Zastávám názor, že dokonalost formy i krásy je vlastní veškerému lidstvu. (Čtyři knihy o proporcích lidského těla)

Nezáleží na tom, jak mnoho máš knih, ale jaké jsou. (Non refert quam multos sed guam bonos habeas libros.)

Byla to kniha, která zasluhovala přeložit do nějakého zcela nepoužívaného jazyka.

Jsou dva druhy knih. Jedny zkrášlují náš život, druhé náš byt.

Když je autor prodejný, neznamená to ještě, že lidé kupují jeho knihy.

Všechno konání lidstva spěje k tomu, aby se v důsledku stalo knihou.

Nemám ráda, když se věci rozebírají, když se mluví dlouze o tom, co si myslíme, o čem sníme. Proto jsem se rozhodla vyjadřovat se ve svých knihách velice prostě.

Byla jsem ve třetím měsíci a tam [v knize o dětech] se psalo, že moje dítě je veliké jako oliva. A bylo to.(jak její dcera přišla ke svému jménu)

Knihy mají kolovat. Ale knihy půjčené se pohybují pouze po parabole.

Lidé, kteří píší knihy, jsou zřídka intelektuálové. To jsou ti lidé, kteří mluví o knihách, které napsali jiní.

Zjistil jsem, že se z knihy velmi poučím, ale samy ze mne člověka neučiní.

To, co je skvělé na čtení, je, že na jednom řádku můžete narazit na něco, co jste se snažili vyjádřit celý život, nebo něco, na co jste se snažili přijít celý život.

Kniha, která nestojí za dvojí čtení, nestojí za jedno.

V knihách hledáme Boha, v modlitbě ho nalézáme.

Knihy jsou zrcadly duše.

Mnozí filozofové psali knihy i o umění. Když přemýšlím o filozofických otázkách, tak začínám nahlížet jinak i na svou vlastní hru. Nabízí se třeba otázka limitů v interpretaci, protože na jednu stranu by měl umělec respektovat skladatelův záměr, ale v každém díle je současně i spousta svobody. Takže je důležité vyrovnat emoce a intelekt.

Kniha je řeč, kterou se mezi sebou dorozumívají generace.

Staré dřevo k spálení, stará kniha ke čtení, staré víno k pití, starý přítel k vyprávění.

Kniha je most od zvířete k člověku. Číst znamená polidšťovat se.

Vše, čím Vatikán je a co dělá, je zcela podřízeno tomuto základnímu účelu služby „duchovním“ cílům vyplývajícím z papežovy role náboženského vůdce. — v knize Fenomén Vatikán (2004)

Psaní se u mě rovná výzkumu. Při psaní ohledávám, ochutnávám, zkoumám. Musí tam jít o něco zásadního. Na začátku knihy jsem jiný než po dopsání.

Zrnko vtipu vydá víc než mnohá kniha moudrosti.

Na rozhovory se připravuji tak málo, jak to jenom jde. Něčtu předem knihy autorů, které zpovídám, když toho o lidech vím moc, cítím se zahlcený informacemi.

" Je to, jako byste otevřeli dveře gigantického antikvariátu, jakoby se zvedla bouře čistě z knižního prachu a vála vám přímo do obličeje plesnivinu miliónů rozpadajících se foliantů." (Město snících knih)

Četba dobrých knih je jako hovory s těmi nejpočestnějšími lidmi z minulého století.

Nemůžete čekat, že člověk v hromadě hnoje bude sladce vonět. z knihy Bílý tygr

Když čtu knihu, pořád ještě pro mě není tak důležité rozumět, jako vytvářet si k textu odpovídajíci fantazie.

Je mnoho mocného na světě, ale není nic mocnějšího nežli člověk. (citát ze hry Antigona)

Musíte si vybrat. Buď ten muž byl a je Synem Božím; anebo šílencem či něčím ještě horším. Můžete ho umlčet jako blázna, můžete ho poplivat a zabít jako démona; anebo mu můžete padnout k nohám a nazývat ho Pánem a Bohem. Ale neohánějme se žádnými blahosklonnými nesmysly o tom, že to byl velký mravní učitel. Tuto možnost nám nenechal otevřenou. Neměl to v úmyslu. - v knize K jádru křesťanství

... z jedné příležitosti se přímo rodí další, stejně jako se z risku rodí větší risk, ze života více života a ze smrti více smrti.... Zlodějka knih

Moje knihy nejsou historické romány. Když píšete o minulosti, píšete o své současnosti. Tomu se nedá vyhnout. Jiná historická doba je spíš způsobem, jak román někam umístit.

Pro mě je psaní, i když se tomu někdo může usmát, takový mysticismus, proto píšu, jen když to na mě přijde. A jestli se pak knihy prodá osm nebo dvanáct tisíc, je mi fuk.

Dostal jsem dopisy od šesti různých lidí. Jeden byl z Austrálie, jeden z Německa a další pro změnu z Anglie, ale všichni psali stejně: „Vaši knihu CESTA jsem vzal do ruky po večeři a skončil až druhý den ve tři čtvrtě na čtyři ráno a pak jsem vstal z postele, šel nahoru, vzbudil děti a prostě jsem seděl na posteli a držel je v náručí.“

Když čtu špatnou knihu, lituji z celého srdce, že v dnešní době už umí číst každý.

Kniha měla ten účinek, jaký obvykle dobré knihy mívají - hlupáci po ní zhloupli, moudří zmoudřeli a zbývající tisíce se nezměnily.

Když mám něco málo peněz, kupuji knihy; a když něco zbyde, nakoupím jídlo a oblečení.

Ještě horší jsou pro mě novináři. Říkají mi, že chtějí sexy a poutavý rozhovor, nad nímž budou diváci nebo čtenáři žasnout. Žádají mě, abych mluvila o své minulosti, protože jinak prý nikdo činnost, které se naše sdružení věnuje, nepochopí. Také z tohoto důvodu píšu tuto knihy. (Prodaná nevinnost)

Svět je hotov stát se krásnou knihou.

