazní břemeno !

Vezmete-li své štěstí a dáte-li je do rukou partnerky, dříve nebo později je rozbije. Dáte-li své štěstí druhému, vždycky vám ho může vzít. Může-li vaše štěstí vycházet jen z vašeho vlastního nitra a je-li důsledkem vaší lásky, pak jste za ně zodpovědní sami. - z knihy Láska, vztaky a přátelství

Nemoci usnout a nesmět se pohnout: manželská postel (kniha: Nesmrtelnost)

Lidské dítě, občas o tolik bystřejší než otupěle uvážlivý dospělý. (Zlodějka knih)

Literární kritikové zastupují většinu lidstva - tu, která knihy nečte.

Čtu hodně, ale nemyslím si, že jsem historik nebo expert: většina z knih, které jsem schroupal jsou závažné, ale i pro širokou veřejnost.

Bylo by užitečnější studovat více lidi než knihy.

Nezáleží na osudu. Záleží jen na tobě. - Dash&Lily;: Kniha přání

Občas si člověk přečte nějakou knížku a pocítí až fanatickou potřebu přesvědčit úplně každého, aby si ji přečetl také, protože se mu zdá, že je to jediný způsob, jak náš roztříštěný svět uvést zase do pořádku. A pak jsou knihy jako Císařský neduh, o kterých lidem vykládat nemůžete, knihy tak jedinečné, tak zvláštní a vaše, že když o své lásce k nim promluvíte, máte dojem, že je zrazujete.

Jsem nemocen psaním knih, a stydím se, když je dopíši.

Mám vášeň učit děti, aby se staly čtenáři. Aby byly s knihou rády, nikoli stresovány. Knihy by neměly odrazovat, měly by být vtipné, vzrušující a nádherné.

Knihu robí dobrou jej dobrý čitateľ.

Často si přeju, aby to vzalo konec, Liesel, ale ty pak uděláš něco... já nevím, třeba sejdeš po schodech do sklepa se sněhulákem v rukou. (Zlodějka knih)

MUŽI SÚ V KNIHÁCH ZAUJÍMAVEJŠÍ AKO V ŽIVOTE

Od té doby, co se knihy recenzují, je již nikdo nečte kromě recenzenta, a i ten je čte jentakta.

Lidé, kteří čtou staré knihy a nehledí neustále držet krok s dobou, se u mě těší zvláštní přízní.

Scénář je anorektická verze románu. (Doslov ke knize Holomráz)

Knihy nejsou morální či nemorální. Knihy jsou dobře či špatně napsané. A dost.

Každý nový román posouvá můj termín odevzdání, tak mě jen nechte žít tak dlouho, abych dokončil další knihu.

S pomocí knih se mnozí stávají učenými i mimo školu. Bez knih pak nebývá učený nikdo ani ve škole.

Muži umělci jsou umělci, ženy umělkyně jsou ženy. Takhle věci fungují a bylo to tak vždycky. Literatura je ještě více macho-umění než ostatní. Existuje hranice mezi sentimentální literaturou a mužnou literaturou, na kterou by mělo být pamatováno. Muži spisovatelé mají svou plodnost velmi zakotvenou a je to hrůza, pokud žena prodá více knih než oni.

Knihy jsou lidem tím, čím jsou perutě ptákům.

Zjistila jsem, že můj deník je svého druhu katarze, ve které psaní neběhá kolem dokolečka, jak to někdy dělají myšlenky o některých událostech. (z knihy Andílek)

Ten, kdo čte, žije s každou další knihou život navíc. Kdo nečte, má jen ten svůj.

Člověka je možno poznat podle knih, které čte.

Žádná kniha není tak špatná, aby nebyla nějak užitečná.

