Nezáleží na tom, aby se učni v pamět vštípilo určité množství hotových poznatků, kterých se může kdykoli v knihách opět dočísti; nýbrž aby se mu osvětlila cesta zkušeností a pozorování, kteráž vede k nalézaní těchto poznatků, zkrátka: by semu vdechl filosofický duch vědy, kterýž by jej provázel ku každému předmětu jeho studia, jímžto, jsa již jím proniknut, jeho vlastní duch nabýval by síly a jistoty, a jenž by ho prodchnul živou láskou ku pravdě.

Úcta a láska jsou klíčem k úspěchu vašeho vztahu. Musíte jasně vyjádřit své potřeby. Musíte věřit sobě i partnerovi. - z knihy Láska, vztaky a přátelství

Před použitím si knihu přečtěte!!!

Knihy píše každý, komu se zamane, ale prodat je, k tomu už je zapotřebí opravdového génia.

Jsem nemocen psaním knih, a stydím se, když je dopíši.

Pokoj bez knih je jako tělo bez duše.

Hyeny jsou všude a válka demoralizovala nebývalým způsobem. (odmítavá reakce na knihu Jana Tomasze Grosse Zlaté žně, která popisuje okrádání obětí holokaustu Poláky)

Když si vezmeš na cestu knížku, stane se něco podivuhodného: začne shromažďovat tvé vzpomínky. Později ji stačí jen otevřít a ty budeš zase tam, kde sis z ní poprvé četla. Všechno se vrátí už s prvními slovy: obrazy, vůně, zmrzlina, kterou jsi při čtení jedla... Věř mi, knihy jsou jako mucholapka. Na ničem neulpívají vzpomínky tak dobře jako na potištěných stránkách.

Chcete si připadat chytřejší? Čtěte hloupé knihy.

Moje srdce je jako otevřená kniha, aby si v ní celý svět mohl číst.

Čas jako všeničící proud odnáší vše. (Smrť v knize Mort)

Má vlasy jako peří. (Zlodějka knih)

Kniha měla ten účinek, jaký obvykle dobré knihy mívají - hlupáci po ní zhloupli, moudří zmoudřeli a zbývající tisíce se nezměnily.

"Ticho není klid ani pokoj, a není ani mír." (Zlodějka knih)

Dobré knihy neprozradí všechna svá tajemství najednou.

Když mám něco málo peněz, kupuji knihy; a když něco zbyde, nakoupím jídlo a oblečení.

Jedině muž, nikdy žena, je s to hodinu před plesem číst filosofickou knihu nebo dokonce na plese na ni myslet.

Na světě je dnes už tolik knih, že při příští potopě Bůh pravděpodobně nepoužije vodu, ale papíru.

Když je autor prodejný, neznamená to ještě, že lidé kupují jeho knihy.

Čtení knih je bez užitku, když tě neuchvátí a nestanou se ti vodítkem.

Možná není problém tom, jak daleko jsou lidé od sebe, ale jak se s tím dokážou vyrovnat. Dash&Lily;: Kniha přání

Život nezískává na hodnotě délkou, trváním, ale hloubkou, obsahem... Čteme-li něčí životopis, také jej nehodnotíme podle tloušťky knihy. ale podle bohatosti obsahu a formy zpracování.

Nejlepší kniha je ta, o které si každý čtenář myslí, že by ji mohl napsat sám.

Rád cítím hnůj v maštalích, ale v knihách ho nemohu vystát.

Staré dřevo k spálení, stará kniha ke čtení, staré víno k pití, starý přítel k vyprávění.

Slabá kniha je jako slabá žena. Kdekdo se s ní vyspí.

On byl cvok, který se natřel načerno a porazil celý svět. Ona zlodějka knih, která neměla slova.

"Umírající kdovíproč vždycky kladou otázky, na které znají odpověď. Snad je to proto, že tak tak mohou umřít a nemýlit se." (Zlodějka knih)

Občas si člověk přečte nějakou knížku a pocítí až fanatickou potřebu přesvědčit úplně každého, aby si ji přečetl také, protože se mu zdá, že je to jediný způsob, jak náš roztříštěný svět uvést zase do pořádku. A pak jsou knihy jako Císařský neduh, o kterých lidem vykládat nemůžete, knihy tak jedinečné, tak zvláštní a vaše, že když o své lásce k nim promluvíte, máte dojem, že je zrazujete.

Setkávání s Bohem musí vycházet zevnitř. Musím k Němu přistoupit a s pomocí jeho Slova kráčet vpřed, kudy On chce, abych šel. (Slova papeže Františka k významu modlitby v jeho životě z knihy „Papež František – muž modlitby“)

Muslimům má kniha urážlivá nepřijde, pouze islamistům. Protože islamisty uráží vše: to, jak žijeme, čím jsme jiní, jaký máme vztah k ženám, jaké máme touhy, to, že se smějeme. Islamisté milují smrt, nikoliv život.

Kniha Přísloví uštědřuje tvrdé rány lenochům, a křesťanský kazatel dobře činí, odsuzuje-li často ten veliký hřích zahálky, který je matkou veliké rodiny hříchů.

Skutečná universita dnešní doby je sbírka knih.

Na knihách je katastrofální, že se nedá číst víc než jedna najednou a že knihu jednou přečtenou nelze už nikdy víc číst prvně.

Byla to pro mě záhada, a teď to bude navždy. Z knihy Pianista: Wladyslaw Szpilman

Dostal jsem dopisy od šesti různých lidí. Jeden byl z Austrálie, jeden z Německa a další pro změnu z Anglie, ale všichni psali stejně: „Vaši knihu CESTA jsem vzal do ruky po večeři a skončil až druhý den ve tři čtvrtě na čtyři ráno a pak jsem vstal z postele, šel nahoru, vzbudil děti a prostě jsem seděl na posteli a držel je v náručí.“

Můj čas není můj. Není můj od doby, kdy byl vydán „Jih proti Severu“. Skutečnost, že jsem od roku 1936 neměla čas si sednout k psacímu stroji a napsat – nebo se o to pokusit – další knihu, vám napoví, co tím myslím.

Tam kde se pálí knihy, posléze se upalují lidé.

Nahé jsou všechny národy bez knih a nemohou zápolit beze zbraně s protivníkem našich duší, uchystané za kořist věčných muk.

Raději bych byl člověkem v podkroví se spoustou knih, než králem, kterému se nechce číst.

Každý nový román posouvá můj termín odevzdání, tak mě jen nechte žít tak dlouho, abych dokončil další knihu.

Kromě mě, jen moji překladatelé čtou každé slovo mých knih.

Úžasnou věcí na knihách je, že jsou v nich občas fantastické obrázky.

