Když mám něco málo peněz, kupuji knihy; a když něco zbyde, nakoupím jídlo a oblečení.

Kdysi se někdo zeptal Stephena Kinga, jak píše knihy, a on odpověděl, že slovo po slově. Nikdy jsem neslyšel nic pravdivějšího. Všechno je to ve slovech, v podrobnostech - o fakta tolik nejde -, jde o detaily.

Lidé jsou nejlepší na deskách a v knihách, protože tak je můžete vypnout nebo vrátit na polici.

Život je kniha a je tam ještě tisíce stránek, které jsem nepřečetl.

Toto zabije ono. Kniha zabije budovu. (Chrám Matky Boží v Paříži)

Většina dnešních knih vypadá, jako by byly sepsány zajeden den, a to z knih, které byly přečteny den předtím.

Nepotřebujeme mravnosti a náboženství abstraktně, v soustavách a v knihách, ale v životě, v hospodaření a v politice. Etika není pro psací stůl, náboženství není pro kostel.

Existence Bible, jako knihy pro lidi, je tím nejprospěšnějším, co kdy lidstvo poznalo. Každý pokus toto nějak znevážit či podcenit je zločinem proti lidstvu.

Knihkupectví je jeden z mála důkazů, ze lidé stále myslí.

Mám ráda ty své knihy, které neměly úspěch a největší ohlas.

Věřím, že lidskou svobodu lze vyjádřit jedním slůvkem, které slouží jako cihlička přidržující dveře existence dokořán - možná. (Kniha - Možná, možná ne)

Žádná kniha ani báseň není nikdy dokončena, jen dočasně opuštěna.

Člověka je možno poznat podle knih, které čte.

Všechny informace, co jsem četl ve školních knihách o Anglii a královně byly zajímavé, ale nic se nevyrovnalo osobnímu poznání. Moje oči jsou ta největší kniha na svétě

Nezáleží na tom, jak mnoho máš knih, ale jaké jsou. (Non refert quam multos sed guam bonos habeas libros.)

Hyeny jsou všude a válka demoralizovala nebývalým způsobem. (odmítavá reakce na knihu Jana Tomasze Grosse Zlaté žně, která popisuje okrádání obětí holokaustu Poláky)

Kniha zítřka je ne-kniha dneška.

Scénář je anorektická verze románu. (Doslov ke knize Holomráz)

Nejlepší výchovy se dosahuje spíše tím, co se učíme v životě, než tím, co se dočteme v knihách.

Máme všechno, co potřebujeme ke štěstí, ale šťastní nejsme. Něco nám chybí. Pátral jsem po tom. Jediná věc, o které jsem věděl, že schází určitě, byly knihy, které jsem deset let pálil. Tak jsme si myslel, že by nám knihy mohly pomoct. (451 ° Fahrenheita)

Spojil citlivost dětských knih, undergroundový komiks, absurdní poezii, pop music, Mad Magazine, sci-fi.... o Richardu Brautiganovi

Kniha může být stejně tak velká jako bitva.

Nejužitečnější jsou knihy, které nutí čtenáře k doplnění.

Náruživý knihomol - čte dokonce i ty knihy, které recenzuje.

Při čtení knih mívám pocit, že se v nich zapomíná na oběti lidských činů, nikdy v nich nemluví. Kromě jedné z nich, která mne velmi zaujala, a to Bez dcerky neodejdu. Četla jsem ji pětkrát. (Prodaná nevinnost)

Knihy mají své osudy a své životy. A hynou nezájmem čtenářů. Nikdo by nevyslovil pochybnosti o Odysseji, ale jen málokdo ji ještě čte. Jestliže ještě nezahynula nezájmem čtenářů, je to zásluhou několika jedinců, kteří ji nesou dějinami, ve svých statečných srdcích a moudrých hlavách. Čeká! Čekám, až se mé srdce stane natolik statečným a moje hlava natolik moudrá, abych ji otevřel i já.

... smutek je jako rána, která zhnisá, když se včas neléčí. (z knihy Prokletý trůn)

Autor, který hovoří o svých vlastních knihách, je téměř tak špatný jako matka, která mluví o svých dětech.

Vyrostl ze své knihovny, jako se vyrůstá z kazajky. Knihovny všeobecně mohou být duchu příliš těsné nebo nadměrně velké.

Dříve nesměly mladé dívky ani číst takové knihy, jaké dnes samy píší.

Mladá autorka bezpochyby volí temné stránky života. Portrétuje svět lidí odpudivých, ošklivých a zlých, kteří budí stejné množství odporu jako soucitu. Předností tohoto románu je, že se maximálně přibližuje svým hrdinům a odhaluje v nich skryté démony, ani na moment však neztrácí svou důvěryhodnost, ačkoli hrdinové mají groteskní rysy a návyky. Silnými stránkami spisovatelky jsou také smysl pro humor a cit pro jazyk, básnický a zároveň adekvátní pro zvolenou optiku. (o Małgorzatě Rejmerové a její knize Toximie

Knihy jsou kompasy, dalekohledy, sextanty a mapy, připravené jinými lidmi, abychom mohli plout nebezpečnými oceány života.

Bibliofil má ke knihám zhruba stejný vztah jako filatelista k zeměpisu.

V knihách je více pokladů než mohou najít piráti na ostrově pokladů.

Kniha má schopnost dokazovat mi o člověku to, co nevidím, co o něm nevím.

Čím více roste naše známost s dobrými knihami, tím menší stává se okruh lidí, s nimiž toužíme obcovat.

Pokud víte o knize, kterou byste si rádi přečetli, ale ještě ji nikdo nenapsal, musíte ji napsat sami.

Vzorem kadeta Bieglera z Haškova Švejka byl německý profesor Udo Kraft, který před svou smrtí ve válce napsal knihu Sebevýchova k smrti za císaře. Podobně dnes nešťastné lidské zdroje podstupují „sebevýchovu k smrti za globální ekonomický růst".

Všechny knihy, jejichž obsah souhlasí s koránem, jsou zbytečné; ostatní pak nebezpečné.

Stepní vítr nespálí všechno, ale lidská zloba a předsudek zkazí kdeco ( z knihy Na řece)

Bůh mě dal tuto velikou knihu, abych z ní kázal, a vložil-li do ní něco, co shledáváte nevhodným, jděte a stěžujte si Jemu, ne mě. Já jsem jenom Jeho služebník, a je-li Jeho poselství, jež mám hlásat, nepříjemné, nemohu s tím nic dělat.

Řekla bych, že v průměru se dnes lidem daří dobře. Oni ale bohužel příliš hledí na to, aby se jim dařilo ještě líp, a zapomínají, že to není to nejdůlěžitější.(V rozhovoru pro knihu Renáty Holčákové Ztráty a nálezy v životě.)