Než jsem podepsal Chartu 77, tak jsem měl již za sebou čtyři rozsudky a léta věznění za protikomunistickou, dnes již soudně rehabilitovanou, odbojovou činnost. Podrobnosti … jsou popsány v knize „Vladimír Hučín, není to o mně, ale o nás“. Nepatřil jsem k žádným významným chartistům, ale když šlo o mé časté zadržování na 24 nebo 48 hod. tak se to většinou neobešlo bez tvrdých zákroků příslušníků StB - SNB při nichž tekla i krev. Po mém propuštění z věznice Minkovice v r. 1986 jsem viděl v Ch 77 i určitou naději pro svoji další činnost … o to větší bylo mé zklamání … po 17.listopadu 1989 … osobně jsem ve společenství Ch 77 poznal celou řadu kvalitních lidí, ale když už se řekne "A" tak by se mělo říci i "B". Je možné, že toto mé malé prohlášení ke 30. výročí CH 77 bude pro mnohé čtenáře málo konkrétní, ale já jsem ochoten v případě zájmu sdělit další podrobné informace a nést v tomto směru jak říkají právníci, důkazní břemeno !

Kdyby byl Karel Čapek psal jinou řečí než češtinou, byl by světový spisovatel. Jeho jasnozřivost, to je něco jako když jsme četli knihy Julese Vernea. Jenomže Čapek byl navíc filozof. Tím Verneho předčil. Škoda, že se nějak zapomnělo, jaký to byl spisovatel. Myslím si, že je naše rodinné stříbro.

... chtěl bych požádat své současníky i budoucí čtenáře,... jestliže zjistí, že jsem se v některé části svého díla dopustil úmyslně chyby a zamlčel jsem pravdu, aby mně to bez milosti vytkli. Pokud jsem tak učinil z nevědomosti, aby mně to vzhledem k rozsahu tohoto spisu a jeho širokém záběru odpustili. (Dějiny IV - kniha XVI/20)

Žiju si tak mezi dvěma póly, které mě přitahují, mezi tebou a svými knihami.

Vyprávíš mi příběhy o dlouhých klikatých chodbách, o neviditelných dveřích a o místech, kde mrtví odpočívají na policích jako knihy. Vždycky když skončíš, je řada na mně. Musím vyprávět já. Připadá mi, že se bojíš, že tvé příběhy zapomenu. Ale to se nikdy nestane. (Archiv)

... Ano, jsem přesně takový jako postavy v mých knihách. Jsem tvrdý chlapík a je o mně známo, že dokážu holýma rukama přepůlit rohlík...

Na tebe národe český a moravský, vlasti milá, zapomenouti nemohu, nýbrž tebe pokladů svých, kteréž mi byl svěřil Pán, dědicem činím. 'Věřím i já Bohu, že po přejití vichřic hněvu, hříchy našimi na hlavy naše uvedeného, vláda věcí tvých k tobě se zase navrátí, ó lide český!' (Kšaft umírající matky Jednoty Bratrské)

Kdo zabíjí člověka, zabíjí rozumnou bytost; kdo však zabíjí dobrou knihu, zabíjí rozum sám.

Knihy a tablety by měly být dětem ukázány a dospělí by měli pomoci dětem je objevovat. Ukázat cenné věci. Je třeba být průvodcem.

Počet knih vždy nakonec přesáhne prostor, který jim je vymezen.

Člověk, jenž píše knihy, si myslí, že je moudřejší a vtipnější než ostatní lidstvo. Předpokládá, že může poučovat a bavit.

... Dopis svůj obsah nesděluje jenom písmem. Dopis se stejně jako kniha čte i přivoněním, dotykem, pohlazením. Moudří proto říkají: „Přečti, co dopis říká.“ Kdežto hlupáci říkají: „Přečti, co se v dopise píše.“... Jmenuji se Červená

Život nezískává na hodnotě délkou, trváním, ale hloubkou, obsahem... Čteme-li něčí životopis, také jej nehodnotíme podle tloušťky knihy. ale podle bohatosti obsahu a formy zpracování.

Byla to pro mě záhada, a teď to bude navždy. Z knihy Pianista: Wladyslaw Szpilman

Kniha je záchranný pás samoty.

Vyrostl ze své knihovny, jako se vyrůstá z kazajky. Knihovny všeobecně mohou být duchu příliš těsné nebo nadměrně velké.

„Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky.“

Kniha je leknínem, který roste jen v těch myslích, kde je dostatek vody.

Je to kniha (tj. Bible), o které tisíciletá židovská a křesťanská tradice tvrdí, že obsahuje Boží zjevení, že skrze ni mluvil a mluví Bůh. Jenže mnozí ji četli a Boha mluvit nezaslechli. Lidské zkušenosti s Biblí jsou různé. Někteří se na ní inspirovali a čerpali z ní podivuhodnou sílu, jiní se nad ní pohoršovali a odmítali ji.

Knihy sú perfektná zábava. Žiadne reklamy, žiadna batéria, veľa radosti za každý jeden dolár. Zaujímalo by ma, prečo každý nemá pri sebe knihy namiesto tých mŕtvych nevyhnutných vecí v živote.

Písmo svaté: Posvátné knihy naší svaté víry na rozdíl od falešných a pohanských rukopisů, na nichž jsou založena všechna ostatní náboženství.

Porozumění psanému slovu a chápání literatury nebo jakéhokoli druhu umělecké tvorby je naprosto nezbytným prvkem slušné společnosti. Proč si myslíš, že nacisti ze všeho nejdřív pálili knihy?

Toto zabije ono. Kniha zabije budovu. (Chrám Matky Boží v Paříži)

Kniha je nejtrpělivější a nejzábavnější společník.

,, Nepotřebujete pomoct, pane Hubermanne?",, Ne ne, jen hrajte dál pane Steinere." Pane Steinere. Lieselina tátu jste prostě museli mít rádi. (Zlodějka knih)

Jsem pomalý čtenář, ale většinou se dostanu za rok přes sedmdesát nebo osmdesát knih, většinou beletrie. Nečtu je, abych studoval řemeslo, ale protože mě to baví.

Člověk může žít bez naděje, bez přátel, bez knih, dokonce i bez hudby, pokud dovede naslouchat vlastním myšlenkám, zpěvu ptáka pod oknem a vzdálenému hlasu moře.

Smutek je k tomu abychom plakali radost abychom výskali kam člověk pohlédne samý pláč a výskot ale o tom už napsal tlustou knihu.

Kniha je lékař a zároveň i lék. Stanovuje diagnózu i terapii.

Kde začnou pálit knihy, tam nakonec budou lidi upalovat.

Knihy považuji za nejlepší výzbroj pro cestu životem a lituji všech inteligentních lidí, kteří je nemají.