Byl plachý, úzkostlivý, mírný a dobrý, ale knihy psal kruté a bolestné. Svět viděl plný neviditelných démonů, kteří ničí a rvou člověka nechráněného. Byl příliš jasnovidný, příliš moudrý, aby dovedl žít, příliš slabý, aby bojoval, slabostí ušlechtilých, krásných lidí, kteří nedovedou podstoupiti boj se strachem před nedorozuměními, nelaskavostmi, intelektuální lží, vědouce předem, že jsou bezmocní a podléhající tak, že zahanbují vítěze.

Umění knihtisku je faktem, od něhož se datuje druhý díl světa a umění, který se od prvního zcela liší.

Je to politováníhodné. Nejen proto, že většina lidí nečte. Více než třetina Rusů po opuštění školy nevezme knihu do ruky a polovina nepřečte ročně ani jednu knihu. Důvodem není to, že by lidé zapomněli na tlusté literární časopisy a na dobu, kdy vedli vzrušené diskuze o smyslu života. Je to tím, že byl všeobecný veřejný diskurs doveden k naprosté duševní ubohosti.

„Duchovní“ povaha vatikánských zájmů se neprojevuje tím, že by představitelé či diplomaté Svatého stolce jednali za všech kolností nezištně, altruisticky, že by zásadně vylučovali možnost využít slabostí svých partnerů či protivníků atd. Mají však odlišné pořadí priorit, než je jinak běžné, a z toho plyne, že jsou občas „nevypočitatelní“, čímž se rozumní, že jejich postup nelze odhadnout podle měřítek, která se užívají jinde. Při jednáních se „světskými státy“ jsou pro Vatikán často důležité mnohé věci, jež jsou pro jeho protějšek vedlejší a naopak. Je-li postaven před volbu, může pozorovatele překvapit tím, že se rozhodne pro variantu, jež je pro něho podle veškerého zdání nevýhodná. Ale udělá to vědomě, protože tím získá něco v oblasti, o které onen pozorovatel nemá ani tušení. — v knize Fenomén Vatikán (2004)

To, co je skvělé na čtení, je, že na jednom řádku můžete narazit na něco, co jste se snažili vyjádřit celý život, nebo něco, na co jste se snažili přijít celý život.

Je škoda, že se do Polska nepodařilo přenést například humor Divadla Járy Cimrmana, který mám moc rád. Jsem přesvědčen, že kdyby vyšla v Polsku kniha jejich her, měla by velký úspěch.

... většina problémů, jež svět za mého života zažil, vzešla z kontinentální Evropy a jejich řešení odjinud... (2002, v knize Umění vládnout)

Je to spíš jihoafrický Dostojevskij než Tolstoj. Coetzee se zajímá o lidské niterné a filosofické záležitosti. Explicitní vyjadřování jihoafrické nositelky Nobelovy ceny za literaturu za rok 1991 Nadine Gordimerové je mu však cizí. Její knížky, to jsou vlastně moderní dějiny Jihoafrické republiky. To se o Coetzeeho knihách říct nedá.

Poláci závidí, že sami nemají mezi spisovateli tak velkého psychologa. S naším pocitem nedostatečnosti se však mísí dvojznačný vztah ke všemu ruskému – jejich kulturu milujeme, nenávidíme, obdivujeme i zesměšňujeme zároveň. Milujeme ji ovšem právě proto, že ji můžeme tak snadno odsoudit – ukazuje přece tolik hrůz, špatných životních podmínek, pohrdání lidskou důstojností a krutostí páchaných na malých národech. Ale zase – polská knihkupectví jsou plná knih, opakujících dokola, že Dostojevskij nenáviděl Polsko, ale plynně hovořil naší mateřštinou. To nás uklidňuje, protože nic nepovažujeme za krutější pohrdání, než neúctu ke kráse polštiny. A teď si představte, že sám velký Dostojevskij dobře znal naši kulturu, tajně ji obdivoval, četl Mickiewicze a možná si od něj trochu vypůjčoval. No není to skvělé?.

Knihu bych nevyměnil za žádnou ženu na světě. (Nabídka pána Vonka)

Nakladatel mě požádal, abych napsal knihu o technice malby. Napsal jsem ji. Když jsem ji přečetl, naučil jsem se malovat.

Jako autoři detektivek se snažíme, aby naše knihy prováděly jakousi diagnózu současnosti a měly hlubší poselství, a aby mluvily o nás samých.

Bibliofil má ke knihám zhruba stejný vztah jako filatelista k zeměpisu.

Kdykoliv začneš číst knihu, cítíš se, jako bys nastoupil do vlaku, který tě veze na prázdniny.

Dneska máme už knihy o knihách a popisy popisů.

Mimo psa je kniha nejlepší přítel člověka. Uvnitř psa je moc tma na čtení. (Rozesmátá mrtvola)

Psaní o České republice mi hodně pomohlo. Při umístění knihy jsem si uvědomil, že obsah je velmi můj, intimní, nepíšu jen o České republice, ale také o sobě.

Rozpočet by měl být vyvážený, státní pokladna by se měla znovu naplnit, veřejný dluh by se měl snížit, arogance úřednictva by se měla zmírnit a být pod dozorem a pomoc cizím zemím by se měla omezit, pokud Řím nemá přijít na mizinu. Lidé se opět musí naučit pracovat namísto toho, aby žili z veřejné podpory. (z knihy A Pillar of Iron od Taylor Caldwellové)

Tuto knihu věnuji svému starému psacímu stroji, na němž jsem napsal převážnou většinu svých dosavadních textů a který mi nedávno ukradli.(v úvodu ke knize Vzestup a pád české sociální demokracie)

Knihy jsou nesmrtelnými potomky otců, jimiž pohrdají.

Má práce, tak jako práce Proustova, sestává z jedné obrovské knihy, jenže já ji psal v běhu a ne na posteli nemocného.

Knihy o zdraví čtěte pozorně, mohli byste zemřít na tiskovou chybu.

Je nevyhnutné, aby človek vedel čítať nielen knihu, ale aj skutočný život.

Všechny knihy, jejichž obsah souhlasí s koránem, jsou zbytečné; ostatní pak nebezpečné.

Slova knih nás vždy vzruší, důležité však je, aby nás změnila.

To je pozoruhodné: ocenění in memoriam tedy není udělováno na základě zásluh zesnulé osobnosti, ale na základě ochoty pozůstalých účastnit se předávacího aktu.(součást odpovědi na otázku <q>Z Kanceláře prezidenta republiky vám před časem oznámili, že vašemu otci Jiřímu Hájkovi, který patřil k prvním mluvčím Charty 77, bude 28. října uděleno státní vyznamenání in memoriam. Slavnostního aktu jste se odmítl zúčastnit a řád nakonec udělen nebyl. Proč?</q>)

Knihami mrtví poučují živé.