Nejtragičtější věcí v životě, kterou stojí za to popsat, je banální fakt, že nikdy nemáme to, co bychom chtěli mít, nejsme tam, kde bychom chtěli být, nejsme tím, čím bychom chtěli být. Každý z nás to prožíval v určité etapě svého života a kvůli tomu trpěl. Myslím, že o tom je moje kniha.

Kniha dobrá je poklad, kniha špatná je duch mučící.

Některé pokrokové ženy si pletou erekci s reakcí, protože oboje znají jen z knih.

Ten, kdo nemiluje knihu, nemiluje moudrost. Ten, kdo nemiluje moudrost, stává se hlupákem.

Byl plachý, úzkostlivý, mírný a dobrý, ale knihy psal kruté a bolestné. Svět viděl plný neviditelných démonů, kteří ničí a rvou člověka nechráněného. Byl příliš jasnovidný, příliš moudrý, aby dovedl žít, příliš slabý, aby bojoval, slabostí ušlechtilých, krásných lidí, kteří nedovedou podstoupiti boj se strachem před nedorozuměními, nelaskavostmi, intelektuální lží, vědouce předem, že jsou bezmocní a podléhající tak, že zahanbují vítěze.

Chtěl bych jednou v životě napsat knihu, která by byla tak dobrá a silná, že by upoutala i člověka stiženého zánětem okostice.

Setkávání s Bohem musí vycházet zevnitř. Musím k Němu přistoupit a s pomocí jeho Slova kráčet vpřed, kudy On chce, abych šel. (Slova papeže Františka k významu modlitby v jeho životě z knihy „Papež František – muž modlitby“)

Všude jsem hledal klid a nikde jej nenacházel, až v koutku s knihou.

Knihy se ani tak nepíší, ale přepisují. Je to jedna z nejtěších věcí připustit si to, zvláště poté, co jste ji už přepsali posedmé a pořád to není ono.

Připadá mi, že síla české tvořivosti paradoxně spočívá v tom, že se vždy probouzí v nějaké těžké chvíli, kdy je v sázce samotná existence. Ačkoliv dnes považujete svou historickou zkušenost se socialismem za tragický omyl, rozvíjelo se divadlo, film, psaly se velké knihy. Naproti tomu po sametové revoluci zmizel společný nepřítel a umělci se ocitli v rozpacích.

Knihy = pohodlí

Žijeme příliš v knihách, a ne dost v přírodě. Podobáme se pošetilci Pliniovi mladšímu, který studoval styl řeckého řečníka, zatímco venku pohřbíval Vesuv patero měst.

On jediný dokázal dětem říci, že na světě je smrt, a nevylekal je.(O Janu Karafiátovi v předmluvě k Broučkům v roce 1967 „Kniha, která si odpočinula“)

V životě jsem nikdy nikomu nezáviděl, spíš jsem schopen velkého obdivu k výlučnosti a výjimečnosti. Možná je to tím, že mám své kořeny na vesnici. To vesnické klukovství strašně pomáhá nehrát si na důstojnost. Neoblékat si ráno se sakem podobu na celý den, protože stejně nakonec každý pozná, že je to póza. Herec by měl být ve všedním životě svůj, aby mu zbylo dost sil, až se večer rozevře opona.<br>(závěr knihy Pokus o kus pravdy)

Jsem pomalý čtenář, ale většinou se dostanu za rok přes sedmdesát nebo osmdesát knih, většinou beletrie. Nečtu je, abych studoval řemeslo, ale protože mě to baví.

Rozumný člověk má vědět, co třeba mít v hlavě a co se má hledat v knihách.

Vše, čím Vatikán je a co dělá, je zcela podřízeno tomuto základnímu účelu služby „duchovním“ cílům vyplývajícím z papežovy role náboženského vůdce. — v knize Fenomén Vatikán (2004)

Dětská duše je kniha, v níž vychovatel neustále má čítati.

Ťažko sa znáša, keď vás nespravodlivo obviňujú. Ale ešte ťažšie je to v prípade, že tí, čo na vás hľadia zhora, sú iba obyčajní sedliaci, ktorí v živote nečítali knihu a od svojho rodiska sa nikdy nevzdialili na viac ako dvadsať míľ.

Slabá kniha je jako slabá žena. Kdekdo se s ní vyspí.

Potíž s knihami je v tom, že mají konec. Svedou tě. Roztáhnou ti nohy a vtáhnou tě do sebe. A ty se do nich ponoříš, opustíš všechno, co máš, přetrháš vazby se skutečným světem a líbí se ti být uvnitř a pak se kniha rozplyne.

"Podívej se na ty barvy," řekl táta. Je těžké, neoblíbit si muže, který nejenže si všímá barev, ale ještě o nich mluví. (Zlodějka knih)

Doma jsem tam, kde mám knihovnu.

Pokud vím, ještě nikdy nevyšel jako komiks celý román. Ale Večery jsou jedinečná kniha - do takového textu se nešťourá.

... z jedné příležitosti se přímo rodí další, stejně jako se z risku rodí větší risk, ze života více života a ze smrti více smrti.... Zlodějka knih

Kniha je učitel bez hole a metly, bez křiku a zlosti. Nikdy nespí, když k němu přijdeme; ptáme-li se ho, nezatají své myšlenky; když se mýlíme, neposmívá se.

Je tvrdé být obviňován pro nic za nic, ale horší, když se na vás koukají spatra burani, kteří jakživi nepřečetli knihu a nedostali se ani dvacet mil od místa, kde se narodili. (Kvothe)

Kdo ničí knihy, ví, co dělá, a dělá, co ví. Jeho cíl je jasný: zastrašit, demotivovat, způsobit ztrátu historické paměti, zmírnit odpor, vzbuzovat pochybnost.

Spisovatel A má mnohem lepší mínění o inteligenci čtenářů než jeho kolega B, B-ovy knihy jdou zato mnohem líp na odbyt.

Popularita knih a filmů zabývající se válkou a násilím se dá srovnat s pornografií....svědčí o potěšení, které poskytuje zástupné uspokojení frustrovaných sklonů.

Knihy mají kolovat. Ale knihy půjčené se pohybují pouze po parabole.

Je pro mne chválou, že ty a tobě podobní opisují má slova do svých knih.