Poláci závidí, že sami nemají mezi spisovateli tak velkého psychologa. S naším pocitem nedostatečnosti se však mísí dvojznačný vztah ke všemu ruskému – jejich kulturu milujeme, nenávidíme, obdivujeme i zesměšňujeme zároveň. Milujeme ji ovšem právě proto, že ji můžeme tak snadno odsoudit – ukazuje přece tolik hrůz, špatných životních podmínek, pohrdání lidskou důstojností a krutostí páchaných na malých národech. Ale zase – polská knihkupectví jsou plná knih, opakujících dokola, že Dostojevskij nenáviděl Polsko, ale plynně hovořil naší mateřštinou. To nás uklidňuje, protože nic nepovažujeme za krutější pohrdání, než neúctu ke kráse polštiny. A teď si představte, že sám velký Dostojevskij dobře znal naši kulturu, tajně ji obdivoval, četl Mickiewicze a možná si od něj trochu vypůjčoval. No není to skvělé?.

Je to zvláštní, protože někdy, když čtu knihu tak myslím,že jsem postava v té knize.

Není to zvláštní, o kolik knížky ztloustnou, když je člověk čte víckrát? Jako by pokaždé zůstalo něco přilepené mezi stránkami. Pocity, myšlenky, zvuky, vůně... A když pak po mnoha letech v té knize zas listuješ, objevíš v ni sebe samu, o něco mladší, tak nějak jinou, jako by tě ta kniha zachovala jako vylisovaný květ, cizí a důvěrně známou zároveň. (Inkoustová krev)

V Čechách se vždycky kradlo, což o to. Ale dřív se lidi alespoň styděli. (…) Amerika, která je nejúspěšnější kapitalistickou zemí, má ale také národ, který je nábožnější, než jsme my. Ne že by v tom nebyly mouchy. Ale celkově je americký systém založen na přísných, puritánských a často i pokryteckých duchovních základech. My jsme to budovali bez nich, což bohužel mělo a má své výsledky. Heslo TGM „Nebát se a nekrást“ jsme si trochu zkrátili na „Nebát se krást“.(V rozhovoru pro knihu Renáty Holčákové Ztráty a nálezy v životě.)

Kde začnou pálit knihy, tam nakonec budou lidi upalovat.

Miloval jsem útěky do světa slov a knih. (Jak mi Starbucks zachránil život)

Vlastní univerzitou našeho života je sbírka knih.

Všechny knihy zežloutnou, ale kniha přírody má každý rok nové, nádherné vydání.

... chtěl bych požádat své současníky i budoucí čtenáře,... jestliže zjistí, že jsem se v některé části svého díla dopustil úmyslně chyby a zamlčel jsem pravdu, aby mně to bez milosti vytkli. Pokud jsem tak učinil z nevědomosti, aby mně to vzhledem k rozsahu tohoto spisu a jeho širokém záběru odpustili. (Dějiny IV - kniha XVI/20)

Napsal osm knih. Jistě by udělal lépe, kdyby zasadil osm stromů nebo zplodil osm dětí. (D 173)

Pro mě je důležité to dílo, které mám právě napsat, protože nevím jak to mám udělat. To zaměstnává pozornost. S těmi napsanými už mám klid. Kniha je jako infekce, organismus si s ní nějak poradí. Onemocní na nějaký čas až do doby, než přijde jiná infekce.

Náš svět je tajemné zrcadlo. Každému se rozbije na tisíce střepů. Ty střepy jsou naše příběhy, to jediné, co doopravdy vlastníme. Skládám je do svých knih a v jejich odrazu hledám sám sebe. Střepy mě zraňují, když přitom spěchám. Pracuji tedy klidně. Vím už, že to své zrcadlo nestihnu nikdy složit.

Lepší než vysedávat v knihovně je spávat se sečtělou ženou.

Předností většiny knih je, že se bez nich lze obejít.

Je-li tvé srdce spravedlivé, bude ti každé stvoření zrcadlem života a knihou svatých naučení.

Knihy jsou zrcadly duše.

Knihy člověka učí imaginaci. Ti z nás, kteří nemají ve svých hlavách okruhy imaginace zničené informačními dálnicemi, se podívají do něčí tváře a vidí příběhy. Pro všechny ostatní je obličej prostě jen obličejem.