Následkem toho nacházím znova a znova lidi v jejich nejlepší i nejhorší podobě. Vidím jejich ošklivost i jejich krásu, a divím se, jak může mít tatáž věc obojí tvář. (Zlodějka knih)

Kniha, která nestojí za dvojí čtení, nestojí za jedno.

Vše, čím Vatikán je a co dělá, je zcela podřízeno tomuto základnímu účelu služby „duchovním“ cílům vyplývajícím z papežovy role náboženského vůdce. — v knize Fenomén Vatikán (2004)

Knihy je třeba číst s takovou rozvahou a opatrností, s jakou byly napsány.

Pokud je Berkeley to, co se v 60. letech přihodilo americkým univerzitám, a Andy Warhol to, co se přihodilo výtvarnému umění, pak Portnoyův komplex je to, co se přihodilo židovské americké literatuře – padla veškerá (a zejména sexuální) tabu. (o knize Philipa Rotha)

Vyrostl ze své knihovny, jako se vyrůstá z kazajky. Knihovny všeobecně mohou být duchu příliš těsné nebo nadměrně velké.

MUŽI SÚ V KNIHÁCH ZAUJÍMAVEJŠÍ AKO V ŽIVOTE

„A pak ať někdo tvrdí, že rodinná disharmonie působí neblaze na intelektuální výkony dětí. Nás se to rozhodně netýkalo, naše slovní zásoba se dramaticky rozšiřovala.“ - Druhá stříbrná kniha snů

Doba je taková, že každý by se měl mít na pozoru před psanými knihami.

Nemoci usnout a nesmět se pohnout: manželská postel (kniha: Nesmrtelnost)

Když kniha, jakákoliv kniha, dosáhne jisté intenzity uměleckého prožitku, stává se literaturou.

Knihy jsou hrobkami myšlenek.

Psaní se u mě rovná výzkumu. Při psaní ohledávám, ochutnávám, zkoumám. Musí tam jít o něco zásadního. Na začátku knihy jsem jiný než po dopsání.

Čtu hodně, ale nemyslím si, že jsem historik nebo expert: většina z knih, které jsem schroupal jsou závažné, ale i pro širokou veřejnost.

Ten, kdo čte, žije s každou další knihou život navíc. Kdo nečte, má jen ten svůj.

Aby sme mohli čítať dobré knihy, nesmieme čítať zlé, lebo život je krátky a naše sily sú ohraničené.

Knihy nemají být nářadím, které by zdobilo dům, nemají býti cenným zbožím, nýbrž mají býti zásobnicí, která živí ducha.

Toto zabije ono. Kniha zabije budovu. (Chrám Matky Boží v Paříži)

Největší a nejmilejší poklonu mi nedávno složil jeden Skot. Moje poslední kniha prý se mu tak líbila, že si ji málem koupil.

Nezáleží na tom, jak mnoho máš knih, ale jaké jsou. (Non refert quam multos sed guam bonos habeas libros.)

Kritik dopsal konečně svou zdrcující recenzi, teď si bude moci tu knihu v klidu přečíst.

Každá kniha je dobrodružství. K tomu fantazie, nebo si přečíst něco jiného. To mě tlačilo do psaní.

Kvůli tomuhle čteme: protože skoro každá (aspoň trochu dobrá) kniha se nějak dotýká našeho skutečného života, protože téměř pokaždé narazíme na něco, co jsme prožili nebo prožíváme. (Báječný rok)

Slova tóry se zjeví jen tomu, kdo je miluje. A my jsme chtěli mluvit o knihách, a nemilovali jsme je, chtěli jsme se jim vysmát... (Foucaultovo kyvadlo)

Člověk prý se vždy vrací k svým prvním láskám. Zvláště k těm, kterých tehdy ve své hlouposti nepochopil. S lidskými láskami se to daří jen ve snu, ale dvě věci hodné pomilování uvítají ztraceného milence i v šedinách: knihy a rodná země.

Stepní vítr nespálí všechno, ale lidská zloba a předsudek zkazí kdeco ( z knihy Na řece)

S každou další Wilsonovou knihou se však jejich vědecká úroveň zhoršovala.

Když dojde ke srážce dvou kultur, názory poraženého jsou potlačeny a vítěz pak sepíše historické knihy - knihy ve kterých opěvuje vlastní pravdu a pomlouvá poraženého nepřítele.

Nikdy nečtu předem knihu, kterou mám recenzovat, abych nebyl předpojatý.

Bible se dnes křesťanům znovu stala lidskou knihou. Nevidí v ní spis nadiktovaný Bohem, tak jako jej v ní neviděl ani Ježíš. Kdyby byl takto chápal Starý zákon, nemohl by říci nejedno své: "Říkáno bylo starým, ale já pravím vám" (Mt 5). Nebyl by tak směle přestupoval přikázání...

Domnívám se, že knih není nikdy dost.

Stroj času skutečně existuje, jsou jím knihy.

V životě mne mrzí jedna věc. Na světě je tolik krásných knih, že je nikdy nestihnu všechny přečíst.

...celé Písmo je jediná kniha, jež míří ke stejnému cíli, božskému Slovu, pochází od jediného Boha a byla napsána jediným Duchem.

„Má neamerická tragédie v Americe začíná tím, že mohu psát jen o prostředí, v kterém žiji. Ve svých knihách o Americe jsem tedy psal nejvíce o emigrantech. Ale i to málo z líčení výhradně amerického života v románech jako Sedmkrát v hlavní úloze, Půlnoční pacient aj. šla děsivě na nervy vlastníkům pravého a přímého pohledu na zdejší život. Proč? Povím to krátce: protože většina Američanů, nejen kritiků, nesnáší pohled na sebe z nového úhlu.“

Evoluce života na Zemi přirozeně je solidní vědecká teorie, která podává jednotný výklad dějů, které se odehrály v pozemské biosféře od doby vzniku života před minimálně 3,8 miliardy let. Podrobnosti najdete přirozeně jak v učebnicích evoluční biologie, tak v mnoha populárně/vědeckých knihách, které napsali naši odborníci, anebo které byly přeloženy do češtiny. Podtrhuji, že pro věřícího člověka tím nevzniká ani ten nejmenší problém, protože mezi vědou a vírou v křesťanském pojetí nemůže z principu být žádný rozpor. Rozpory jsou pochopitelně mezi vírou a pověrou a vědou a pavědou, ale tak tomu bylo odjakživa.

Žádná z knih opravdového spisovatele není založena čistě na fikci s výjimkou memoárů.

Květiny a knihy jsou pro mnoho lidí právě tak nezbytné jako denní chléb.

Co ti ten parchant udělal, že jsi mu kvůli tomu pohodila knihu čelním sklem? (– Reece, Vzdej se mi.)