Bůh není guvernantkou ani policajtem okresního formátu. Ale je nejvýš spravedlivý a nekonečně milosrdný – a hlavně: není bolesti, které by Bůh nemohl použít k velkému užitku a odměnit velikou radostí – a my teprve se zpožděním chápeme její smysl. Sami nedokážeme jednat vždycky spravedlivě, natož milosrdně, ale právě proto věříme, že jednou "někde" musí ke spravedlivému narovnání všech věcí dojít, že ti, kdo nespravedlivě trpěli, dojdou útěchy a milosrdenství. Bůh je harmonie – a má moc každé zlo nakonec vyvážit dobrem. – v knize Deset vyznání (2001) Marcely Kašpárkové

Po prvotině mě rozčilovalo, jak novináři cílí otázky osobně a místo o textech se chtějí bavit o mně, o tom, nakolik je kniha autobiografická. Ten zájem byl dost jednoduchý a otázky chabé. Teď se učím brát to jako hru. Člověk si v rozhovorech vytváří sebeobraz jako postavu, protože to, co o sobě řekne, není úplně pravda, ať chce nebo nechce.

!!! POZOR SPOILER KE KNIZE LOVCI!!!! Během jednoho týdne jsem zabil premiérku i prezidenta. Myslím, že tohle se zapíše do dějin.

Básníci mají být průměrní lidé, ani bozi, ani prodavači knih.

Kromě mě, jen moji překladatelé čtou každé slovo mých knih.

Mravnostní cenzura je orgán, který vyškrtává z knih a jiných tiskovin následující slova: 36 řádek zabaveno.

Má-li být toto spravedlnost, půjdu domů a spálím své právnické knihy.

Žádnou jinou knihu, než svět. Žádné jiné vyučování než fakta.

Dobrá kniha je vzácnou životodárnou silou mistrovského ducha, balzamovanou a uchovávanou pro potřeby příštího života.

Náš plán přikazuje vytvořit v Palestině demokratický stát, kde budou žít muslimové, křesťané a židé. Nevolali jsme však po vytvoření laického státu. Francouzská spisovatelka Ania Francosová, autorka knihy Palestinci, připisuje ve svých novinových článcích revoluci heslo, vyzývající k vytvoření laického státu. Podle mého názoru je to deformace výrazu demokratický, v nějž věříme.

Každá kniha, ktorú si vyberieš, má v sebe lekciu alebo lekcie, a často ťa zlé knihy naučia viac, než tie dobré.

Já doopravdy dokážu být bezstarostná. Dokážu být přátelská. Ale nechtějte po mně, abych byla byla hodná. Být hodná, to není moje parketa. Dělá vám to těžkou hlavu? Prosím vás - hlavně se nebojte. Když nic, jsem aspoň spravedlivá. -Smrt (Zlodějka knih)

Často si přeju, aby to vzalo konec, Liesel, ale ty pak uděláš něco... já nevím, třeba sejdeš po schodech do sklepa se sněhulákem v rukou. (Zlodějka knih)

Kolik myslí zkažených, jako je tvoje, by však z této knihy vytěžilo extrémní závěr, že ve smíchu spočívá dokonalost člověka! Smích zbaví na chvíli sedláka strachu. Zákon však nabývá platnosti pomocí strachu, jehož pravé jméno je bohabojnost. (Jméno růže)

Než jsem podepsal Chartu 77, tak jsem měl již za sebou čtyři rozsudky a léta věznění za protikomunistickou, dnes již soudně rehabilitovanou, odbojovou činnost. Podrobnosti … jsou popsány v knize „Vladimír Hučín, není to o mně, ale o nás“. Nepatřil jsem k žádným významným chartistům, ale když šlo o mé časté zadržování na 24 nebo 48 hod. tak se to většinou neobešlo bez tvrdých zákroků příslušníků StB - SNB při nichž tekla i krev. Po mém propuštění z věznice Minkovice v r. 1986 jsem viděl v Ch 77 i určitou naději pro svoji další činnost … o to větší bylo mé zklamání … po 17.listopadu 1989 … osobně jsem ve společenství Ch 77 poznal celou řadu kvalitních lidí, ale když už se řekne "A" tak by se mělo říci i "B". Je možné, že toto mé malé prohlášení ke 30. výročí CH 77 bude pro mnohé čtenáře málo konkrétní, ale já jsem ochoten v případě zájmu sdělit další podrobné informace a nést v tomto směru jak říkají právníci, důkazní břemeno !

Je to kniha (tj. Bible), o které tisíciletá židovská a křesťanská tradice tvrdí, že obsahuje Boží zjevení, že skrze ni mluvil a mluví Bůh. Jenže mnozí ji četli a Boha mluvit nezaslechli. Lidské zkušenosti s Biblí jsou různé. Někteří se na ní inspirovali a čerpali z ní podivuhodnou sílu, jiní se nad ní pohoršovali a odmítali ji.

Nechtělo se mi za ním jít. Byla zima a já byl spokojený v Londýně, kde jsem strašil po divadlech, chodil na Shakespearovy hry a četl hry a sonety po celou noc. Neměl jsem zrovna myšlenky na nic, než na Shakespeara. Lestat mi ho dal. A když jsem měl po krk zoufalství, otevřel jsem knihy a začal číst. (Upír s tváří anděla)

Některou knihu čteme tak, jako bychom autorovi dávali almužnu.

Řekli nám, že to musíme mít hotové včas, protože vychází nový Harry Potter a v regálech by pro nás nezbylo žádné místo.(o své knize )

Byla to kniha, která zasluhovala přeložit do nějakého zcela nepoužívaného jazyka.

Člověk se stane vzdělancem jen díky vlastní duševní práci, to znamená vlastním promýšlením toho co se dozvíme od jiných lidí nebo z knih.

Nebezpečí má mnoho tváří. Aspoň myslím. - Dash&Lily;: Kniha přání

Již titul mé knihy „Blahobyt pro všechny“ je velmi problematický, neboť neodpovídá vůbec mému přesvědčení, že již samotným dosažením tohoto cíle dojde ke štěstí a spokojenosti německého obyvatelstva a že by blahobyt pro všechny sám o sobě zaručoval vytvoření harmonie uvnitř lidské společnosti.

Važme si knih, dobrých a užitečných nad zlato a drahé kamení, ježto jsou nejvěrnějšími průvodci, kteří nám nejjistější cestu ke ctnosti a moudrosti ukazují.

Klasické jsou knihy, které chce mít každý přečtené, ale nikdo nechce číst.

Poláci závidí, že sami nemají mezi spisovateli tak velkého psychologa. S naším pocitem nedostatečnosti se však mísí dvojznačný vztah ke všemu ruskému – jejich kulturu milujeme, nenávidíme, obdivujeme i zesměšňujeme zároveň. Milujeme ji ovšem právě proto, že ji můžeme tak snadno odsoudit – ukazuje přece tolik hrůz, špatných životních podmínek, pohrdání lidskou důstojností a krutostí páchaných na malých národech. Ale zase – polská knihkupectví jsou plná knih, opakujících dokola, že Dostojevskij nenáviděl Polsko, ale plynně hovořil naší mateřštinou. To nás uklidňuje, protože nic nepovažujeme za krutější pohrdání, než neúctu ke kráse polštiny. A teď si představte, že sám velký Dostojevskij dobře znal naši kulturu, tajně ji obdivoval, četl Mickiewicze a možná si od něj trochu vypůjčoval. No není to skvělé?.