Pokoj bez knih je jako tělo bez duše.

Patriotismus, který umí pociťovat hrdost, ale chronicky nedokáže pocítit stud, pokulhává. (k odmítavým reakcím na na knihu Jana Tomasze Grosse Zlaté žně, která popisuje okrádání obětí holokaustu Poláky)

Svět je stvořen, abychom posléze dospěli ke krásné knize.

Řekni mi, co čteš, a já ti řeknu, komu jsi tu knihu ukradl.

Věřit v knihy jako prostředek činu je ze všeho nejvíc otázka víry a nevíry.

Nemám slov, abych vyjádřil, co cítím při čtení knih. Trávím spoustu času čtením, protože to velmi miluji. Dokážu se v té knížce úplně ztratit a zapomenout, kde jsem.

Když přestaneš snít, přestaneš žít. (kniha Neklidná hvězda)

On jediný dokázal dětem říci, že na světě je smrt, a nevylekal je. — Jan Skácel, předmluva k vydání Broučků roku 1967 („Kniha, která si odpočinula“)

Víš, že jsem přečetla tisíc romantických knih a viděla snad všechny zamilované filmy na světě, ale nic nebylo tak opravdové jako to, co je mezi vámi dvěma. (Megan, Hrej hráčem)

Předností většiny knih je, že se bez nich lze obejít.

Knihy a filmy sú ako jablká a pomaranče. Obidve sú ovocie, ale chutia úplne rozdielne.

Knihy, jsou klidní a spolehliví přátelé.

Věříme ve špatné věci. - Dash&Lily;: Kniha přání

Knihu robí dobrou jej dobrý čitateľ.

Měl rád všechny knihy, protože se mu čtení líbilo jako činnost, měl rád to kouzlo, že může čmáranice na papíře v hlavě měnit na slova. (Příliš mnoho Kateřin)

!!! POZOR SPOILER KE KNIZE LOVCI!!!! Během jednoho týdne jsem zabil premiérku i prezidenta. Myslím, že tohle se zapíše do dějin.

Konečným cílem cenzury je povolovat jen takové knihy, které stejně nikdo nečte.

Čtu hodně, ale nemyslím si, že jsem historik nebo expert: většina z knih, které jsem schroupal jsou závažné, ale i pro širokou veřejnost.

Nos starý kabát a kup novou knihu.

Žena je jako kniha, a ať dobrá či špatná, musí se nejdříve líbit svým titulním listem.

Dobrá a krásná kniha je ta, která plnými hrstmi rozsévá otazníky.

Číst psychologický příběh o nešťastném manželství dvou lidí, kteří se rozvádějí, je pro mne smrtelnou nudou, to si raději přečtu dobrou detektivku od Chandlera. Na druhé straně kniha nemusí mít příběh k tomu, aby byla poutavá a aby nebyla nudná.

Buďte opatrní při četbě lékařských knih. Kvůli tiskové chybě byste mohli umřít.

V knihách je více pokladů než mohou najít piráti na ostrově pokladů.

Masłowskou podezřívám z toho, že je ruským špehem. Tu knihu napsala, aby se mohla beztrestně pohybovat v naší polské realitě a vytřít nám, Polákům, zrak. Nikdy v [život]ě bych se s ní nechtěl osobně setkat, neboť se bojím, že ze mě vysaje všechno to nejcennější a svým špehovsky-ruským způsobem si to předělá k obrazu svému. Na druhou stranu, jedná-li se o tu knihu, jsem velice spokojený. Otázka, zdali jde o literaturu mužskou nebo ženskou, zde není na místě. Je to kus lehce zkaženého literárního masa a zdá se, že bylo nutné žít čtyřicet let, abych si vůbec něco tak zajímavého přečetl.

Čas jako všeničící proud odnáší vše. (Smrť v knize Mort)

Dobrá kniha je drahokam, ktorý vrhá záblesky radosti a šťastia do všetkých vrstiev ľudskej spoločnosť.

Mezi největší objevy, na něž přišel lidský duch v nejnovější době, patří podle mne umění posuzovat knihy, aniž jsme je četli.

Kniha je předmět, který ožívá v rukou čtenáře.

Doina Jela prokázala velkou odvahu tím, že zapsala a napsala knihu, v jejíchž základech je uložena krutost v krystalickém stavu, ale současně i touha po spravedlnosti. Tuto knihu bychom měli číst všichni, což by do jisté míry nahradilo soudní proces, bez něhož bude společnost i nadále chorá a nevyléčená.

Všechno, co lidstvo udělalo, vymyslelo, čeho dosáhlo, i to, čím je, všechno to leží zázračně uchováno na stránkách knih.

Bylo by užitečnější studovat více lidi než knihy.

Spisovatelé by měli při psaní knih předstírat, že píší nejlepší dopis svého života pro svého nejchytřejšího kamaráda, což jim pomůže vyhnout se přílišnému vysvětlování.

Má práce, tak jako práce Proustova, sestává z jedné obrovské knihy, jenže já ji psal v běhu a ne na posteli nemocného.

Musela jsem z Bangladéše utéct. Napadali mě, prohlásili za odpadlici. Vláda na mě vydala zatykač. Moje knihy zakázali. Nakonec nade mnou muslimští fundamentalisté vyhlásili fatwu, rozsudek smrti. A nikdo se nepostavil na moji obranu.

Nic není v knize osudu psáno s větší jistotou než to, že tito lidé (černoši) mají být svobodní. Ani není o nic méně jisté, než že tyto dvě rasy, stejně svobodné, nemohou žít pod jednou vládou. Jejich povahy, zvyky a názory mezi nimi vytvořily nesmazatelné rozdíly

Knihy jsou hrobkami myšlenek.

Co ti ten parchant udělal, že jsi mu kvůli tomu pohodila knihu čelním sklem? (– Reece, Vzdej se mi.)