Dům bez knih je jako tělo bez duše.

Hodnotu mají jen staré knihy. Novou si přece každý může napsat sám.

K čemuž je dále nutno přičíst tradiční handicap českých spisovatelů: berou své knihy vážně. Dyk tak ztratil fůru času hledáním fundamentální ideje a spřádáním nenápadně morálních pravd, jimž jest nechat v románu zaznít. (Ad acta )

Popularita knih a filmů zabývající se válkou a násilím se dá srovnat s pornografií....svědčí o potěšení, které poskytuje zástupné uspokojení frustrovaných sklonů.

Nikdy nepřestanete číst, ani když přečtete všechny svoje knihy, stejně jako nikdy nepřestanete žít, přestože smrt je neodvratná.

Čteme si v příběhu vlastního života, jako bychom byli jeho součástí, jako bychom ho sami napsali. - Dash & Lily - Kniha přání

Obsah některých knih dokáže strávit jen oheň.

Žena je buď kniha se sedmi pečetěmi anebo korespondenční lístek.

Mě si vůbec nevšímejte. Já bych klidně někde zapomněl vlastní hlavu, kdybych ji neměl přišitou. (Reginald Půlbotka v knize Sekáč)

Bůh mě dal tuto velikou knihu, abych z ní kázal, a vložil-li do ní něco, co shledáváte nevhodným, jděte a stěžujte si Jemu, ne mě. Já jsem jenom Jeho služebník, a je-li Jeho poselství, jež mám hlásat, nepříjemné, nemohu s tím nic dělat.

Nikdy jsem neuvažoval, že bych mohl dělat něco jiného. Neměl jsem žádný diplom, žádnou jasnou kariéru. Je však obtížné stát se spisovatelem jako mladý. Raději nečtu své rané knihy. Ne kvůli tomu, že by se mi nelíbily, nepoznávám se v nich. Je to něco jako když se starý herec dívá na své bývalé postavy.

Historické knihy a učebnice podlehnou zkáze, zplesniví, shoří - pověst nikoli.

Vesmír je plný myšlienok. Vždy sa nájde niekto, kto ich započuje a zapíše do knihy...

Nejdříve si knihu koupíš, potom si ji přečteš. Kolik spisovatelů by zemřelo hladem, kdyby tomu bylo naopak.

Je pro mne chválou, že ty a tobě podobní opisují má slova do svých knih.

Tohle je kniha rozmazleného dítěte, věnovaná všem ztřeštěncům, kteří jsou příliš čistí, aby mohli šťastně žít. Kniha pro ty, kteří by neměli trpět odloučením, které sami vyprovokovali, a kteří přesto trpí bolestí tím nezvratnější, že o sobě vědí, že jedině oni sami jsou za ni zodpovědní.

Každé ráno sa rodím a preto každý deň robím to čo by som robil keby som celý život mal prežiť vediac čo viem dnes Styeman Karlen, z knihy Benátčan

Volům leží knihy v žaludku.

Nemám ráda, když se věci rozebírají, když se mluví dlouze o tom, co si myslíme, o čem sníme. Proto jsem se rozhodla vyjadřovat se ve svých knihách velice prostě.

Zdá se mi, že člověk, který prošel branou smrti a teď už vidí skutečnou velikost a dobrotu Boží – a v jejím světle si promítá zpětně celý svůj život, vidí každý svůj čin v těch nejširších a místně i časově nejvzdálenějších souvislostech po zákonu příčiny a následku a vidí tedy všechny své chyby se všemi jejich blízkými i vzdálenými důsledky – i chyby jiných, zrozené z těchto jeho chyb – ani se nemůže rázem oddat tváří v tvář Bohu věčnému blaženství. (...) Duši otevřenou tomuto poznání musí zachvátit nesmírná lítost, bolestná lítost, která pak trvá tak dlouho, dokud se na mapě zla budou stále ještě objevovat další a další důsledky našich zlých činů. A v tomto očistném ohni lítosti nad kdysi způsobeným a nadále působícím zlem vidím očistec. – v knize Deset vyznání (2001) Marcely Kašpárkové

Síla knih spočívá v nabídce různých druhů věčnosti.

Existence Bible, jako knihy pro lidi, je tím nejprospěšnějším, co kdy lidstvo poznalo. Každý pokus toto nějak znevážit či podcenit je zločinem proti lidstvu.

Knihy = pohodlí

Smutek je k tomu abychom plakali radost abychom výskali kam člověk pohlédne samý pláč a výskot ale o tom už napsal tlustou knihu.

Dovoleným ulehčením je například to, když při přípravě na zkoušku nastudujeme stručný výtah z knihy, místo toho, abychom ji četli celou. Pokud je ten výtah dobře napsaný a obsahuje potřebná fakta, můžeme získat potřebné vědomosti způsobem, který nám ušetří spoustu času a úsilí. Opisování při zkoušce je ale nedovoleným ulehčením. Může sice ušetřit čas, ale získaná hodnost o svém nositeli podává klamavý a falešný obraz.

Je zoufalé nemít rozečtenou krásnou knihu, nemít v zásobě nic, co bychom mohli otevřít bez zklamání.

!!! POZOR SPOILER KE KNIZE LOVCI!!!! Během jednoho týdne jsem zabil premiérku i prezidenta. Myslím, že tohle se zapíše do dějin.

Dříve nesměly mladé dívky ani číst takové knihy, jaké dnes samy píší.

Lidem říkám, že jsem nikdy nepřečetl ani jedinou svou knihu. Oni si myslí, že si z nich dělám legraci, ale je to pravda pravdoucí.

Láska je prapodivný vládce a šťastný ten, kdo nesetká se leč v knihách s její krutostí!

Stinnou stránkou nových knih je, že kvůli nim nemáme čas číst staré.

Mé knihy, to jsem já!

Nikdy nečtu knihu, na kterou mám psát recenzi; člověk je pak příliš zaujatý.

Dějiny nevytváří náhoda ani bohové. Jsme to my sami. (Noc vlčice - Moira, kniha 3.)

Kniha - výrobek - se rozeběhne po pultech, lidi si to přečtou - a to je konec zprávy.

"Lepší říct bolestivou pravdu než uklidňující lež, protože pravda si nakonec svou cestu ven najde a zraní tak víc, než by vůbec musela." ANONYM (úvod knihy Pohiodlné lži)

Nepišme pouze proto, aby nám příbývalo knih, hleďme každou knihou důkladně zakrýti nějakou mezeru v naší literatuře.

Lepší než vysedávat v knihovně je spávat se sečtělou ženou.