Jedině muž, nikdy žena, je s to hodinu před plesem číst filosofickou knihu nebo dokonce na plese na ni myslet.

Dobrá kniha je jako svědění, na které nedosáhnete. Nemůžete je prostě nechat na pokoji.

MUŽI SÚ V KNIHÁCH ZAUJÍMAVEJŠÍ AKO V ŽIVOTE

Žiju si tak mezi dvěma póly, které mě přitahují, mezi tebou a svými knihami.

Čím více knih, tím méně moudrosti. Čím více souloží, tím méně dětí.

Masłowskou podezřívám z toho, že je ruským špehem. Tu knihu napsala, aby se mohla beztrestně pohybovat v naší polské realitě a vytřít nám, Polákům, zrak. Nikdy v [život]ě bych se s ní nechtěl osobně setkat, neboť se bojím, že ze mě vysaje všechno to nejcennější a svým špehovsky-ruským způsobem si to předělá k obrazu svému. Na druhou stranu, jedná-li se o tu knihu, jsem velice spokojený. Otázka, zdali jde o literaturu mužskou nebo ženskou, zde není na místě. Je to kus lehce zkaženého literárního masa a zdá se, že bylo nutné žít čtyřicet let, abych si vůbec něco tak zajímavého přečetl.

Na tebe národe český a moravský, vlasti milá, zapomenouti nemohu, nýbrž tebe pokladů svých, kteréž mi byl svěřil Pán, dědicem činím. 'Věřím i já Bohu, že po přejití vichřic hněvu, hříchy našimi na hlavy naše uvedeného, vláda věcí tvých k tobě se zase navrátí, ó lide český!' (Kšaft umírající matky Jednoty Bratrské)

Nezáleží na osudu. Záleží jen na tobě. - Dash&Lily;: Kniha přání

Dej muži zbraň a mužský mozek funguje se zjevným úspěchem, ale dej mu knihu...

... byla zabraná do knihy povídek a ustavičně vykřikovala, že by si autor zasloužil posmrtnou Nobelovku. Máma pořád rozdává posmrtné Nobelovky. (Dějiny lásky)

... většina problémů, jež svět za mého života zažil, vzešla z kontinentální Evropy a jejich řešení odjinud... (2002, v knize Umění vládnout)

Žena je buď kniha se sedmi pečetěmi anebo korespondenční lístek.

Nejúplněji jsem obsažen jen a jen ve svých knihách. Bude-li je někdo číst za sto let, nebude ho zajímat, jaký jsem byl já. Pokud ano, tak si mě stvoří z toho, co si přečetl.

Byly časy, kdy byl jeden student bezmála vyloučen z fakulty, protože jeho kolega zpozoroval v jeho knihovně Kafkovu knihu a ohlásil to … (o studiu na na fakultě žurnalistiky Univerzity Karla Marxe v Lipsku)

Věřím, že i průměrný člověk, pokud cokoliv dělá s láskou a čistými úmysly (autor knihy, prodejce, řemeslník), může být úspěšný a dosáhne všeho.

On jediný dokázal dětem říci, že na světě je smrt, a nevylekal je. — Jan Skácel, předmluva k vydání Broučků roku 1967 („Kniha, která si odpočinula“)

Budeš-li rozdávat z bohatství svých vědomostí, čím více rozdáš, tím víc ti zůstane. (z knihy Doktorka z domu Trubačů)

Pergamen tvou touhu neuhasí. Klíč k moudrosti nenajdeš na stránkách knih. Kdo po tajích života myšlenkou každou prahne, ve své duši najde pramen jich.

Víš, že jsem přečetla tisíc romantických knih a viděla snad všechny zamilované filmy na světě, ale nic nebylo tak opravdové jako to, co je mezi vámi dvěma. (Megan, Hrej hráčem)

Když dojde ke srážce dvou kultur, názory poraženého jsou potlačeny a vítěz pak sepíše historické knihy - knihy ve kterých opěvuje vlastní pravdu a pomlouvá poraženého nepřítele.

Spravedlivý skutek uzavírá knihu zla, pomsta začíná psát novou.

Pokud je Berkeley to, co se v 60. letech přihodilo americkým univerzitám, a Andy Warhol to, co se přihodilo výtvarnému umění, pak Portnoyův komplex je to, co se přihodilo židovské americké literatuře – padla veškerá (a zejména sexuální) tabu. (o knize Philipa Rotha)

Až jako dospělý muž jsem pochopil, že člověk si nemůže, jak se mu zachce, zvolit pro život ten nejlákavější příběh svých knih, ale že musí přijmout ten příběh, který odpovídá tvaru jeho duše, a prožít ho až do konce.

Kniha života je plná vykřičníků i otazníků.

Má vlasy jako peří. (Zlodějka knih)

Když se hlava srazí s knihou a ozve se dutý zvuk, je to vždycky chyba té knihy? (D 399)

Kdyby byl Karel Čapek psal jinou řečí než češtinou, byl by světový spisovatel. Jeho jasnozřivost, to je něco jako když jsme četli knihy Julese Vernea. Jenomže Čapek byl navíc filozof. Tím Verneho předčil. Škoda, že se nějak zapomnělo, jaký to byl spisovatel. Myslím si, že je naše rodinné stříbro.

Kniha se líbí všem teprve tehdy, když už ji nikdo nečte.

Co bych dal za to, kdybych mohl dělat knihovníka na malém městě.

Je to kniha knih, z níž se učila číst celá naše křesťanská civilizace, odkud svět západní kultury čerpal své pojetí morálky, umění a literatury(o Bibli)

Kniha je most od zvířete k člověku. Číst znamená polidšťovat se.

Musela jsem z Bangladéše utéct. Napadali mě, prohlásili za odpadlici. Vláda na mě vydala zatykač. Moje knihy zakázali. Nakonec nade mnou muslimští fundamentalisté vyhlásili fatwu, rozsudek smrti. A nikdo se nepostavil na moji obranu.

Nikdy jsem si zvlášť nepotrpěl na knihy, protože v nich trvá moc dlouho, než autor vylíčí barvu očí všech postav.

Každé ráno sa rodím a preto každý deň robím to čo by som robil keby som celý život mal prežiť vediac čo viem dnes Styeman Karlen, z knihy Benátčan

Napsat knihu je těžké, ale ani přečíst ji není snadné.

Lukavský se totiž stal po Vojanovi a Kohoutovi zatím posledním kralevicem dánským, na kterého se vzpomíná jako na legendu – Marcela Kašpárková v knize Deset vyznání (2001)

Četba dobré knihy je ustavičný dialog, při kterém nás kniha oslovuje a naše duše odpovídá.