Poválečný odsun Němců z Československa dodnes zůstává živou a stále rozporuplnou událostí. Týká se řady posledních žijících účastníků, jejich potomků i těch, kteří stáli na druhé straně, na straně svědků bouřlivých shromáždění českých Němců toužících vejít Heim ins Reich. Tento příběh se rozpíná mezi nimi, těmi všemi, kteří prošli válkou. Rozpíná se mezi skutečnými historickými událostmi i mezi milníky jednotlivých lidských osudů. Rozpíná se ve skutečných ulicích skutečného města, které se muselo vyrovnat s poválečnou situací. Připomíná jeden z méně známých poválečných excesů, pochod na Pohořelice, který dodnes obestírá mnoho mýtů a polopravd. Smyslem této knihy není je vyvrátit ani zvážit míru provinění, obhajovat ani soudit. Je to příběh jednotlivce, který byl obětí války. (o knize Vyhnání Gerty Schnirch)

Příroda, i když se na ni dívám z nejvyšší věže fantazie, zůstává pro mě, stejně jako pro tolik lidí z mé země, velkou knihou moudrosti.

Když se do knihy dívá opice, nemůže z ní vyhlédnout apoštol.

Je tvrdé být obviňován pro nic za nic, ale horší, když se na vás koukají spatra burani, kteří jakživi nepřečetli knihu a nedostali se ani dvacet mil od místa, kde se narodili. (Kvothe)

Po osmi knihách už tolik nevnímám samotné psaní jako obřad a víc se soustředím na to, co chci říct.

Knihy musejí být těžké, protože je v nich celý svět.´´ (Inkoustové srdce)

Nejlepší knihy jsou takové, které člověku říkají, co už sám ví.

Piš jen knihy, které nemůžeš nenapsat, bez kterých bys trpěl. Knihy nezbytné.

Jsou knihy, jejichž společným jmenovatelem je absence čitatele.

“Žádný člověk není bezcenný, když pochopíte jeho touhy. Žádný život není nic. Ani těch nejhorších mužů a žen. Když pochopíte jejich srdce, zjistíte, že udělali něco šlechetného, co je aspoň trochu vykupuje z jejich hříchů.” ( Z knihy: Mluvčí za mrtvé)

Dítě spíš snese špínu, než aby mu chyběl loket, který by ho pochoval, a srdce, které by ho přivinulo. (z knihy Doktorka z domu Trubačů)

Knihy jsou pro lidi tím, čím jsou pro ptáky křídla.

Některou knihu čteme tak, jako bychom autorovi dávali almužnu.

Čteme si v příběhu vlastního života, jako bychom byli jeho součástí, jako bychom ho sami napsali. - Dash & Lily - Kniha přání

Miloval jsem útěky do světa slov a knih. (Jak mi Starbucks zachránil život)

Žádná kniha ani báseň není nikdy dokončena, jen dočasně opuštěna.

Je zoufalé nemít rozečtenou krásnou knihu, nemít v zásobě nic, co bychom mohli otevřít bez zklamání.

Nikdy nepřestanete číst, ani když přečtete všechny svoje knihy, stejně jako nikdy nepřestanete žít, přestože smrt je neodvratná.

Scénáře Jiřího Hubače, všechny bez výjimky, bylo možné točit jako kuchařskou knihu. Tam nebylo nic špatně. On byl skutečný Mistr.

Škoda, že se knihy kritizují, až už je pozdě.

Muži umělci jsou umělci, ženy umělkyně jsou ženy. Takhle věci fungují a bylo to tak vždycky. Literatura je ještě více macho-umění než ostatní. Existuje hranice mezi sentimentální literaturou a mužnou literaturou, na kterou by mělo být pamatováno. Muži spisovatelé mají svou plodnost velmi zakotvenou a je to hrůza, pokud žena prodá více knih než oni.

Kdybych byl diktátorem, zakázal bych zákonem půjčování knih.

„Má neamerická tragédie v Americe začíná tím, že mohu psát jen o prostředí, v kterém žiji. Ve svých knihách o Americe jsem tedy psal nejvíce o emigrantech. Ale i to málo z líčení výhradně amerického života v románech jako Sedmkrát v hlavní úloze, Půlnoční pacient aj. šla děsivě na nervy vlastníkům pravého a přímého pohledu na zdejší život. Proč? Povím to krátce: protože většina Američanů, nejen kritiků, nesnáší pohled na sebe z nového úhlu.“

MUŽI SÚ V KNIHÁCH ZAUJÍMAVEJŠÍ AKO V ŽIVOTE

Kniha je učitel bez hole a metly, bez křiku a zlosti. Nikdy nespí, když k němu přijdeme; ptáme-li se ho, nezatají své myšlenky; když se mýlíme, neposmívá se.

Lidé jsou nejlepší na deskách a v knihách, protože tak je můžete vypnout nebo vrátit na polici.

Žádná kniha není tak špatná, aby nebyla nějak užitečná.

Spálené knihy osvítily svět.

Tuto knihu věnuji svému starému psacímu stroji, na němž jsem napsal převážnou většinu svých dosavadních textů a který mi nedávno ukradli.(v úvodu ke knize Vzestup a pád české sociální demokracie)

Knihu bych nevyměnil za žádnou ženu na světě. (Nabídka pána Vonka)

Já myslím, že "navždycky" není nic víc než tohle. Prostě dlouhá šňůra samých "teď". A taky myslím, že nám nezbývá nic jinýho než se snažit žít naplno vždycky jenom jedno "teď" a nelámat si zbytečně hlavu ani s tím minulým "teď", ani s příštím. (z knihy Zaříkávač koní)

Kolik myslí zkažených, jako je tvoje, by však z této knihy vytěžilo extrémní závěr, že ve smíchu spočívá dokonalost člověka! Smích zbaví na chvíli sedláka strachu. Zákon však nabývá platnosti pomocí strachu, jehož pravé jméno je bohabojnost. (Jméno růže)

Bibliofil má ke knihám zhruba stejný vztah jako filatelista k zeměpisu.

Knihy jsou němí učitelé.

Často si přeju, aby to vzalo konec, Liesel, ale ty pak uděláš něco... já nevím, třeba sejdeš po schodech do sklepa se sněhulákem v rukou. (Zlodějka knih)

Pro NASA je vesmír stále vysokou prioritou.<br >(o budoucnosti americké vesmírné agentury)

Staré knihy čtou jen intelektuálové, a ty jsme už dokonale zvládli; právě u nich je nejméně pravděpodobné, že by četbou knih zmoudřeli. (Rady zkušeného ďábla)

Podle mne by se nikdo neměl do psaní autobiografie pouštět dřív, než jeho život skončil. (z knihy Andělé všehomíra)

Má vlasy jako peří. (Zlodějka knih)

Pospěšte, abyste přečetli nejlepší knihy. Není jich mnoho a může se státi, že váš život uplyne, než-li je přečtete.