Než jsem podepsal Chartu 77, tak jsem měl již za sebou čtyři rozsudky a léta věznění za protikomunistickou, dnes již soudně rehabilitovanou, odbojovou činnost. Podrobnosti … jsou popsány v knize „Vladimír Hučín, není to o mně, ale o nás“. Nepatřil jsem k žádným významným chartistům, ale když šlo o mé časté zadržování na 24 nebo 48 hod. tak se to většinou neobešlo bez tvrdých zákroků příslušníků StB - SNB při nichž tekla i krev. Po mém propuštění z věznice Minkovice v r. 1986 jsem viděl v Ch 77 i určitou naději pro svoji další činnost … o to větší bylo mé zklamání … po 17.listopadu 1989 … osobně jsem ve společenství Ch 77 poznal celou řadu kvalitních lidí, ale když už se řekne "A" tak by se mělo říci i "B". Je možné, že toto mé malé prohlášení ke 30. výročí CH 77 bude pro mnohé čtenáře málo konkrétní, ale já jsem ochoten v případě zájmu sdělit další podrobné informace a nést v tomto směru jak říkají právníci, důkazní břemeno !

Vzdělání kdysi souviselo s ambicí dokázat, že domnělé jistoty jsou iluzivní. Společnost, která ve jménu domnělé efektivity a oslněná představou, že vše může podřídit kontrole ekonomického pohledu, osekává svobodu myšlení, a tím se připravuje o možnost rozpoznat iluze jako iluze, se upsala nevzdělanosti, ať ve svých databázích shromáždila jakoukoliv sumu vědění. (poslední věta v knize Teorie nevzdělanosti: omyly společnosti vědění)

Všude jsem hledal klid a nikde jej nenacházel, až v koutku s knihou.

Pro čtenáře je dobrá kniha nejlevnějším koníčkem, pro autora nejdražším.

Kdybych uvěřil pomluvám, co o mě prohlašují známky z češtiny, nemohl bych ani pomyslet na psaní knih.

Ten, kto hledá jádro příběhu v prostoru mezi knihou a autorem, se mýlí. Pátrat není třeba v prostoru mezi autorem a tím, co napsal, ale v prostoru mezi textem a čtenářem.

Važme si knih, dobrých a užitečných nad zlato a drahé kamení, ježto jsou nejvěrnějšími průvodci, kteří nám nejjistější cestu ke ctnosti a moudrosti ukazují.

Buďte opatrní při četbě lékařských knih. Kvůli tiskové chybě byste mohli umřít.

Sjednocená Evropa je klasickým utopickým projektem, pomníkem marnivosti intelektuálů, programem, jehož nevyhnutelným údělem je krach..." (2002, v knize Umění vládnout)

Některé knihy byly, jak se zdá, napsány ne proto, aby se z nich člověk poučil, ale aby se dověděl, že autor něco zná.

Knihy, které každý chválí, jsou ty, které nikdo nečte.

Řekli nám, že to musíme mít hotové včas, protože vychází nový Harry Potter a v regálech by pro nás nezbylo žádné místo.(o své knize )

Společnost knih lze volit lépe, než společnost lidskou. Tím spíše se mezi knihami vybírej přátele pro celý život.

Knihy a tablety by měly být dětem ukázány a dospělí by měli pomoci dětem je objevovat. Ukázat cenné věci. Je třeba být průvodcem.

Kniha je nejtrpělivější a nejzábavnější společník.

Poválečný odsun Němců z Československa dodnes zůstává živou a stále rozporuplnou událostí. Týká se řady posledních žijících účastníků, jejich potomků i těch, kteří stáli na druhé straně, na straně svědků bouřlivých shromáždění českých Němců toužících vejít Heim ins Reich. Tento příběh se rozpíná mezi nimi, těmi všemi, kteří prošli válkou. Rozpíná se mezi skutečnými historickými událostmi i mezi milníky jednotlivých lidských osudů. Rozpíná se ve skutečných ulicích skutečného města, které se muselo vyrovnat s poválečnou situací. Připomíná jeden z méně známých poválečných excesů, pochod na Pohořelice, který dodnes obestírá mnoho mýtů a polopravd. Smyslem této knihy není je vyvrátit ani zvážit míru provinění, obhajovat ani soudit. Je to příběh jednotlivce, který byl obětí války. (o knize Vyhnání Gerty Schnirch)

Autor, který hovoří o svých vlastních knihách, je téměř tak špatný jako matka, která mluví o svých dětech.

Knihy, jsou klidní a spolehliví přátelé.

Je pro mě velmi důležité, aby kniha vypadala tak, jak chci. Jsem přece nejen spisovatel, ale i výtvarník, proto je pro mě kniha důležitá především jako objekt.

... opravdu soudní čtenáři z této knihy musí vyčíst, že pravým vstupem na mystickou cestu je zvyšování mravní hodnoty jejich bytosti skutky mravnosti. (Přímá stezka)

Knihy jsou pro lidi tím, čím jsou pro ptáky křídla.

Říká se, že válka je nejlepší přítel smrti, ale musím vám povědět, že já to vidím jinak. Pro mě je válka jako nový šéf, který od vás očekává nemožné... Zlodějka knih

Pokud vím, ještě nikdy nevyšel jako komiks celý román. Ale Večery jsou jedinečná kniha - do takového textu se nešťourá.

„Vybranými a zkomolenými citáty dal úplně jiný smysl té knížce a ještě mě sepsul mravně: prý bych mohl napsat objektivní knihu o USA, kdybych se prý… nebál.“

Věřím, že lidskou svobodu lze vyjádřit jedním slůvkem, které slouží jako cihlička přidržující dveře existence dokořán - možná. (Kniha - Možná, možná ne)

Počet knih vždy nakonec přesáhne prostor, který jim je vymezen.

Jsou knihy, ktoré by měl mít člověk zakázáno číst příliš brzy. Pak se s nimi mine nebo se ho nedotknou. Stejné je to i s filmy. Měla by na nich být nálepka: Nevidět nebo nečíst, dokud něco neprožijete.

Všechno konání lidstva spěje k tomu, aby se v důsledku stalo knihou.

Byl hrubý, primitivní, žádostivý potěšení těla a přitom chytrý a mazaný. V prostředí inteligence strany se něm říkalo, že nečetl jedinou knihu od doby Gutenberga, ale stejně se ho báli.

Člověk může žít bez naděje, bez přátel, bez knih, dokonce i bez hudby, pokud dovede naslouchat vlastním myšlenkám, zpěvu ptáka pod oknem a vzdálenému hlasu moře.