Občas si člověk přečte nějakou knížku a pocítí až fanatickou potřebu přesvědčit úplně každého, aby si ji přečetl také, protože se mu zdá, že je to jediný způsob, jak náš roztříštěný svět uvést zase do pořádku. A pak jsou knihy jako Císařský neduh, o kterých lidem vykládat nemůžete, knihy tak jedinečné, tak zvláštní a vaše, že když o své lásce k nim promluvíte, máte dojem, že je zrazujete.

... chtěl bych požádat své současníky i budoucí čtenáře,... jestliže zjistí, že jsem se v některé části svého díla dopustil úmyslně chyby a zamlčel jsem pravdu, aby mně to bez milosti vytkli. Pokud jsem tak učinil z nevědomosti, aby mně to vzhledem k rozsahu tohoto spisu a jeho širokém záběru odpustili. (Dějiny IV - kniha XVI/20)

... Beze slov by z Führera nezbylo nic. Nebyli by belhající se vězni, žádná potřeba útěchy ani vychytralé triky, které nám mají zlepšit náladu. K čemu byla slova?... Zlodějka knih

KEĎ ZAČNETE ČÍTAŤ DOBRÉ KNIHY PRESTANÚ SA VÁM PÁČIŤ ZLÉ

Říká se, že válka je nejlepší přítel smrti, ale musím vám povědět, že já to vidím jinak. Pro mě je válka jako nový šéf, který od vás očekává nemožné... Zlodějka knih

Nikdy jsem neuvažoval, že bych mohl dělat něco jiného. Neměl jsem žádný diplom, žádnou jasnou kariéru. Je však obtížné stát se spisovatelem jako mladý. Raději nečtu své rané knihy. Ne kvůli tomu, že by se mi nelíbily, nepoznávám se v nich. Je to něco jako když se starý herec dívá na své bývalé postavy.

Konečným cílem cenzury je povolovat jen takové knihy, které stejně nikdo nečte.

Jako autoři detektivek se snažíme, aby naše knihy prováděly jakousi diagnózu současnosti a měly hlubší poselství, a aby mluvily o nás samých.

Myslím si, že výchozím bodem pro vytvoření nové choreografie může být mnoho věcí. Může to být kniha, kterou jsem četl, hra, na které jsem byl v divadle, může to být hudba, která vás přiměje vstát a tančit, zrovna tak to může být i nějaká životní zkušenost. Myslím si každopádně, že to nejdůležitější, pokud se jedná o nějaký zdroj kolem vás, je to, že vnímáte sami sebe jako jeho součást.

Nejlepší knihy jsou takové, které člověku říkají, co už sám ví.

Knihy a tablety by měly být dětem ukázány a dospělí by měli pomoci dětem je objevovat. Ukázat cenné věci. Je třeba být průvodcem.

Nie tí milujú knihy, ktorí ich nedotknuté schovávajú v skriniach, ale tí, ktorí ich majú ustavične v rukách.

Je ovšem pravda, že když autor vydá svou knihu napospas, nehodlá jí promlouvat k těm mnohým, kteří ji s nechutí odhodí nebo vůbec nevezmou do ruky, ale k těm několika, kdo ho pochopí, třeba líp než většina jeho spolužáků a vrstevníků.

Psaní se u mě rovná výzkumu. Při psaní ohledávám, ochutnávám, zkoumám. Musí tam jít o něco zásadního. Na začátku knihy jsem jiný než po dopsání.

Kniha měla ten účinek, jaký obvykle dobré knihy mívají - hlupáci po ní zhloupli, moudří zmoudřeli a zbývající tisíce se nezměnily.

Nejsem fašista. Dovedu si představit risika s mezinárodním prosazováním takového cíle. Československo nemá možnosti jít cestami Itálie. (J. A. Baťa ve své knize v kapitole k fašistické Itálii )

Nemoci usnout a nesmět se pohnout: manželská postel (kniha: Nesmrtelnost)

Extremisté se knih bojí, síla vzdělání je děsí. Kniha a pero - to jsou naše nejsilnější zbraně. Jedno dítě, jeden učitel, jedna kniha a jedno pero můžou změnit svět.

Stinnou stránkou nových knih je, že kvůli nim nemáme čas číst staré.

Ve svých knihách se dotýkám složitých věcí, komplikovaných vztahů. Záleží mi na tom, abych je lidem ukázala pravdivě.

Když chci něco objevit, začnu tím, že přečtu o všem, co už se v tomto oboru udělalo - na to jsou všechny ty knihy v knihovnách.

Četba dobrých knih je jako hovory s těmi nejpočestnějšími lidmi z minulého století.

Knihy sú perfektná zábava. Žiadne reklamy, žiadna batéria, veľa radosti za každý jeden dolár. Zaujímalo by ma, prečo každý nemá pri sebe knihy namiesto tých mŕtvych nevyhnutných vecí v živote.

Jsi-li ve společnosti žen a chceš z ní číst jako z knihy, nepoužívej slepeckého písma.

Vlastní univerzitou našeho života je sbírka knih.

Mě si vůbec nevšímejte. Já bych klidně někde zapomněl vlastní hlavu, kdybych ji neměl přišitou. (Reginald Půlbotka v knize Sekáč)

Na rozhovory se připravuji tak málo, jak to jenom jde. Něčtu předem knihy autorů, které zpovídám, když toho o lidech vím moc, cítím se zahlcený informacemi.

Sjednocená Evropa je klasickým utopickým projektem, pomníkem marnivosti intelektuálů, programem, jehož nevyhnutelným údělem je krach..." (2002, v knize Umění vládnout)

Knihy nás mění, polepšují a vylepšují, pokud jsme polepšení schopni a pokud o ně stojíme.

Knihy jako největší přátelé rády s námi rozmlouvají, o čemkoli s námi upřímně a jasně a bez přetvářky hovoří, poučují nás, dávají nám návody, povzbuzují nás, utěšují a jako přítomné nám předvádějí věci našemu zraku velmi vzdálené. Ó, podivuhodná je moc, vznešenost a přímo jakási božskost knih.

Čtení knih je bez užitku, když tě neuchvátí a nestanou se ti vodítkem.

Lepší než vysedávat v knihovně je spávat se sečtělou ženou.

Ženy se mi kreslí líp, myslím, že to je přirozené. Muži mě baví, ale jako ženská můžu mít nějakou představu o tom, jaké to je být mužem. Chci hlavně reflektovat to, co prožívám a jak to prožívám. Když například čtu knihu, kterou napsala žena z pohledu muže, nechápu, co ji k tomu vedlo.