Klasické jsou knihy, které chce mít každý přečtené, ale nikdo nechce číst.

Žádný jazyk na světě snad neměl tolik odpůrcův, nezkusil tolik nezasloužených ublížení a pronásledování, nezápasil s tolikerými nebezpečnými překážkami, úšklebky a rouháním, neztratil tolik drahých pokladův, knih a spisův, hned v hltavém plameni, hned v podzemních skrýších a jeskyních, jako náš tento, a přece naposledy všecko šťastně přežil, nad nenávistí zvítězil a hloupost zahanbil.

Velká kniha trvalé hodnoty nikdy nemůže být napsána o bleše, třeba se už mnoho lidí o to pokoušelo. (Bílá velryba)

Knihy se ani tak nepíší, ale přepisují. Je to jedna z nejtěších věcí připustit si to, zvláště poté, co jste ji už přepsali posedmé a pořád to není ono.

Byla to pro mě záhada, a teď to bude navždy. Z knihy Pianista: Wladyslaw Szpilman

Písmo svaté: Posvátné knihy naší svaté víry na rozdíl od falešných a pohanských rukopisů, na nichž jsou založena všechna ostatní náboženství.

S knihami je to jako s alkoholem. Nejsou dobré nebo špatné samy o sobě, ale tím, co v nás probouzejí.

Knihy, které každý chválí, jsou ty, které nikdo nečte.

Každé ráno sa rodím a preto každý deň robím to čo by som robil keby som celý život mal prežiť vediac čo viem dnes Styeman Karlen, z knihy Benátčan

Můj čas není můj. Není můj od doby, kdy byl vydán „Jih proti Severu“. Skutečnost, že jsem od roku 1936 neměla čas si sednout k psacímu stroji a napsat – nebo se o to pokusit – další knihu, vám napoví, co tím myslím.

"... mysl potřebuje knihy, tak jako meč potřebuje brus, pokud má svoje hrany udržovat nabroušené." Hra o trůny

Čteme si v příběhu vlastního života, jako bychom byli jeho součástí, jako bychom ho sami napsali. - Dash & Lily - Kniha přání

Hodnotu mají jen staré knihy. Novou si přece každý může napsat sám.

Nahé jsou všechny národy bez knih a nemohou zápolit beze zbraně s protivníkem našich duší, uchystané za kořist věčných muk.

Vzorem kadeta Bieglera z Haškova Švejka byl německý profesor Udo Kraft, který před svou smrtí ve válce napsal knihu Sebevýchova k smrti za císaře. Podobně dnes nešťastné lidské zdroje podstupují „sebevýchovu k smrti za globální ekonomický růst".

Lidé mají v dnešní době zvláštní názor, že se lze všemu naučit z přednášek. Já však myslím, že přednášky nemohou tolik prospěti jako četba knih, z nichž se přednášky konají.

Doba je taková, že každý by se měl mít na pozoru před psanými knihami.

Kniha je věc ztracená mezi jinými věcmi, dokud nepotká člověka, který porozumí jejím znakům. Tehdy se dostaví jednoduchá emoce, jež se nedá psychologicky ani literárně vyložit - je to krása. (Borgesův svět)

Nejtragičtější věcí v životě, kterou stojí za to popsat, je banální fakt, že nikdy nemáme to, co bychom chtěli mít, nejsme tam, kde bychom chtěli být, nejsme tím, čím bychom chtěli být. Každý z nás to prožíval v určité etapě svého života a kvůli tomu trpěl. Myslím, že o tom je moje kniha.

Knihy sú ako zrkadlo : človek v nich uvidí iba to, čo má vo svojom vnútri. (TV)

Vše, čím Vatikán je a co dělá, je zcela podřízeno tomuto základnímu účelu služby „duchovním“ cílům vyplývajícím z papežovy role náboženského vůdce. — v knize Fenomén Vatikán (2004)

Jsou dva druhy knih. Jedny zkrášlují náš život, druhé náš byt.