Nic není v knize osudu psáno s větší jistotou než to, že tito lidé (černoši) mají být svobodní. Ani není o nic méně jisté, než že tyto dvě rasy, stejně svobodné, nemohou žít pod jednou vládou. Jejich povahy, zvyky a názory mezi nimi vytvořily nesmazatelné rozdíly

A jako většina trápení to napohled začalo šťastně.... Zlodějka knih

On jediný dokázal dětem říci, že na světě je smrt, a nevylekal je. — Jan Skácel, předmluva k vydání Broučků roku 1967 („Kniha, která si odpočinula“)

Náš svět je tajemné zrcadlo. Každému se rozbije na tisíce střepů. Ty střepy jsou naše příběhy, to jediné, co doopravdy vlastníme. Skládám je do svých knih a v jejich odrazu hledám sám sebe. Střepy mě zraňují, když přitom spěchám. Pracuji tedy klidně. Vím už, že to své zrcadlo nestihnu nikdy složit.

Spojil citlivost dětských knih, undergroundový komiks, absurdní poezii, pop music, Mad Magazine, sci-fi.... o Richardu Brautiganovi

Lidi šíří nudné lži o politice, Bohu a lásce. Všechno, co o člověku potřebuješ vědět, ti řekne odpověď na otázku: Jakou knihu máš nejradši? (Příběhy opředený život A. J. Fikryho)

Spisovatel A má mnohem lepší mínění o inteligenci čtenářů než jeho kolega B, B-ovy knihy jdou zato mnohem líp na odbyt.

Pamatuj, Mayo: Ve dvaceti nemusíme docenit to, co doceníme ve čtyřiceti, a vice versa. To platí o knihách i o životě jako takovém. (Příběhy opředený život A. J. Fikryho)

Nemám slov, abych vyjádřil, co cítím při čtení knih. Trávím spoustu času čtením, protože to velmi miluji. Dokážu se v té knížce úplně ztratit a zapomenout, kde jsem.

„Jsem vypravěč, nic víc nic méně. Ani filozof, ani sociolog. Já napořád ve svých posledních knihách mluvím k podobným postavám a postavičkám, jaké vystupují na Dobročinném večírku. A jak nim mluvím? Inu tak, že jim vypravuji příběhy, příběhy jejich, své vlastní, napolo smyšlené a napolo pravdivé. Já nemohu a nechci řešit problémy jako kněz, jako kritik, jako lékař. Nekáži, nepropaguji, nedávám recepty. Jen vypravuji. A není-li v něm vyprávění aspoň zárodek, aspoň náznak, aspoň světélko nových nadějí, jsem špatný vypravěč.“

Kniha je základem poznání, učitelem věků, vládcem království ducha.

Knihy nejsou morální či nemorální. Knihy jsou dobře či špatně napsané. A dost.

Spisovatel je člověk, kterému nestačí knihy těch druhých.

Co je nejdůležitější v životě?.... Žít. (z knihy Doktorka z domu Trubačů)

Kdybych byl diktátorem, zakázal bych zákonem půjčování knih.

Kniha spisovatele B o tom, jak mu manželka udělala ze života peklo, stojí už po léta na listině bestsellerů. Tantiémy za ni dostává teď spisovatelova vdova.

Mnohý pokrm odsunujeme od sebe, jakmile jsme ho okusili. Proč bychom měli každou knihu bez rozdílu pročísti celou?

... Trilogie štěstí, skvělá a nádherná, měla pokračovat po celé léto až do podzimu. Pak měla náhle skončit, protože nádhera ukázala cestu utrpení... Zlodějka knih

Většina z nich je jako otevřená kniha... až ne tebe. Ty mě mateš.(Zář-Jake)

Skvělá kniha - nejprve ji zhltneme, pak si ji v klidu přečteme a nakonec si ji koupíme.

S knihami je to jako s lidmi: jen velmi malý počet něco znamená, zbytek se ztrácí v množství.

V Hamletovi totiž nejde o dilema života a smrti, ale o bytí a nebytí – a to je dost velký rozdíl. Shakespeare asi věděl, proč Hamletova otázka zní: "Být, či nebýt?", a ne "Žít, nebo nežít?", jak je to v Saudkově překladu. Žití je to, co máme společné se všemi živočichy. Skutečné lidské bytí je dar posvěcený darem myšlení: "Myslím – tedy jsem!" konstatuje Descartes. A naproti tomu: "Co je člověk, umí-li na životě vydobýt jen potravu a spánek? Pouhé zvíře! Ten, který nám dal schopnost přemýšlet...jistě si nepřál, aby božský rozum v nás bez užitku hnil," uvažuje Hamlet. – v knize Deset vyznání (2001) Marcely Kašpárkové

Lidé, kteří čtou staré knihy a nehledí neustále držet krok s dobou, se u mě těší zvláštní přízní.

Knihy nás mění, polepšují a vylepšují, pokud jsme polepšení schopni a pokud o ně stojíme.

Kniha je jako zahrada, již lze nosit v kapse.

Musíme zrušit teriéry!<br >(měl na mysli „bariéry“)

Dobrá kniha hovoří i po té, co jsme ji zavřeli.

Jak zjistíte, jestli je něco živé? Přesvědčíte se, jestli to dýchá.... Zlodějka knih

Všechny knihy zežloutnou, ale kniha přírody má každý rok nové, nádherné vydání.

Většina dnešních knih vypadá, jako by byly sepsány zajeden den, a to z knih, které byly přečteny den předtím.

Knihy moudře složené lidskou pílí jsou zlato už vytěžené z hlubin, pročištěné různými zkouškami vodou a ohněm, označkované snad i k obecnému užívání, mající jistou hodnotu, a hodící se tedy k dennímu užívání.

Náruživý knihomol - čte dokonce i ty knihy, které recenzuje.

Knihy jsou podobné domovu, do kterého se vracíme i za největší bouřky.

Spálené knihy osvítily svět.

Myslím, že by bylo smutné, kdybyste opravdu potřebovali náboženství k tomu, abyste byli dobří. Neboť když se nad tím zamyslíte, znamenalo by to, že buď jste získali svou morálku a své hodnoty z Bible, Koránu či jiné svaté knihy, anebo že jste dobří jenom proto, že se bojíte Boha, protože nechcete jít do pekla nebo chcete jít do nebe.

Písmo svaté: Posvátné knihy naší svaté víry na rozdíl od falešných a pohanských rukopisů, na nichž jsou založena všechna ostatní náboženství.

Nie tí milujú knihy, ktorí ich nedotknuté schovávajú v skriniach, ale tí, ktorí ich majú ustavične v rukách.

Voda je mnohem rozumnější než lidé, ta kašle na hranice. (z knihy Anna, Hanna a Johanna)

Bylo by užitečnější studovat více lidi než knihy.

Voják potřebuje meč, vládce trůn, filozof knihy, básník pero, žena však bojuje a vítězí jediným pohledem.

Knihy sú ako zrkadlo : človek v nich uvidí iba to, čo má vo svojom vnútri. (TV)

Knihy jsou kompasy, dalekohledy, sextanty a mapy, připravené jinými lidmi, abychom mohli plout nebezpečnými oceány života.