Měl rád všechny knihy, protože se mu čtení líbilo jako činnost, měl rád to kouzlo, že může čmáranice na papíře v hlavě měnit na slova. (Příliš mnoho Kateřin)

Když přestaneš snít, přestaneš žít. (kniha Neklidná hvězda)

Počet knih vždy nakonec přesáhne prostor, který jim je vymezen.

Dneska máme už knihy o knihách a popisy popisů.

Věřit v knihy jako prostředek činu je ze všeho nejvíc otázka víry a nevíry.

Nikdy nečtu knihu, na kterou mám psát recenzi; člověk je pak příliš zaujatý.

Musíme zrušit teriéry!<br >(měl na mysli „bariéry“)

Kniha je základem poznání, učitelem věků, vládcem království ducha.

Zrnko vtipu vydá víc než mnohá kniha moudrosti.

Knihami mrtví poučují živé.

Bezpečným znakem dobré knihy je, že se nám líbí o to víc, o co jsme starší.

Ten, kdo čte, žije s každou další knihou život navíc. Kdo nečte, má jen ten svůj.

Nic není v knize osudu psáno s větší jistotou než to, že tito lidé (černoši) mají být svobodní. Ani není o nic méně jisté, než že tyto dvě rasy, stejně svobodné, nemohou žít pod jednou vládou. Jejich povahy, zvyky a názory mezi nimi vytvořily nesmazatelné rozdíly

Raději bych byl člověkem v podkroví se spoustou knih, než králem, kterému se nechce číst.

Místem, kam si chodíme pro vědomosti, jsou knihy samy. Pravou univerzitou dneška je sbírka knih.

citace z knihy,, Kurz zázraků,, -jeho komentář k tomu, jak různou dobu lidé k duchovnímu procitnutí potřebují : ,, Zpoždění nic neznamená ve věčnosti, ale je tragické v čase!,, další krásný citát z knihy,, Kurz zázraků,, ,, Zabralo to čas, abyste ztratili sebe, ale není třeba vůbec žádného času, abyste byli tím, kým jste!,, PS: - ztratit sebe, myšleno svoje EGO

Každá kniha má duši – duši toho, kdo ji psal, a duši těch, kdo ji četli a snili s ní. (Andělská hra)

Knihy jsou lidem tím, čím jsou perutě ptákům.

Mnohý pokrm odsunujeme od sebe, jakmile jsme ho okusili. Proč bychom měli každou knihu bez rozdílu pročísti celou?

Úžasnou věcí na knihách je, že jsou v nich občas fantastické obrázky.

S knihami je to jako s alkoholem. Nejsou dobré nebo špatné samy o sobě, ale tím, co v nás probouzejí.

Život je příliš krátký, abychom ztráceli čas s knihami, které skončí špatně. (O život)

Z čeho já osobně mám nebo nemám nějaké obavy, může být vám jako čtenáři nějaké mé knihy šumák. Mít nebo nemít obavy a jaké je s prominutím o ničem. Pocity a motivace jsou jedno. Je tu text, a ten nějak komunikuje. Anebo ne.

Kde začnou pálit knihy, tam nakonec budou lidi upalovat.

Dějiny nevytváří náhoda ani bohové. Jsme to my sami. (Noc vlčice - Moira, kniha 3.)

Předností většiny knih je, že se bez nich lze obejít.

Nikdy nečtu předem knihu, kterou mám recenzovat, abych nebyl předpojatý.

Miloval jsem útěky do světa slov a knih. (Jak mi Starbucks zachránil život)

Po osmi knihách už tolik nevnímám samotné psaní jako obřad a víc se soustředím na to, co chci říct.

Kniha je záchranný pás samoty.

Umění knihtisku je faktem, od něhož se datuje druhý díl světa a umění, který se od prvního zcela liší.

Čteme ze stále ošumělejší knihy přírody.

Knihy je třeba číst s takovou rozvahou a opatrností, s jakou byly napsány.

Vždy mne irituje, když jsem nazýván cestopiscem. Tak jsem se rozhodli napsat něco o lidech, kteří nikdy neodešli.(o knize On the Black Hill)

Co ti ten parchant udělal, že jsi mu kvůli tomu pohodila knihu čelním sklem? (– Reece, Vzdej se mi.)

Jakkoliv je tedy budoucnost církve nepředvídatelná, zdá se mi, že můžeme předpokládat toto: Opus Dei v ní bude hrát velkou úlohu a dokonce ustanoví její nosnou strukturu, ať už se církevní stádce rozmnoží nebo se budou zmenšovat. – v úvodní kapitole knihy Případ Opus Dei

Jsou lidé, kteří mají knihovnu, tak jako eunuchové mají harém.

Porozumění psanému slovu a chápání literatury nebo jakéhokoli druhu umělecké tvorby je naprosto nezbytným prvkem slušné společnosti. Proč si myslíš, že nacisti ze všeho nejdřív pálili knihy?

Myšlení Tahle kniha nějaké myšlení skutečně obsahuje. Jestli si doma vyzkoušíte tohle nebo ne, je jen na vás. (Národ)

Vzdělání kdysi souviselo s ambicí dokázat, že domnělé jistoty jsou iluzivní. Společnost, která ve jménu domnělé efektivity a oslněná představou, že vše může podřídit kontrole ekonomického pohledu, osekává svobodu myšlení, a tím se připravuje o možnost rozpoznat iluze jako iluze, se upsala nevzdělanosti, ať ve svých databázích shromáždila jakoukoliv sumu vědění. (poslední věta v knize Teorie nevzdělanosti: omyly společnosti vědění)

Znáš všechny knihy a autory, ale žádný jsi nečetla. To je, jako kdyby pršely peníze a tys odmítala chytit třeba jen jedinou minci. - Michael

Nejlepší kniha je ta, o které si každý čtenář myslí, že by ji mohl napsat sám.

Kniha je nejmocnější zbraní národa. Národ, který si váží knih, váží si zároveň své duchovní nezávislosti a neztratí ji, dokud bude mít svou literaturu.

Žena je jako kniha, a ať dobrá či špatná, musí se nejdříve líbit svým titulním listem.

„Tvrzení, že nás prý jezuité naučili česky, je taková nehoráznost, když vidím ty Koniáše, kteří házeli knihy do plamenů, a hodili by do plamenů pekelných i lidi, kteří s nimi nesouhlasí - já to nechci nijak připomínat, pane poslanče, ale aspoň byste býval měl chodit na hodiny dějepisu, nebo aspoň si přečíst třeba román Temno. Ten napsal Alois Jirásek, což nebyl zcela jistě nepochybně komunista, abych vás uklidnil, že byste snad z toho zrudnul.“ (Právo, 30. dubna 2008)

Má práce, tak jako práce Proustova, sestává z jedné obrovské knihy, jenže já ji psal v běhu a ne na posteli nemocného.