Kniha je nejmocnější zbraní národa. Národ, který si váží knih, váží si zároveň své duchovní nezávislosti a neztratí ji, dokud bude mít svou literaturu.

Doina Jela prokázala velkou odvahu tím, že zapsala a napsala knihu, v jejíchž základech je uložena krutost v krystalickém stavu, ale současně i touha po spravedlnosti. Tuto knihu bychom měli číst všichni, což by do jisté míry nahradilo soudní proces, bez něhož bude společnost i nadále chorá a nevyléčená.

Spisovatel A má mnohem lepší mínění o inteligenci čtenářů než jeho kolega B, B-ovy knihy jdou zato mnohem líp na odbyt.

Knihy jsou mrtvým materiálem jen tehdy, dokud do nás nezasejí něco, co v nás vyklíčí a přinese užitek našemu okolí.

Jsou knihy, jejichž společným jmenovatelem je absence čitatele.

Je pro mne chválou, že ty a tobě podobní opisují má slova do svých knih.

Chtěl bych jednou v životě napsat knihu, která by byla tak dobrá a silná, že by upoutala i člověka stiženého zánětem okostice.

Musíme zrušit teriéry!<br >(měl na mysli „bariéry“)

Moje knihy nejsou historické romány. Když píšete o minulosti, píšete o své současnosti. Tomu se nedá vyhnout. Jiná historická doba je spíš způsobem, jak román někam umístit.

Kniha je jako zahrada, již lze nosit v kapse.

Knihy jsou nesmrtelnými potomky otců, jimiž pohrdají.

V knihách hledáme Boha, v modlitbě ho nalézáme.

Volům leží knihy v žaludku.

Již titul mé knihy „Blahobyt pro všechny“ je velmi problematický, neboť neodpovídá vůbec mému přesvědčení, že již samotným dosažením tohoto cíle dojde ke štěstí a spokojenosti německého obyvatelstva a že by blahobyt pro všechny sám o sobě zaručoval vytvoření harmonie uvnitř lidské společnosti.

Žijeme příliš v knihách, a ne dost v přírodě. Podobáme se pošetilci Pliniovi mladšímu, který studoval styl řeckého řečníka, zatímco venku pohřbíval Vesuv patero měst.

Díky tématu se kniha může dostat i k mladším čtenářům. Hlavním strůjcem mého úspěchu je doufám kvalita textu, autenticita prostředí i jazyka. Ač by se mohlo zdát, že mé dvě nikdy nemají nic společného, jsou si v lecčem podobné. Sám mám rád temnější příběhy, které přinášejí ponaučení.

Je zoufalé nemít rozečtenou krásnou knihu, nemít v zásobě nic, co bychom mohli otevřít bez zklamání.

V životě jsem nikdy nikomu nezáviděl, spíš jsem schopen velkého obdivu k výlučnosti a výjimečnosti. Možná je to tím, že mám své kořeny na vesnici. To vesnické klukovství strašně pomáhá nehrát si na důstojnost. Neoblékat si ráno se sakem podobu na celý den, protože stejně nakonec každý pozná, že je to póza. Herec by měl být ve všedním životě svůj, aby mu zbylo dost sil, až se večer rozevře opona.<br>(závěr knihy Pokus o kus pravdy)

Lidé jsou nejlepší na deskách a v knihách, protože tak je můžete vypnout nebo vrátit na polici.

Raději bych byl člověkem v podkroví se spoustou knih, než králem, kterému se nechce číst.

Dům bez knih je jako tělo bez duše.

Má-li být toto spravedlnost, půjdu domů a spálím své právnické knihy.

On jediný dokázal dětem říci, že na světě je smrt, a nevylekal je. — Jan Skácel, předmluva k vydání Broučků roku 1967 („Kniha, která si odpočinula“)

Nemám ráda, když se věci rozebírají, když se mluví dlouze o tom, co si myslíme, o čem sníme. Proto jsem se rozhodla vyjadřovat se ve svých knihách velice prostě.