Vlastní univerzitou našeho života je sbírka knih.

Žena je jako kniha, a ať dobrá či špatná, musí se nejdříve líbit svým titulním listem.

Čínský spisovatel by se neměl bát kritizovat a ukazovat na temné stránky společnosti i lidské povahy. Neměli bychom ale mluvit jedním hlasem. Někomu je příjemnější křičet na ulicích a mluvit do světa, jiný svůj názor raději ve skrytu napíše do vlastní knihy.

Je to zvláštní, protože někdy, když čtu knihu tak myslím,že jsem postava v té knize.

KNIHY ASI MAJU INŠTINKT POŠTOVÉHO HOLUBA, KTORÝ ICH VŽDY PRIVEDIE K TÝM SPRÁVNYM ČITATEĽOM

Spravedlivý skutek uzavírá knihu zla, pomsta začíná psát novou.

Člověk čte knihu, ale chápe jen to, co má v hlavě.

Když chci něco objevit, začnu tím, že přečtu o všem, co už se v tomto oboru udělalo - na to jsou všechny ty knihy v knihovnách.

Čím více roste naše známost s dobrými knihami, tím menší stává se okruh lidí, s nimiž toužíme obcovat.

Žádná kniha ani báseň není nikdy dokončena, jen dočasně opuštěna.

Mám ráda ty své knihy, které neměly úspěch a největší ohlas.

Existuje teorie, která říká, že když jednou někdo objeví zcela přesně, nač je vesmír a proč tu je, vesmír v tom okamžiku zmizí a bude nahrazen něčím ještě bizarnějším a nevysvětlitelnějším. Pak je tu ještě jiná teorie, která říká, že se to už stalo. (Z knihy Stopařův průvodce po Galaxii).

Neexistuje taková bezcená kniha, v níž by nebylo napsáno alespoň něco dobrého.

Často si přeju, aby to vzalo konec, Liesel, ale ty pak uděláš něco... já nevím, třeba sejdeš po schodech do sklepa se sněhulákem v rukou. (Zlodějka knih)

Je mnoho mocného na světě, ale není nic mocnějšího nežli člověk. (citát ze hry Antigona)

Svět je hotov stát se krásnou knihou.

Zrušte půjčování knih - bacily se šíří z nich!

Přátelé jsou lidé, kteří si mohou půjčovat moje knihy a stavět na ně mokré sklenice.

Myšlení Tahle kniha nějaké myšlení skutečně obsahuje. Jestli si doma vyzkoušíte tohle nebo ne, je jen na vás. (Národ)

Kniha se líbí všem teprve tehdy, když už ji nikdo nečte.

Vladimír je ryzí, láskyplný, intelektuální buldozér. Měl by o divadle Život napsat knihu. Je to brilantní herec, ale i rétor a učitel. Říká se, že není malých rolí. Viděl jsem jej ve spoustě představení, kdy svým výkonem udělal z představení dechberoucí spektákl.

Kniha je nejlepším přítelem. Jsme knihami spojeni s duchem všech národů a dob.

Při čtení knih mívám pocit, že se v nich zapomíná na oběti lidských činů, nikdy v nich nemluví. Kromě jedné z nich, která mne velmi zaujala, a to Bez dcerky neodejdu. Četla jsem ji pětkrát. (Prodaná nevinnost)

Myslím si, že výchozím bodem pro vytvoření nové choreografie může být mnoho věcí. Může to být kniha, kterou jsem četl, hra, na které jsem byl v divadle, může to být hudba, která vás přiměje vstát a tančit, zrovna tak to může být i nějaká životní zkušenost. Myslím si každopádně, že to nejdůležitější, pokud se jedná o nějaký zdroj kolem vás, je to, že vnímáte sami sebe jako jeho součást.

Známkou dobré knihy je, že se tím více líbí, čím starší se člověk stává.

Ani románům, ani čtenářům neprospívají snahy uhodnout, jestli se v knize skrývají nějaká konkrétní fakta. Takové pokusy zpochybňují samotnou možnost, že smyšlené přiběhy mohou být důležité, což je něco jako základní předpoklad našeho lidského druhu.

Lidé, kteří píší knihy, jsou zřídka intelektuálové. To jsou ti lidé, kteří mluví o knihách, které napsali jiní.

Přísně vzato je jen jeden druh knih, který zvětšuje štěstí na zemi - kuchařské knihy.

Kniha může být stejně tak velká jako bitva.

Knihy musejí být těžké, protože je v nich celý svět.´´ (Inkoustové srdce)

Je tvrdé být obviňován pro nic za nic, ale horší, když se na vás koukají spatra burani, kteří jakživi nepřečetli knihu a nedostali se ani dvacet mil od místa, kde se narodili. (Kvothe)

Politika není špatné povolání. Když uspějete, dostane se vám spousty poct. Když se zostudíte, můžete o tom aspoň napsat knihu.

Já totiž jsem toho názoru, že dějiny naší doby se zachovávají přesněji na deskách, než v historických knihách.

Neposuzujte ženy jak často chodí do knihovny. Možná se jim líbí knihovník.

Žalovali, že příliš mluvil, žalovali, že příliš mlčel, že psal jen po zdech, kam chodíme všichni a že je citován, aniž zanechal jedinou knihu. (závěr básnické skladby Podzim s Diogenem)

Víš, že jsem přečetla tisíc romantických knih a viděla snad všechny zamilované filmy na světě, ale nic nebylo tak opravdové jako to, co je mezi vámi dvěma. (Megan, Hrej hráčem)

Musíme přečíst hodně knih, abychom zjistili, o čem je život, a musíme hodně zažít, abychom přišli na to, že buď špatně žijeme, nebo jsme četli špatné knihy.

Svět je nádherná kniha, ale nemá cenu pro toho, kdo v ní neumí číst.

Jsou knihy, které je třeba jen ochutnat, jiné je třeba zhltnout, a konečně jsou takové, které je nutné takříkajíc přežvýkat a pomalu trávit.

Nemilovat knihy znamená nemilovat moudrost. Nemilovat moudrost však znamená stávat se hlupákem.

Básníci mají být průměrní lidé, ani bozi, ani prodavači knih.

Ne z knih, nýbrž hlavně z rozmluv a ze skutečného na věci nazírání zjednávejme chovancům potřebné vědomosti.

Čteme ze stále ošumělejší knihy přírody.

Kniha je zrcadlo. Když do něj nakoukne opice, nemůže z něho vykouknout apoštol.

... Beze slov by z Führera nezbylo nic. Nebyli by belhající se vězni, žádná potřeba útěchy ani vychytralé triky, které nám mají zlepšit náladu. K čemu byla slova?... Zlodějka knih

Jsou knihy, jejichž společným jmenovatelem je absence čitatele.