Muslimům má kniha urážlivá nepřijde, pouze islamistům. Protože islamisty uráží vše: to, jak žijeme, čím jsme jiní, jaký máme vztah k ženám, jaké máme touhy, to, že se smějeme. Islamisté milují smrt, nikoliv život.

Kdo zabíjí člověka, zabíjí rozumnou bytost; kdo však zabíjí dobrou knihu, zabíjí rozum sám.

Řekni mi, co čteš, a já ti řeknu, komu jsi tu knihu ukradl.

Nemám ráda, když se věci rozebírají, když se mluví dlouze o tom, co si myslíme, o čem sníme. Proto jsem se rozhodla vyjadřovat se ve svých knihách velice prostě.

A jako většina trápení to napohled začalo šťastně.... Zlodějka knih

Myslím, že by bylo smutné, kdybyste opravdu potřebovali náboženství k tomu, abyste byli dobří. Neboť když se nad tím zamyslíte, znamenalo by to, že buď jste získali svou morálku a své hodnoty z Bible, Koránu či jiné svaté knihy, anebo že jste dobří jenom proto, že se bojíte Boha, protože nechcete jít do pekla nebo chcete jít do nebe.

Některé knihy byly, jak se zdá, napsány ne proto, aby se z nich člověk poučil, ale aby se dověděl, že autor něco zná.

Skutečná universita dnešní doby je sbírka knih.

Je pro mě velmi důležité, aby kniha vypadala tak, jak chci. Jsem přece nejen spisovatel, ale i výtvarník, proto je pro mě kniha důležitá především jako objekt.

Knihy jsou podobné domovu, do kterého se vracíme i za největší bouřky.

„V knihách musí něco být. Něco, co si nedovedeme představit, když kvůli tomu zůstane žena v hořícím domě, něco v nich musí být. Jen tak pro nic za nic by tam člověk nezůstal.“ „Neměla rozum.“ „Měla zrovna takový rozum jako ty nebo já, možná lepší, a my jsme ji spálili.“ (451 stupňů Fahrenheita; str. 54)

Kdybych uvěřil pomluvám, co o mě prohlašují známky z češtiny, nemohl bych ani pomyslet na psaní knih.

Lidstvo ukládá svou moudrost do knih, a proto samo zůstává blbé.

Svět je pěkná kniha, ale málo platna tomu, kdo v ní neumí číst.(Mylord Artur v prvním jednání, výjevu čtrnáctém hry Pamela.)

Knihy musejí být těžké, protože je v nich celý svět.´´ (Inkoustové srdce)

Nemám slov, abych vyjádřil, co cítím při čtení knih. Trávím spoustu času čtením, protože to velmi miluji. Dokážu se v té knížce úplně ztratit a zapomenout, kde jsem.

Tohle je kniha rozmazleného dítěte, věnovaná všem ztřeštěncům, kteří jsou příliš čistí, aby mohli šťastně žít. Kniha pro ty, kteří by neměli trpět odloučením, které sami vyprovokovali, a kteří přesto trpí bolestí tím nezvratnější, že o sobě vědí, že jedině oni sami jsou za ni zodpovědní.

Ak sa občas negatívna kritika objaví, vždy je bolestivá. Recenzenti by si mali uvedomiť, že nerecenzujú iba knihu, ale aj ľudskú bytosť, ktorá ju napísala.

„Má neamerická tragédie v Americe začíná tím, že mohu psát jen o prostředí, v kterém žiji. Ve svých knihách o Americe jsem tedy psal nejvíce o emigrantech. Ale i to málo z líčení výhradně amerického života v románech jako Sedmkrát v hlavní úloze, Půlnoční pacient aj. šla děsivě na nervy vlastníkům pravého a přímého pohledu na zdejší život. Proč? Povím to krátce: protože většina Američanů, nejen kritiků, nesnáší pohled na sebe z nového úhlu.“

Je nevyhnutné, aby človek vedel čítať nielen knihu, ale aj skutočný život.

Manželství je kniha, jejíž první kapitola je psána ve verších a další v próze.

Politici vždycky mluvili jako kniha, akorát někteří potřebovali do vazby.

Knihy sú ako zrkadlo : človek v nich uvidí iba to, čo má vo svojom vnútri. (TV)

Jestliže nemůžeme s potěšením číst knihu zas a znovu, není třeba ji číst vůbec.

Knihy člověka učí imaginaci. Ti z nás, kteří nemají ve svých hlavách okruhy imaginace zničené informačními dálnicemi, se podívají do něčí tváře a vidí příběhy. Pro všechny ostatní je obličej prostě jen obličejem.

Hodnotu mají jen staré knihy. Novou si přece každý může napsat sám.

Je pouto mezi lidmi, kteří četli tutéž knihu.

Knihy jsou nahromaděným pokladem světa, vhodným dědictvím pokolení a národů.

Kniha je věc ztracená mezi jinými věcmi, dokud nepotká člověka, který porozumí jejím znakům. Tehdy se dostaví jednoduchá emoce, jež se nedá psychologicky ani literárně vyložit - je to krása. (Borgesův svět)

Člověk čte knihu, ale chápe jen to, co má v hlavě.

To, co je skvělé na čtení, je, že na jednom řádku můžete narazit na něco, co jste se snažili vyjádřit celý život, nebo něco, na co jste se snažili přijít celý život.

Nezáleží na tom, aby se učni v pamět vštípilo určité množství hotových poznatků, kterých se může kdykoli v knihách opět dočísti; nýbrž aby se mu osvětlila cesta zkušeností a pozorování, kteráž vede k nalézaní těchto poznatků, zkrátka: by semu vdechl filosofický duch vědy, kterýž by jej provázel ku každému předmětu jeho studia, jímžto, jsa již jím proniknut, jeho vlastní duch nabýval by síly a jistoty, a jenž by ho prodchnul živou láskou ku pravdě.

Kdybych byl diktátorem, zakázal bych zákonem půjčování knih.

Kompilátor je autor knih z cizích citátů, aforista je autor citátů do cizích knih.

Kniha neobstála při testu na bakteriích. Buď není vtipná, nebo bakterie nemají smysl pro humor.

Politika není špatné povolání. Když uspějete, dostane se vám spousty poct. Když se zostudíte, můžete o tom aspoň napsat knihu.

Bible' je 66 a víc knih pro 66 a víc roků.

Knihy jsou nesmrtelnými potomky otců, jimiž pohrdají.

Knihy, které se nedají číst, které třeba nejsou napínavé, mi přijdou arogantní. Sama ráda čtu napínavé a zábavné knihy. A se stejným očekáváním přistupuji i ke svým knihám.