Jsem nemocen psaním knih, a stydím se, když je dopíši.

Chtěl bych jednou v životě napsat knihu, která by byla tak dobrá a silná, že by upoutala i člověka stiženého zánětem okostice.

Každé vládnoucí náboženství se snaží postupně likvidovat všechny knihy, až na jednu, kterou tím diskredituje.

Dva největší lidské vynálezy - knihtisk, který vedl k rozšíření knih, a televize, která lidi odnaučuje číst.

Určitě by nebylo marné, kdybych mohl jako německý filozof Hegel, poté, co mu někdo předhodil, že jeho teorie neodpovídá skutečnosti, jednoduše pronést: "Ubohá skutečnost, ta na tom musí být špatně" (z knihy Andělé všehomíra)

Nikdy nepůjčuj knihy, protože nikdo ti je nikdy nevrátí. Jediné knihy v mé knihovně jsou ty, které mi půjčili jiní.

Kniha je základem poznání, učitelem věků, vládcem království ducha.

Nemusíte pálit knihy, abyste zničili kulturu. Stačí přesvědčit lidi, aby je přestali číst.

Knihy jsou řeky, které zavlažují celou zemi, jsou prameny moudrosti, knhy jsou hlubiny bezedné, těší nás ve smutku, jsou uzdou zdrženlivosti.

Ženy se mi kreslí líp, myslím, že to je přirozené. Muži mě baví, ale jako ženská můžu mít nějakou představu o tom, jaké to je být mužem. Chci hlavně reflektovat to, co prožívám a jak to prožívám. Když například čtu knihu, kterou napsala žena z pohledu muže, nechápu, co ji k tomu vedlo.

Nebezpečí má mnoho tváří. Aspoň myslím. - Dash&Lily;: Kniha přání

Existuje teorie, která říká, že když jednou někdo objeví zcela přesně, nač je vesmír a proč tu je, vesmír v tom okamžiku zmizí a bude nahrazen něčím ještě bizarnějším a nevysvětlitelnějším. Pak je tu ještě jiná teorie, která říká, že se to už stalo. (Z knihy Stopařův průvodce po Galaxii).

Kniha je nejlepším přítelem. Jsme knihami spojeni s duchem všech národů a dob.

Žádný šálek čaje není dost velký, ani žádná kniha není dost tlustá na to, abych byl spokojený.

Myslím, že by bylo smutné, kdybyste opravdu potřebovali náboženství k tomu, abyste byli dobří. Neboť když se nad tím zamyslíte, znamenalo by to, že buď jste získali svou morálku a své hodnoty z Bible, Koránu či jiné svaté knihy, anebo že jste dobří jenom proto, že se bojíte Boha, protože nechcete jít do pekla nebo chcete jít do nebe.

„Tvrzení, že nás prý jezuité naučili česky, je taková nehoráznost, když vidím ty Koniáše, kteří házeli knihy do plamenů, a hodili by do plamenů pekelných i lidi, kteří s nimi nesouhlasí - já to nechci nijak připomínat, pane poslanče, ale aspoň byste býval měl chodit na hodiny dějepisu, nebo aspoň si přečíst třeba román Temno. Ten napsal Alois Jirásek, což nebyl zcela jistě nepochybně komunista, abych vás uklidnil, že byste snad z toho zrudnul.“ (Právo, 30. dubna 2008)

Známkou dobré knihy je, že se tím více líbí, čím starší se člověk stává.

Norsko je jako dobrá kniha, která, ať cestujete od jihu či od západu, většinou začíná mírně a bez velikých efektů. Míli za mílí přidává na síle a tam, kde vrcholí, v divokých skalách, v ledovcích nad mořem, na tuleních výspách a v černém řevu vodopádů, tam nedá vydechnout. Jako k dobré knize i k Norsku se člověk vrací. Nemůže-li jinak, aspoň ve spaní.

Možná není problém tom, jak daleko jsou lidé od sebe, ale jak se s tím dokážou vyrovnat. Dash&Lily;: Kniha přání

V knihách jsem cestovala, a to nejen do jiných světů, ale na můj vlastní.

Muslimům má kniha urážlivá nepřijde, pouze islamistům. Protože islamisty uráží vše: to, jak žijeme, čím jsme jiní, jaký máme vztah k ženám, jaké máme touhy, to, že se smějeme. Islamisté milují smrt, nikoliv život.

Většina dnešních knih vypadá, jako by byly sepsány zajeden den, a to z knih, které byly přečteny den předtím.

Knihy, které se nedají číst, které třeba nejsou napínavé, mi přijdou arogantní. Sama ráda čtu napínavé a zábavné knihy. A se stejným očekáváním přistupuji i ke svým knihám.

Bábi měla sice proti čtení jisté námitky filozofického druhu, ale byla ta poslední, kdo by chtěl tvrdit, že knihy, zvláště ty s velkými stranami a na měkkém papíře, nemají své uplatnění.

Píšu jenom proto, abych rozšířil tu krásu, která mi teď patří. Nemám jiný důvod psát knihu, než abych přidal tři nebo čtyři stovky akrů ke svým velkolepým pozemkům.

Kdo chce psát o světě, který zná, musí nejdřív vědět, kdo je on. Mé knihy jsou vlastně o těchhle otázkách: kdo jsem, jak jsem se stal tím, kým jsem, a mám sám sebe prokouknutého?

V Hamletovi totiž nejde o dilema života a smrti, ale o bytí a nebytí – a to je dost velký rozdíl. Shakespeare asi věděl, proč Hamletova otázka zní: "Být, či nebýt?", a ne "Žít, nebo nežít?", jak je to v Saudkově překladu. Žití je to, co máme společné se všemi živočichy. Skutečné lidské bytí je dar posvěcený darem myšlení: "Myslím – tedy jsem!" konstatuje Descartes. A naproti tomu: "Co je člověk, umí-li na životě vydobýt jen potravu a spánek? Pouhé zvíře! Ten, který nám dal schopnost přemýšlet...jistě si nepřál, aby božský rozum v nás bez užitku hnil," uvažuje Hamlet. – v knize Deset vyznání (2001) Marcely Kašpárkové

Voda je mnohem rozumnější než lidé, ta kašle na hranice. (z knihy Anna, Hanna a Johanna)

Dobré knihy neprozradí všechna svá tajemství najednou.