Že se manžel Xantipy stal velkým filosofem, je pozoruhodné. Při tom věčném štěkání ještě myslit! Ale psát nemohl, to už bylo nad jeho síly: Sokrates nezanechal jedinou knihu.

Musela jsem z Bangladéše utéct. Napadali mě, prohlásili za odpadlici. Vláda na mě vydala zatykač. Moje knihy zakázali. Nakonec nade mnou muslimští fundamentalisté vyhlásili fatwu, rozsudek smrti. A nikdo se nepostavil na moji obranu.

Měl rád všechny knihy, protože se mu čtení líbilo jako činnost, měl rád to kouzlo, že může čmáranice na papíře v hlavě měnit na slova. (Příliš mnoho Kateřin)

Knihy jsou mrtvým materiálem jen tehdy, dokud do nás nezasejí něco, co v nás vyklíčí a přinese užitek našemu okolí.

Budoucnost je sto tisíc nitek, zatímco minulost je tkanina, kterou nelze utkat znovu.(Z knihy: Xenocida)

Domov je tam, kde Tě vítají, když vstoupíš. (z knihy Vyhnání Gerty Schnirch)

Knihy jsou němí učitelé.

Muži obdivují ženy, které mluví jako knihy, ale berou si ženy, které vaří jako z kuchařské knihy.

Ty knihy prostě nestály za nic. Byly špatné, byly odfláknuté. Snažily se být exaktní, ale používaly příkladů, které byly skoro správné, ale vždycky na nich byly nějaké mouchy. Definice nebyly přesné. Všechno bylo trochu mnohoznačné - autoři nebyli dost chytří na to, aby chápali, co „přesnost“ znamená. Jen ji předstírali. Vykládali něco, čemu nerozuměli a co bylo v dané chvíli dítěti úplně k ničemu. Psal to někdo, kdo pořádně nevěděl, o čem mluví, takže to bylo vždycky trochu špatně! A jak dobře učit podle knížek napsanými lidmi, kteří pořádně nerozumějí tomu, o čem mluví, to nedovedu pochopit. Nevím proč, ale ty knížky byly mizerné; MIZERNÉ PO VŠECH STRÁNKÁCH! Něco vypadalo na první pohled dobře, a pak mě z toho jímal děs. A takhle to vypadalo se všemi těmi knihami. Vykládaly o věcech, které byly neužitečné, zmatené a matoucí, mnohoznačné a částečně nesprávné.

Některé politologické, sociologické nebo psychologické knihy jsou vynikající - dokáží na šesti stech stránkách vyjádřit skoro tolik jako jeden vtip.

Až jako dospělý muž jsem pochopil, že člověk si nemůže, jak se mu zachce, zvolit pro život ten nejlákavější příběh svých knih, ale že musí přijmout ten příběh, který odpovídá tvaru jeho duše, a prožít ho až do konce.

Náš plán přikazuje vytvořit v Palestině demokratický stát, kde budou žít muslimové, křesťané a židé. Nevolali jsme však po vytvoření laického státu. Francouzská spisovatelka Ania Francosová, autorka knihy Palestinci, připisuje ve svých novinových článcích revoluci heslo, vyzývající k vytvoření laického státu. Podle mého názoru je to deformace výrazu demokratický, v nějž věříme.

Po prvotině mě rozčilovalo, jak novináři cílí otázky osobně a místo o textech se chtějí bavit o mně, o tom, nakolik je kniha autobiografická. Ten zájem byl dost jednoduchý a otázky chabé. Teď se učím brát to jako hru. Člověk si v rozhovorech vytváří sebeobraz jako postavu, protože to, co o sobě řekne, není úplně pravda, ať chce nebo nechce.

Co bych dal za to, kdybych mohl dělat knihovníka na malém městě.

Heleďte, kompozice, to je jako kdybyste čet knihu, a když ji budete číst s velkejma pauzama, tak vždycky ten celek bude rozházenej. Tak je to i s kompozicí! Jakmile se do toho pustíte, tak musíte pořád tak trochu navazovat. Když to odložíte, tak najednou to, co se vám líbilo, se vám už líbit nebude!

Žádný jazyk na světě snad neměl tolik odpůrcův, nezkusil tolik nezasloužených ublížení a pronásledování, nezápasil s tolikerými nebezpečnými překážkami, úšklebky a rouháním, neztratil tolik drahých pokladův, knih a spisův, hned v hltavém plameni, hned v podzemních skrýších a jeskyních, jako náš tento, a přece naposledy všecko šťastně přežil, nad nenávistí zvítězil a hloupost zahanbil.

Kniha má schopnost dokazovat mi o člověku to, co nevidím, co o něm nevím.

Zjistila jsem, že můj deník je svého druhu katarze, ve které psaní neběhá kolem dokolečka, jak to někdy dělají myšlenky o některých událostech. (z knihy Andílek)

Nechal se vyfotografovat před knihovnou a tvářil se přitom, jako by všechny ty knihy sám sepsal.

Odvažuji se tvrdit, že neexistuje dosud ve světové literatuře kniha, která by pojala, obsáhla, vyložila a představila Vatikán tak, jak je to provedeno v Halasově knize. Toto tvrzení vyslovuji samozřejmě jen s tím stupněm jistoty, jenž odpovídá mé znalosti – vždy omezené – této literatury. - o Halasovi a jeho knize Fenomén Vatikán

Když čtu knihu, pořád ještě pro mě není tak důležité rozumět, jako vytvářet si k textu odpovídajíci fantazie.

Nezáleží na osudu. Záleží jen na tobě. - Dash&Lily;: Kniha přání

To, co drží nějakou knihu na nohou, jsou její vnitřní rozpory. (…) Kniha se nepíše s jednou myšlenkou, ale alespoň se dvěma. (…) Román mi neukazuje nějaký výsledek, nedává mi lekci, nýbrž je oblastí, kde se všechny hlasy střetávají a na tomto poli střetů by měla být zrovna tak krása a jasnost jako temnota a nesnadno pochopitelná místa.“…

Připadá mi, že síla české tvořivosti paradoxně spočívá v tom, že se vždy probouzí v nějaké těžké chvíli, kdy je v sázce samotná existence. Ačkoliv dnes považujete svou historickou zkušenost se socialismem za tragický omyl, rozvíjelo se divadlo, film, psaly se velké knihy. Naproti tomu po sametové revoluci zmizel společný nepřítel a umělci se ocitli v rozpacích.

Ten, kdo nemiluje knihu, nemiluje moudrost. Ten, kdo nemiluje moudrost, stává se hlupákem.

Člověk je tu proto, aby si něco předsevzal a aby to vykonal. Pouhá existence je moře bez vody, kniha bez obsahu, život bez života.