Známkou dobré knihy je, že se tím více líbí, čím starší se člověk stává.

citace z knihy,, Kurz zázraků,, -jeho komentář k tomu, jak různou dobu lidé k duchovnímu procitnutí potřebují : ,, Zpoždění nic neznamená ve věčnosti, ale je tragické v čase!,, další krásný citát z knihy,, Kurz zázraků,, ,, Zabralo to čas, abyste ztratili sebe, ale není třeba vůbec žádného času, abyste byli tím, kým jste!,, PS: - ztratit sebe, myšleno svoje EGO

Napsal jsem humoristickou knihu o období, ve kterém mnoho humoru nebylo. Je to takový chronologický přehled stalinismu. Velká část knihy je věnována Československu - nezákonné okupaci vaší země. Myslím si, že Izrael je jediná země, která rozumí Československu, a naopak jedině český národ plně chápe Izraelce.

Bábi měla sice proti čtení jisté námitky filozofického druhu, ale byla ta poslední, kdo by chtěl tvrdit, že knihy, zvláště ty s velkými stranami a na měkkém papíře, nemají své uplatnění.

Kniha je nejtrpělivější a nejzábavnější společník.

Kniha je učitel bez hole a metly, bez křiku a zlosti. Nikdy nespí, když k němu přijdeme; ptáme-li se ho, nezatají své myšlenky; když se mýlíme, neposmívá se.

Žena je buď kniha se sedmi pečetěmi anebo korespondenční lístek.

Kdysi se někdo zeptal Stephena Kinga, jak píše knihy, a on odpověděl, že slovo po slově. Nikdy jsem neslyšel nic pravdivějšího. Všechno je to ve slovech, v podrobnostech - o fakta tolik nejde -, jde o detaily.

Každá kniha má duši – duši toho, kdo ji psal, a duši těch, kdo ji četli a snili s ní. (Andělská hra)

Kniha je zrcadlem, v němž spatříme pouze to, co v sobě nosíme.

Je pouto mezi lidmi, kteří četli tutéž knihu.

Podle mne by se nikdo neměl do psaní autobiografie pouštět dřív, než jeho život skončil. (z knihy Andělé všehomíra)

Dovoleným ulehčením je například to, když při přípravě na zkoušku nastudujeme stručný výtah z knihy, místo toho, abychom ji četli celou. Pokud je ten výtah dobře napsaný a obsahuje potřebná fakta, můžeme získat potřebné vědomosti způsobem, který nám ušetří spoustu času a úsilí. Opisování při zkoušce je ale nedovoleným ulehčením. Může sice ušetřit čas, ale získaná hodnost o svém nositeli podává klamavý a falešný obraz.

Pospěšte, abyste přečetli nejlepší knihy. Není jich mnoho a může se státi, že váš život uplyne, než-li je přečtete.

"Umírající kdovíproč vždycky kladou otázky, na které znají odpověď. Snad je to proto, že tak tak mohou umřít a nemýlit se." (Zlodějka knih)

Po osmi knihách už tolik nevnímám samotné psaní jako obřad a víc se soustředím na to, co chci říct.

Byl hrubý, primitivní, žádostivý potěšení těla a přitom chytrý a mazaný. V prostředí inteligence strany se něm říkalo, že nečetl jedinou knihu od doby Gutenberga, ale stejně se ho báli.

Důvod, proč je napsáno tak málo dobrých knih je ten, že tak málo lidí, kteří umí psát, něco ví.

Kniha zítřka je ne-kniha dneška.

Odvažuji se tvrdit, že neexistuje dosud ve světové literatuře kniha, která by pojala, obsáhla, vyložila a představila Vatikán tak, jak je to provedeno v Halasově knize. Toto tvrzení vyslovuji samozřejmě jen s tím stupněm jistoty, jenž odpovídá mé znalosti – vždy omezené – této literatury. - o Halasovi a jeho knize Fenomén Vatikán

Mravnostní cenzura je orgán, který vyškrtává z knih a jiných tiskovin následující slova: 36 řádek zabaveno.