Když dojde ke srážce dvou kultur, názory poraženého jsou potlačeny a vítěz pak sepíše historické knihy - knihy ve kterých opěvuje vlastní pravdu a pomlouvá poraženého nepřítele.

Knihy = pohodlí

Napsat knihu je těžké, ale ani přečíst ji není snadné.

Je pro mne chválou, že ty a tobě podobní opisují má slova do svých knih.

Vladimír je ryzí, láskyplný, intelektuální buldozér. Měl by o divadle Život napsat knihu. Je to brilantní herec, ale i rétor a učitel. Říká se, že není malých rolí. Viděl jsem jej ve spoustě představení, kdy svým výkonem udělal z představení dechberoucí spektákl.

Povedz mi, čo čítaš a ja ti poviem, komu si tú knihu ukradol.

Důvod, proč je napsáno tak málo dobrých knih je ten, že tak málo lidí, kteří umí psát, něco ví.

Nejdříve si knihu koupíš, potom si ji přečteš. Kolik spisovatelů by zemřelo hladem, kdyby tomu bylo naopak.

Řekla bych, že v průměru se dnes lidem daří dobře. Oni ale bohužel příliš hledí na to, aby se jim dařilo ještě líp, a zapomínají, že to není to nejdůlěžitější.(V rozhovoru pro knihu Renáty Holčákové Ztráty a nálezy v životě.)

Nevypadá to, že by knihovníci byli moudřejší než ostatní lidé.

Zjistila jsem, že můj deník je svého druhu katarze, ve které psaní neběhá kolem dokolečka, jak to někdy dělají myšlenky o některých událostech. (z knihy Andílek)

Jakkoliv je tedy budoucnost církve nepředvídatelná, zdá se mi, že můžeme předpokládat toto: Opus Dei v ní bude hrát velkou úlohu a dokonce ustanoví její nosnou strukturu, ať už se církevní stádce rozmnoží nebo se budou zmenšovat. – v úvodní kapitole knihy Případ Opus Dei

Nadepsat poslední stránky knihy slovem obsah zní v některých případech troufale.

S knihami je to jako s alkoholem. Nejsou dobré nebo špatné samy o sobě, ale tím, co v nás probouzejí.

To je pozoruhodné: ocenění in memoriam tedy není udělováno na základě zásluh zesnulé osobnosti, ale na základě ochoty pozůstalých účastnit se předávacího aktu.(součást odpovědi na otázku <q>Z Kanceláře prezidenta republiky vám před časem oznámili, že vašemu otci Jiřímu Hájkovi, který patřil k prvním mluvčím Charty 77, bude 28. října uděleno státní vyznamenání in memoriam. Slavnostního aktu jste se odmítl zúčastnit a řád nakonec udělen nebyl. Proč?</q>)

Čím více knih, tím méně moudrosti. Čím více souloží, tím méně dětí.

Knihy jsou nádobami ducha.

Heleďte, kompozice, to je jako kdybyste čet knihu, a když ji budete číst s velkejma pauzama, tak vždycky ten celek bude rozházenej. Tak je to i s kompozicí! Jakmile se do toho pustíte, tak musíte pořád tak trochu navazovat. Když to odložíte, tak najednou to, co se vám líbilo, se vám už líbit nebude!

Básníci mají být průměrní lidé, ani bozi, ani prodavači knih.

Kniha spisovatele B o tom, jak mu manželka udělala ze života peklo, stojí už po léta na listině bestsellerů. Tantiémy za ni dostává teď spisovatelova vdova.

"Podívej se na ty barvy," řekl táta. Je těžké, neoblíbit si muže, který nejenže si všímá barev, ale ještě o nich mluví. (Zlodějka knih)

Nikdy jsem neuvažoval, že bych mohl dělat něco jiného. Neměl jsem žádný diplom, žádnou jasnou kariéru. Je však obtížné stát se spisovatelem jako mladý. Raději nečtu své rané knihy. Ne kvůli tomu, že by se mi nelíbily, nepoznávám se v nich. Je to něco jako když se starý herec dívá na své bývalé postavy.

Květiny a knihy jsou pro mnoho lidí právě tak nezbytné jako denní chléb.

Slabá kniha je jako slabá žena. Kdekdo se s ní vyspí.

Sú to knihy vďaka ktorým mám pocit, že som snáď nebola celkom sama.

Manželství je kniha, jejíž první kapitola je psána ve verších a další v próze.

Když se hlava srazí s knihou a ozve se dutý zvuk, je to vždycky chyba té knihy? (D 399)

Knihy o zdraví čtěte pozorně, mohli byste zemřít na tiskovou chybu.

Nejužitečnější jsou knihy, které nutí čtenáře k doplnění.

Co je nejdůležitější v životě?.... Žít. (z knihy Doktorka z domu Trubačů)

Svět je nádherná kniha, ale nemá cenu pro toho, kdo v ní neumí číst.

Autor, který hovoří o svých vlastních knihách, je téměř tak špatný jako matka, která mluví o svých dětech.

Čínský spisovatel by se neměl bát kritizovat a ukazovat na temné stránky společnosti i lidské povahy. Neměli bychom ale mluvit jedním hlasem. Někomu je příjemnější křičet na ulicích a mluvit do světa, jiný svůj názor raději ve skrytu napíše do vlastní knihy.

Nejúplněji jsem obsažen jen a jen ve svých knihách. Bude-li je někdo číst za sto let, nebude ho zajímat, jaký jsem byl já. Pokud ano, tak si mě stvoří z toho, co si přečetl.

V životě jsem nikdy nikomu nezáviděl, spíš jsem schopen velkého obdivu k výlučnosti a výjimečnosti. Možná je to tím, že mám své kořeny na vesnici. To vesnické klukovství strašně pomáhá nehrát si na důstojnost. Neoblékat si ráno se sakem podobu na celý den, protože stejně nakonec každý pozná, že je to póza. Herec by měl být ve všedním životě svůj, aby mu zbylo dost sil, až se večer rozevře opona.<br>(závěr knihy Pokus o kus pravdy)

Knihy se dají zničit snadno. ALe slova budou žít tak dlouho, dokud si je lidé budou pamatovat. - Jsem zlomená

Místem, kam si chodíme pro vědomosti, jsou knihy samy. Pravou univerzitou dneška je sbírka knih.

Spálené knihy, nu budiž, ale spálené pečeně?