Knihy se dají zničit snadno. ALe slova budou žít tak dlouho, dokud si je lidé budou pamatovat. - Jsem zlomená

Rozpočet by měl být vyvážený, státní pokladna by se měla znovu naplnit, veřejný dluh by se měl snížit, arogance úřednictva by se měla zmírnit a být pod dozorem a pomoc cizím zemím by se měla omezit, pokud Řím nemá přijít na mizinu. Lidé se opět musí naučit pracovat namísto toho, aby žili z veřejné podpory. (z knihy A Pillar of Iron od Taylor Caldwellové)

Kniha je nejlepším přítelem. Jsme knihami spojeni s duchem všech národů a dob.

Pro čtenáře je dobrá kniha nejlevnějším koníčkem, pro autora nejdražším.

Je škoda, že se do Polska nepodařilo přenést například humor Divadla Járy Cimrmana, který mám moc rád. Jsem přesvědčen, že kdyby vyšla v Polsku kniha jejich her, měla by velký úspěch.

Kniha je předmět, který ožívá v rukou čtenáře.

Velká kniha přírody je psána matematickou řečí.

Knihy a filmy sú ako jablká a pomaranče. Obidve sú ovocie, ale chutia úplne rozdielne.

To, co drží nějakou knihu na nohou, jsou její vnitřní rozpory. (…) Kniha se nepíše s jednou myšlenkou, ale alespoň se dvěma. (…) Román mi neukazuje nějaký výsledek, nedává mi lekci, nýbrž je oblastí, kde se všechny hlasy střetávají a na tomto poli střetů by měla být zrovna tak krása a jasnost jako temnota a nesnadno pochopitelná místa.“…

Dva největší lidské vynálezy - knihtisk, který vedl k rozšíření knih, a televize, která lidi odnaučuje číst.

Knihy o zdraví čtěte pozorně, mohli byste zemřít na tiskovou chybu.

,, Nepotřebujete pomoct, pane Hubermanne?",, Ne ne, jen hrajte dál pane Steinere." Pane Steinere. Lieselina tátu jste prostě museli mít rádi. (Zlodějka knih)

Svět je stvořen, abychom posléze dospěli ke krásné knize.

Svět je nádherná kniha, ale nemá cenu pro toho, kdo v ní neumí číst.

Že se manžel Xantipy stal velkým filosofem, je pozoruhodné. Při tom věčném štěkání ještě myslit! Ale psát nemohl, to už bylo nad jeho síly: Sokrates nezanechal jedinou knihu.

Neznášam mudráckych filozofov, ktorí vám vykladajú, že čas je veľký liečiteľ. Čas je iba anesteziológ. Ubiehajúce roky potlačia bolesť, ale rana ostane. (Kniha: Mŕtvoly sa nerátajú)

Čtu hodně, ale nemyslím si, že jsem historik nebo expert: většina z knih, které jsem schroupal jsou závažné, ale i pro širokou veřejnost.

„Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky.“

Písmo svaté: Posvátné knihy naší svaté víry na rozdíl od falešných a pohanských rukopisů, na nichž jsou založena všechna ostatní náboženství.

Existuje teorie, která říká, že když jednou někdo objeví zcela přesně, nač je vesmír a proč tu je, vesmír v tom okamžiku zmizí a bude nahrazen něčím ještě bizarnějším a nevysvětlitelnějším. Pak je tu ještě jiná teorie, která říká, že se to už stalo. (Z knihy Stopařův průvodce po Galaxii).

"Ticho není klid ani pokoj, a není ani mír." (Zlodějka knih)

Přítomnost knihovny je v utopiích vzácná. Obecně vzato přistupují utopisté ke knihám s nedůvěrou: jde o objekt soukromého rázu, který izoluje jedince a vzdaluje ho kolektivu, nehledě k tomu, že kniha může čtenáři nasadit do hlavy nepatřičné myšlenky. K čemu jsou nám knihy, žijeme-li v ideálním světě? (Utopus to byl, kdo učinil mě ostrovem )

Oheň, který zničil knihy, ochudil celé lidstvo.

Ne z knih, nýbrž hlavně z rozmluv a ze skutečného na věci nazírání zjednávejme chovancům potřebné vědomosti.

Kniha je nejtrpělivější a nejzábavnější společník.

Ještě horší jsou pro mě novináři. Říkají mi, že chtějí sexy a poutavý rozhovor, nad nímž budou diváci nebo čtenáři žasnout. Žádají mě, abych mluvila o své minulosti, protože jinak prý nikdo činnost, které se naše sdružení věnuje, nepochopí. Také z tohoto důvodu píšu tuto knihy. (Prodaná nevinnost)

Když si vezmeš na cestu knížku, stane se něco podivuhodného: začne shromažďovat tvé vzpomínky. Později ji stačí jen otevřít a ty budeš zase tam, kde sis z ní poprvé četla. Všechno se vrátí už s prvními slovy: obrazy, vůně, zmrzlina, kterou jsi při čtení jedla... Věř mi, knihy jsou jako mucholapka. Na ničem neulpívají vzpomínky tak dobře jako na potištěných stránkách.

Knihy mají mnoho příjemných vlastností pro ty, kdo je umějí volit; ale nic dobrého není bez stínu: je to potěšení, které není čiré, stejně jako ta ostatní; má svoje nevýhody, a to značně tíživé. Duše se jimi cvičí, ale tělo zůstává zatím v nečinnosti, vadne a smutní.

Jsou dva druhy knih. Jedny zkrášlují náš život, druhé náš byt.

Z obtížnosti překladu jsem byl zpočátku tak rezignovaný, že jsem měl skutečnou zlost na knihu a autora. (o Odysseovi Jamese Joyce)

Následkem toho nacházím znova a znova lidi v jejich nejlepší i nejhorší podobě. Vidím jejich ošklivost i jejich krásu, a divím se, jak může mít tatáž věc obojí tvář. (Zlodějka knih)

Rozdíl mezi Vínkem vzpomínek a knihou Let let je ten, že Hiršal přestane kámošit s Bednářem a začne s Kolářem, to naprosto ty dvě knížky vystihuje...

Slova knih nás vždy vzruší, důležité však je, aby nás změnila.

Život nezískává na hodnotě délkou, trváním, ale hloubkou, obsahem... Čteme-li něčí životopis, také jej nehodnotíme podle tloušťky knihy. ale podle bohatosti obsahu a formy zpracování.

Žalovali, že příliš mluvil, žalovali, že příliš mlčel, že psal jen po zdech, kam chodíme všichni a že je citován, aniž zanechal jedinou knihu. (závěr básnické skladby Podzim s Diogenem)

Ano, tam jsem měl životní roli, byl jsem asi tři minuty na plátně, hrál jsem sestřeleného letce. Byl to pro mne skutečně životní zážitek, při natáčení jsem se setkal s mnoha zajímavými lidmi, o nichž se píše v knize Filipa Jánského.(o filmu Nebeští jezdci)