On jediný dokázal dětem říci, že na světě je smrt, a nevylekal je.(O Janu Karafiátovi v předmluvě k Broučkům v roce 1967 „Kniha, která si odpočinula“)

„Duchovní“ povaha vatikánských zájmů se neprojevuje tím, že by představitelé či diplomaté Svatého stolce jednali za všech kolností nezištně, altruisticky, že by zásadně vylučovali možnost využít slabostí svých partnerů či protivníků atd. Mají však odlišné pořadí priorit, než je jinak běžné, a z toho plyne, že jsou občas „nevypočitatelní“, čímž se rozumní, že jejich postup nelze odhadnout podle měřítek, která se užívají jinde. Při jednáních se „světskými státy“ jsou pro Vatikán často důležité mnohé věci, jež jsou pro jeho protějšek vedlejší a naopak. Je-li postaven před volbu, může pozorovatele překvapit tím, že se rozhodne pro variantu, jež je pro něho podle veškerého zdání nevýhodná. Ale udělá to vědomě, protože tím získá něco v oblasti, o které onen pozorovatel nemá ani tušení. — v knize Fenomén Vatikán (2004)

Knihy jsou řeky, které zavlažují celou zemi, jsou prameny moudrosti, knhy jsou hlubiny bezedné, těší nás ve smutku, jsou uzdou zdrženlivosti.

Spisovatel je člověk, kterému nestačí knihy těch druhých.

Svět je stvořen, abychom posléze dospěli ke krásné knize.

Pokud vím, ještě nikdy nevyšel jako komiks celý román. Ale Večery jsou jedinečná kniha - do takového textu se nešťourá.

To, co drží nějakou knihu na nohou, jsou její vnitřní rozpory. (…) Kniha se nepíše s jednou myšlenkou, ale alespoň se dvěma. (…) Román mi neukazuje nějaký výsledek, nedává mi lekci, nýbrž je oblastí, kde se všechny hlasy střetávají a na tomto poli střetů by měla být zrovna tak krása a jasnost jako temnota a nesnadno pochopitelná místa.“…

Četba dobré knihy je ustavičný dialog, při kterém nás kniha oslovuje a naše duše odpovídá.

Nebezpečí má mnoho tváří. Aspoň myslím. - Dash&Lily;: Kniha přání

Svět je pěkná kniha, ale málo platna tomu, kdo v ní neumí číst.(Mylord Artur v prvním jednání, výjevu čtrnáctém hry Pamela.)

Napsat knihu je těžké, ale ani přečíst ji není snadné.

Před použitím si knihu přečtěte!!!

Neposuzujte ženy jak často chodí do knihovny. Možná se jim líbí knihovník.

Obsah knihy je ten, který tam je.

Věřím, že Bible je tím nejlepším darem, který kdy Bůh lidem dal. Veškeré dobro od Spasitele světa je k nám komunikováno skrze tuto knihu.

Mě si vůbec nevšímejte. Já bych klidně někde zapomněl vlastní hlavu, kdybych ji neměl přišitou. (Reginald Půlbotka v knize Sekáč)

Poválečný odsun Němců z Československa dodnes zůstává živou a stále rozporuplnou událostí. Týká se řady posledních žijících účastníků, jejich potomků i těch, kteří stáli na druhé straně, na straně svědků bouřlivých shromáždění českých Němců toužících vejít Heim ins Reich. Tento příběh se rozpíná mezi nimi, těmi všemi, kteří prošli válkou. Rozpíná se mezi skutečnými historickými událostmi i mezi milníky jednotlivých lidských osudů. Rozpíná se ve skutečných ulicích skutečného města, které se muselo vyrovnat s poválečnou situací. Připomíná jeden z méně známých poválečných excesů, pochod na Pohořelice, který dodnes obestírá mnoho mýtů a polopravd. Smyslem této knihy není je vyvrátit ani zvážit míru provinění, obhajovat ani soudit. Je to příběh jednotlivce, který byl obětí války. (o knize Vyhnání Gerty Schnirch)

Pravda má býti praktická a má se osvědčovati v životě; pravda, která k ničemu se nehodí, než aby vyplňovala tlusté knihy, kterých nikdo nečte, není žádná pravda. Důležité jest, že otázka pravdy a omylu se nerozřeší díváním se na zápas pravdy a lži, nýbrž aktivní účastí a osobní volbou pravdy.