Mám vášeň učit děti, aby se staly čtenáři. Aby byly s knihou rády, nikoli stresovány. Knihy by neměly odrazovat, měly by být vtipné, vzrušující a nádherné.

Když chci něco objevit, začnu tím, že přečtu o všem, co už se v tomto oboru udělalo - na to jsou všechny ty knihy v knihovnách.

Stepní vítr nespálí všechno, ale lidská zloba a předsudek zkazí kdeco ( z knihy Na řece)

Má-li být toto spravedlnost, půjdu domů a spálím své právnické knihy.

... zavřete knihy a poslouchejte mě. Nebudeme se zabývat ničím menším než celým světem. - Země divů

Můžeme-li odpustit vydání špatné knihy, pak jen těm chudákům, kteří píší, aby se uživili.

Přes okno v Himmelstrasse mi hvězdy zapálily oči. (Zlodějka knih)

Věřím, že lidskou svobodu lze vyjádřit jedním slůvkem, které slouží jako cihlička přidržující dveře existence dokořán - možná. (Kniha - Možná, možná ne)

Taky jsem nedávno v jednom českém filmu slyšel, jak nějaká maminka vysvětluje chlapci, že v Boha nevěří, protože s takovým Bohem, který může dopustit takovouhle válku, nechce nic mít. Je to časté tvrzení a dá se libovolně rozšířit: jak mohl Bůh dopustit atomovou bombu, Černobyl nebo díry v ozónu?! To vše by náš boží poradce jistě hravě direktivní cestou zvládl. Jenže Bůh stvořil svět a dal mu dokonalý řád – a kdo zavedl do světa neřád, byl člověk – obdarovaný svobodnou vůlí. – v knize Deset vyznání (2001) Marcely Kašpárkové

Kniha zítřka je ne-kniha dneška.

Vlastní univerzitou našeho života je sbírka knih.

Můj čas není můj. Není můj od doby, kdy byl vydán „Jih proti Severu“. Skutečnost, že jsem od roku 1936 neměla čas si sednout k psacímu stroji a napsat – nebo se o to pokusit – další knihu, vám napoví, co tím myslím.

Jestliže nemůžeme s potěšením číst knihu zas a znovu, není třeba ji číst vůbec.

Každá kniha je dobrodružství. K tomu fantazie, nebo si přečíst něco jiného. To mě tlačilo do psaní.

Evoluce života na Zemi přirozeně je solidní vědecká teorie, která podává jednotný výklad dějů, které se odehrály v pozemské biosféře od doby vzniku života před minimálně 3,8 miliardy let. Podrobnosti najdete přirozeně jak v učebnicích evoluční biologie, tak v mnoha populárně/vědeckých knihách, které napsali naši odborníci, anebo které byly přeloženy do češtiny. Podtrhuji, že pro věřícího člověka tím nevzniká ani ten nejmenší problém, protože mezi vědou a vírou v křesťanském pojetí nemůže z principu být žádný rozpor. Rozpory jsou pochopitelně mezi vírou a pověrou a vědou a pavědou, ale tak tomu bylo odjakživa.

Nemilovat knihy znamená nemilovat moudrost. Nemilovat moudrost však znamená stávat se hlupákem.

Je nevyhnutné, aby človek vedel čítať nielen knihu, ale aj skutočný život.

Byl hrubý, primitivní, žádostivý potěšení těla a přitom chytrý a mazaný. V prostředí inteligence strany se něm říkalo, že nečetl jedinou knihu od doby Gutenberga, ale stejně se ho báli.

Stinnou stránkou nových knih je, že kvůli nim nemáme čas číst staré.

Dětská duše je kniha, v níž vychovatel neustále má čítati.

Kdo ničí knihy, ví, co dělá, a dělá, co ví. Jeho cíl je jasný: zastrašit, demotivovat, způsobit ztrátu historické paměti, zmírnit odpor, vzbuzovat pochybnost.

Hodnotu mají jen staré knihy. Novou si přece každý může napsat sám.

Nejlépe se člověk seznámí s určitým námětem, když o něm napíše knihu.

Kniha je nejmocnější zbraní národa. Národ, který si váží knih, váží si zároveň své duchovní nezávislosti a neztratí ji, dokud bude mít svou literaturu.

Dovoleným ulehčením je například to, když při přípravě na zkoušku nastudujeme stručný výtah z knihy, místo toho, abychom ji četli celou. Pokud je ten výtah dobře napsaný a obsahuje potřebná fakta, můžeme získat potřebné vědomosti způsobem, který nám ušetří spoustu času a úsilí. Opisování při zkoušce je ale nedovoleným ulehčením. Může sice ušetřit čas, ale získaná hodnost o svém nositeli podává klamavý a falešný obraz.

Znáš všechny knihy a autory, ale žádný jsi nečetla. To je, jako kdyby pršely peníze a tys odmítala chytit třeba jen jedinou minci. - Michael

Kniha neobstála při testu na bakteriích. Buď není vtipná, nebo bakterie nemají smysl pro humor.

Knihy píše každý, komu se zamane, ale prodat je, k tomu už je zapotřebí opravdového génia.

Kdykoliv začneš číst knihu, cítíš se, jako bys nastoupil do vlaku, který tě veze na prázdniny.

Nakladatel mě požádal, abych napsal knihu o technice malby. Napsal jsem ji. Když jsem ji přečetl, naučil jsem se malovat.

Úcta a láska jsou klíčem k úspěchu vašeho vztahu. Musíte jasně vyjádřit své potřeby. Musíte věřit sobě i partnerovi. - z knihy Láska, vztaky a přátelství

Až jako dospělý muž jsem pochopil, že člověk si nemůže, jak se mu zachce, zvolit pro život ten nejlákavější příběh svých knih, ale že musí přijmout ten příběh, který odpovídá tvaru jeho duše, a prožít ho až do konce.

Hyeny jsou všude a válka demoralizovala nebývalým způsobem. (odmítavá reakce na knihu Jana Tomasze Grosse Zlaté žně, která popisuje okrádání obětí holokaustu Poláky)

Kompilátor je autor knih z cizích citátů, aforista je autor citátů do cizích knih.

Jako spisovatelka až tak pilná nejsem. Když napíšu knihu, dám si pak klidně i dva roky pauzu. A co se týká talentu a jeho hranic: jsem si samozřejmě dobře vědoma svých limitů a je mi jasné, že tak jako Nabokov nikdy psát nebudu....

Knihy jako největší přátelé rády s námi rozmlouvají, o čemkoli s námi upřímně a jasně a bez přetvářky hovoří, poučují nás, dávají nám návody, povzbuzují nás, utěšují a jako přítomné nám předvádějí věci našemu zraku velmi vzdálené. Ó, podivuhodná je moc, vznešenost a přímo jakási božskost knih.

Člověka je možno poznat podle knih, které čte.

Ptáte se, dobří přátelé, komu se věřit má. Vězte - životu - ten učí líp než řečník, než kniha líp.

Všechny informace, co jsem četl ve školních knihách o Anglii a královně byly zajímavé, ale nic se nevyrovnalo osobnímu poznání. Moje oči jsou ta největší kniha na svétě

Čtení knih je bez užitku, když tě neuchvátí a nestanou se ti vodítkem.

Vždy mne irituje, když jsem nazýván cestopiscem. Tak jsem se rozhodli napsat něco o lidech, kteří nikdy neodešli.(o knize On the Black Hill)

Dům bez knih je jako tělo bez duše.

Raději bych byl člověkem v podkroví se spoustou knih, než králem, kterému se nechce číst.

Ženská duše je pro mě otevřená kniha, jenže napsaná v nesrozumitelném jazyce.

"... mysl potřebuje knihy, tak jako meč potřebuje brus, pokud má svoje hrany udržovat nabroušené." Hra o trůny

Politika není špatné povolání. Když uspějete, dostane se vám spousty poct. Když se zostudíte, můžete o tom aspoň napsat knihu.

Vesmír je plný myšlienok. Vždy sa nájde niekto, kto ich započuje a zapíše do knihy...

Lidstvo ukládá svou moudrost do knih, a proto samo zůstává blbé.

Knihy jsou lidem tím, čím jsou perutě ptákům.

Budoucnost je sto tisíc nitek, zatímco minulost je tkanina, kterou nelze utkat znovu.(Z knihy: Xenocida)

Kniha má schopnost dokazovat mi o člověku to, co nevidím, co o něm nevím.

Největší a nejmilejší poklonu mi nedávno složil jeden Skot. Moje poslední kniha prý se mu tak líbila, že si ji málem koupil.

Při čtení knih mívám pocit, že se v nich zapomíná na oběti lidských činů, nikdy v nich nemluví. Kromě jedné z nich, která mne velmi zaujala, a to Bez dcerky neodejdu. Četla jsem ji pětkrát. (Prodaná nevinnost)

Drazí-li se kniha s hlavou a zaduní to, je to vždy vinou knihy?

Je to jeden z těch, kteří si kryjí záda pro historické knihy. Když nyní neuspějeme, budou moci říci: Já vám to říkal.

Mě si vůbec nevšímejte. Já bych klidně někde zapomněl vlastní hlavu, kdybych ji neměl přišitou. (Reginald Půlbotka v knize Sekáč)

A jako většina trápení to napohled začalo šťastně.... Zlodějka knih

Literární kritikové zastupují většinu lidstva - tu, která knihy nečte.

Musíme přečíst hodně knih, abychom zjistili, o čem je život, a musíme hodně zažít, abychom přišli na to, že buď špatně žijeme, nebo jsme četli špatné knihy.

Dej muži zbraň a mužský mozek funguje se zjevným úspěchem, ale dej mu knihu...

Většina z nich je jako otevřená kniha... až ne tebe. Ty mě mateš.(Zář-Jake)

Čteme si v příběhu vlastního života, jako bychom byli jeho součástí, jako bychom ho sami napsali. (Dash & Lily: Kniha přání)

Domov je tam, kde Tě vítají, když vstoupíš. (z knihy Vyhnání Gerty Schnirch)

Domnívám se, že knih není nikdy dost.

Knihy jsou podobné domovu, do kterého se vracíme i za největší bouřky.

Na knihách je katastrofální, že se nedá číst víc než jedna najednou a že knihu jednou přečtenou nelze už nikdy víc číst prvně.

Je to politováníhodné. Nejen proto, že většina lidí nečte. Více než třetina Rusů po opuštění školy nevezme knihu do ruky a polovina nepřečte ročně ani jednu knihu. Důvodem není to, že by lidé zapomněli na tlusté literární časopisy a na dobu, kdy vedli vzrušené diskuze o smyslu života. Je to tím, že byl všeobecný veřejný diskurs doveden k naprosté duševní ubohosti.

Všechny knihy zežloutnou, ale kniha přírody má každý rok nové, nádherné vydání.

Nezáleží na tom, aby se učni v pamět vštípilo určité množství hotových poznatků, kterých se může kdykoli v knihách opět dočísti; nýbrž aby se mu osvětlila cesta zkušeností a pozorování, kteráž vede k nalézaní těchto poznatků, zkrátka: by semu vdechl filosofický duch vědy, kterýž by jej provázel ku každému předmětu jeho studia, jímžto, jsa již jím proniknut, jeho vlastní duch nabýval by síly a jistoty, a jenž by ho prodchnul živou láskou ku pravdě.

Kdybych uvěřil pomluvám, co o mě prohlašují známky z češtiny, nemohl bych ani pomyslet na psaní knih.

KNIHY ASI MAJU INŠTINKT POŠTOVÉHO HOLUBA, KTORÝ ICH VŽDY PRIVEDIE K TÝM SPRÁVNYM ČITATEĽOM

Lepší než vysedávat v knihovně je spávat se sečtělou ženou.

Nejtragičtější věcí v životě, kterou stojí za to popsat, je banální fakt, že nikdy nemáme to, co bychom chtěli mít, nejsme tam, kde bychom chtěli být, nejsme tím, čím bychom chtěli být. Každý z nás to prožíval v určité etapě svého života a kvůli tomu trpěl. Myslím, že o tom je moje kniha.

Rozumný člověk má vědět, co třeba mít v hlavě a co se má hledat v knihách.

Pamatuj, Mayo: Ve dvaceti nemusíme docenit to, co doceníme ve čtyřiceti, a vice versa. To platí o knihách i o životě jako takovém. (Příběhy opředený život A. J. Fikryho)

Jsou knihy, které je třeba jen ochutnat, jiné je třeba zhltnout, a konečně jsou takové, které je nutné takříkajíc přežvýkat a pomalu trávit.

Jsou horší zločiny, než pálení knih. Daleko horší je je nečíst.