Mnohý pokrm odsunujeme od sebe, jakmile jsme ho okusili. Proč bychom měli každou knihu bez rozdílu pročísti celou?

Žádná z knih opravdového spisovatele není založena čistě na fikci s výjimkou memoárů.

Lidem říkám, že jsem nikdy nepřečetl ani jedinou svou knihu. Oni si myslí, že si z nich dělám legraci, ale je to pravda pravdoucí.

Kdybych uvěřil pomluvám, co o mě prohlašují známky z češtiny, nemohl bych ani pomyslet na psaní knih.

„V knihách musí něco být. Něco, co si nedovedeme představit, když kvůli tomu zůstane žena v hořícím domě, něco v nich musí být. Jen tak pro nic za nic by tam člověk nezůstal.“ „Neměla rozum.“ „Měla zrovna takový rozum jako ty nebo já, možná lepší, a my jsme ji spálili.“ (451 stupňů Fahrenheita; str. 54)

Ty knihy prostě nestály za nic. Byly špatné, byly odfláknuté. Snažily se být exaktní, ale používaly příkladů, které byly skoro správné, ale vždycky na nich byly nějaké mouchy. Definice nebyly přesné. Všechno bylo trochu mnohoznačné - autoři nebyli dost chytří na to, aby chápali, co „přesnost“ znamená. Jen ji předstírali. Vykládali něco, čemu nerozuměli a co bylo v dané chvíli dítěti úplně k ničemu. Psal to někdo, kdo pořádně nevěděl, o čem mluví, takže to bylo vždycky trochu špatně! A jak dobře učit podle knížek napsanými lidmi, kteří pořádně nerozumějí tomu, o čem mluví, to nedovedu pochopit. Nevím proč, ale ty knížky byly mizerné; MIZERNÉ PO VŠECH STRÁNKÁCH! Něco vypadalo na první pohled dobře, a pak mě z toho jímal děs. A takhle to vypadalo se všemi těmi knihami. Vykládaly o věcech, které byly neužitečné, zmatené a matoucí, mnohoznačné a částečně nesprávné.

,, Nepotřebujete pomoct, pane Hubermanne?",, Ne ne, jen hrajte dál pane Steinere." Pane Steinere. Lieselina tátu jste prostě museli mít rádi. (Zlodějka knih)

Nemám slov, abych vyjádřil, co cítím při čtení knih. Trávím spoustu času čtením, protože to velmi miluji. Dokážu se v té knížce úplně ztratit a zapomenout, kde jsem.

Bojte se člověka, který přečetl jen jednu knihu.

Pokoj bez knih je jako tělo bez duše.

Obsah některých knih dokáže strávit jen oheň.

Kniha může být stejně tak velká jako bitva.

Dobrá kniha hovoří i po té, co jsme ji zavřeli.

Ta kniha je jak moudrá učitelka, / na každej osud má svůj paragraf, / a já jsem rád, když sazba není velká. / Přece jen někdo vyjde živ a zdráv. - Píseň o trestním zákoníku

Muslimům má kniha urážlivá nepřijde, pouze islamistům. Protože islamisty uráží vše: to, jak žijeme, čím jsme jiní, jaký máme vztah k ženám, jaké máme touhy, to, že se smějeme. Islamisté milují smrt, nikoliv život.

Jsem pomalý čtenář, ale většinou se dostanu za rok přes sedmdesát nebo osmdesát knih, většinou beletrie. Nečtu je, abych studoval řemeslo, ale protože mě to baví.

Povedz mi, čo čítaš a ja ti poviem, komu si tú knihu ukradol.